Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 161 nalezených)

| 0-15 | 15-30 | 30-45 | 45-60 | 60-75 | 75-90 | 90-105 | 105-120 | 120-135 | 135-150 | 150-161 |

Kabinet fotografie Domu umění v Opavě, 28. listopadu – 30. prosince 2006

Je již dlouholetým nepsaným pravidlem, že Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě každoročně představuje diplomové práce svých čerstvých absolventů ve svém mateřském městě. Také letos předkládáme veřejnosti práce deseti studentů, kteří své volné bakalářské soubory obhájili letos v září. Tentokrát je ale situace výjimečná tím, že prezentujeme jen to „nejčerstvější zboží“, kdežto ty z letošních prací, které byly obhájeny již v lednu nebo v červnu, byly představeny v opavském Domě umění už v létě na rozsáhlé výstavě Absolventi. Tou Institut tvůrčí fotografie představil závěrečnými soubory svých nejlepších studentů za patnáctiletou historii školy. Mnohé z těchto snímků byly také k vidění na výstavě Institutu tvůrčí fotografie v Pražském domu fotografie v rámci projektu Šestka, kdy se během letošního podzimu a zimy postupně představují jednotlivé české vysoké fotografické školy. Nynější výstava tedy představuje opravdu tu nejčerstvější úrodu, práce, které jsou uvedeny vůbec poprvé.



| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 03. 01. 2007 |
Paris Photo 2006
  

The Month of Photography in Paris was formerly the world’s largest and the most important photography festival, whose program regularly featured essential exhibitions, often setting milestones in presentation of both older and contemporary photography. In the last ten years it has been somewhat overshadowed by the Paris Photo fair. Even so, every other autumn, the rich cultural life of the French capital is further enriched by a number of excellent photography exhibitions. Last November, an official program of 64 exhibitions appeared in various museums, galleries, foreign cultural centers and town halls. This time the program focused above all on photography in print media.

The revelations included an exhibition in the Maison Européenne de la Photographie, showing the use of photography in the illustrated magazine Vu during the years 1928-1940. The magazine played a similar role in the evolution of modern French photojournalism as its German counterparts, the Berliner Illustrierte Zeitung and Műnchner Illustrierte Presse. Outstanding in terms of its structure, the exhibition used authentic pages of the magazine divided in sections by themes, presenting a generous space for the display of various visual essays on everyday life, sports, culture, dramatic images from various wars (it was Vu magazine, for instance, which first published Capa’s famous photograph Falling Soldier), photographs of celebrities as well as images warning of the advance of the Nazi movement in Germany. The exhibition The Odyssey of an Icon: Three Photographs by André Kertész was a curator’s dream, showing a number of variations of the triad of famous works by the Hungarian legend of modern photography as well as dozens of the various books, catalogues and magazines in which they were published. Both well-known and obscure works featured in the exhibition of Soviet photomontage, focusing on the theme of the Army from the period between 1917-1953. The exhibition traced the gradual degeneration of avant-garde Constructivist art into dull agit-prop in the style of Socialist Realism. Another type of aggressive political photomontage, directed chiefly against Hitler’s regime were the works of John Heartfield, many of them created during his 5-year-long exile in Czechoslovakia. The Bibliothèque Nationale hosted an exhibition of the golden era of photojournalism from the 1940s to the 1960s – entitled Humanist Photography – which included optimistic images with a clear composition, perhaps slightly archaic today, by Izis, Boubat, Doisneau, Ronis, and other French photojournalists of the time. The anniversary of the Budapest anti-Communist uprising of 1956 was commemorated with a presentation of the images of the Austrian photo-reporter Erich Lessing; alongside the display in Paris, they were also presented at a number of other photography festivals last year. Among the real revelations was the exhibition of the photographic scrapbooks of Henri Cartier-Bresson, which featured a number of little-known works. More recent developments of press photography were shown in an excellent and extensive exhibition Things as They Are, put together by Christian Caujolle from both original photographs and their reproductions in a plethora of magazines. This imaginative exhibition, tracking the major political and public events of several decades and their reflection in photography, convincingly showed the tremendous transformations that photojournalism has undergone in the last fifty years, abandoning certain positions due to the massive spread of television reportage while discovering a new niche in the form of exhibitions and books instead. The retrospective of French advertising photography from Man Ray to Jean-Paul Goude was presented at the Musée des Arts Décoratifs.



| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 30. 12. 2006 |


Měsíc fotografie v Bratislavě - Jindřich Štreit na zahajovací recepci 
  

Výstava Jindřicha Štreita ve Slovenské národní galerii


  

Bratislavský Měsíc fotografie probíhal v listopadu 2006 už po šestnácté. Ze skromných začátků se stal jedním z předních fotografických festivalů, což loni potvrdilo i jeho zařazení do Evropského měsíce fotografie  spolu s festivaly v Paříži, Vídni, Berlíně, Lucemburku, Římě a Moskvě. Novinkou byla i sekce „Na východ od východu“, zaměřená na fotografie z Koreje a Číny. Jinak však šlo o standardní ročník festivalu, jaký u nás bohužel stále ještě nemáme.

Jestliže v minulých ročnících největší zájem diváků přitahovaly výstavy slavných osobností světové fotografie Michalse, Salgada, Kleina, Cartiera-Bressona, Leibovitzové, Witkina nebo Nachtweye, tentokrát největší nadšení vzbuzovala retrospektiva Jindřicha Štreita ve dvou podlažích Slovenské národní galerie. Byla zdaleka největší z neuvěřitelného množství více 600 výstav, jimiž se tento přední český dokumentarista dosud prezentoval. A byla také z nich nejkvalitnější. Štreit touto expozicí, premiérově uvedenou v menším rozsahu na jaře v Ostravě, oslavil své šedesátiny. Výběr snímků na výstavu i pro doprovodnou knihu z nakladatelství Kant však tentokrát neudělal sám, ale svěřil ho Tomáši Pospěchovi. Bylo to dobré rozhodnutí,  protože Pospěch se nebál nerespektovat chronologickou posloupnost cyklů či eliminovat podružnější práce. Vybral tak - a v mnohdy překvapivých souvislostech představil - skutečně nejlepší díla, byť některá z nich do té doby existovala jenom v negativech. Především syrové a přitom vizuálně silné snímky z každodenního života vesničanů na Rýmařovsku a Bruntálsku, v nichž Štreit  mistrovsky propojil obraz konkrétní skupiny lidí v určitém prostředí a čase se zobecňujícími nadčasovými hodnotami. V Bratislavě se to povedlo ještě více než na jarní premiéře výstavy v poněkud stísněných prostorách ostravské galerie, kde některé obří zvětšeniny neměly dostatečný prostor. Expozice tak skvěle představila nejenom ohromný rozsah, ale i mimořádnou kvalitu a historický, sociologický i filozofický
význam Štreitova díla.



| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 30. 12. 2006 |
Konstantin Shapiro, F. M. Dostoyevsky, 1879
   
Bratislava’s festival of photography can be described either in terms of superlatives or unflatteringly – depending on perspective. Some regular visitors fail to see how it is possible, in spite of all the critical responses, that the organizers were unable to avoid unnecessary mistakes in the festival’s sixteenth year, which took place in November 2006. These included the all too often shoddy installation of the exhibitions, missing captions, and major exhibitions again opening in the first half of the opening week, when most foreign visitors still had not made it to Bratislava (from Czech photography schools alone over two hundred students and lecturers visit regularly), or the still non-existing accreditation for exhibiting artists, portfolio reviewers, festival guests and journalists, who once again had to go through the humiliation of having to plead for free entrance to exhibitions and other events. On the other hand it is clear that the Bratislava Month of Photography has come a long way since its humble beginnings, and today has earned its irreplaceable niche among other photography festivals (a fact confirmed by its inclusion in the European Month of Photography, together with the festivals in Paris, Berlin, Moscow, Rome and Luxembourg). A small group of organizers, with Václav Macek at their head, managed to compile a festival accentuating Central and Eastern European photography, which is also accompanied each year by several exhibitions of foremost photographers from other parts of the world. The festival program has grown over the years to the current number of circa 35 exhibitions; in addition to those there is today also a well-organized portfolio review (with the participation of prominent photographers, critics and curators), several workshops, lectures, a photo-book competition, and even a concert of new compositions by Slovak musicians inspired by various photographs. The Fotofoto Foundation that holds the festival managed to publish a number of books and catalogues, and in 2005 they opened the Central European House of Photography. Already for eleven years they have been issuing Imago magazine in English. The organizers have also gradually managed to eliminate the most serious mistakes in the festival production: most exhibitions were open also during the opening weekend, the extensive Slovak-English catalogue came out on time, all of the exhibition pieces were hung on the walls or panels, and none were found lying on the floor, as happened in 2005.

| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 30. 12. 2006 |

Photokina, Cologne
  
As early as the 1950s and 1960s, well before the emergence of the first festival of photography in Arles, there existed a regularly held event presenting many exhibitions of images from historical and contemporary photography – the culture program of Photokina, the world’s largest film and photography fair in Cologne. The fact that since its inception Photokina did not merely present innovations in film and photo technology but also actual photographic work was in large part due to the recently deceased German collector and historian of photography, L. Fritz Gruber, who for many years organized for the fair, both directly at the main site and in Cologne’s numerous museums and galleries, thematic as well as artist-oriented exhibition of the foremost photographers. After he retired, the cultural program of Photokina experienced once more a heyday during the time when Karl Steinorth was closely involved – the curator of a number of major exhibitions and author of many books on the history of photography. Photokina Cologne thus regularly saw retrospectives of Alfred Stieglitz, Alvin Langdon Coburn, Edward Steichen, Richard Avedon, Helmut Newton, William Klein, and other famous photographers, richly sponsored by Kodak and Agfa.



| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 30. 12. 2006 |
     

Povinná základní služba u nás skončila před několika roky. Kdo z mužů však toto období ve svém životě zažil, ten musí uznat že je to v životě významné období, na které má každý mnoho vzpomínek. Zpočátku možná nepříjemných, ale časem snad převládnou ty příjemnější. Dnešní kluci již toto období nezažijí. Nejen oni mají proto nyní možnost seznámit se s tím, o co přichází. Poslední vojáky odvedené na základní vojenskou službu u nás fotografoval Jan Schejbal a vytvořil tím významný cyklus s pohledem do vojenského života. Vznikly fotografie, které již není možné u nás nafotografovat.

Jan Schejbal je mladý fotograf, který se svému oboru věnuje už od počátku naplno. Je vyučený fotograf, absolvoval také bakalářské studium na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Tam také nyní po několikaleté přestávce pokračuje ve studiu v magisterském studiu. V minulosti fotografoval pro deník Prostor, magazín Koktejl a MF Dnes. Nyní pracuje pro Týden, Instinkt a Nedělní svět. Mimo své povinné práce pro média se ve své volné tvorbě věnuje fotografickému dokumentu, kdy se snaží zachytit v rozsáhlejších cyklech různé oblasti lidského života. Fotografoval tak například hasičské zábavy, bourání Libkovic, denní stacionář pro postižené děti Paprsek, výchovný ústav pro mládež, venkovské lékaře a zemědělce. Nedávno také dokončil rozsáhlý cyklus fotografií Život na okraji Prahy. Se svými fotografiemi získal již několik ocenění v soutěži Czech Press Photo. V letošním roce to byla například druhá cena v kategorii Aktualita (série) za Předvolební facku pro ministra Ratha.



| Autor: Petr Ozogán | Vydáno dne 27. 11. 2006 |
Jan Dyntera

Praha, Galerie Velryba, 7. 11. – 9. 12. 2006

Zatímco ještě před deseti lety se v české dokumentární  fotografii – na rozdíl třeba od britské nebo americké -skutečně nápadité a funkční uplatnění barev objevovalo jenom sporadicky, pro většinu současných domácích dokumentaristů mladé generace je už barevná fotografie něčím zcela samozřejmým. Patří mezi ně i dvaatřicetiletý Jan Dyntera. I když se fotografováním vážně zabývá až od začátku studia na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, dosáhl už nejednoho významného úspěchu a své osobité panoramatické barevné snímky představil na řadě skupinových expozic i na čtyřech samostatných výstavách, z nichž jedna byla zařazena i do programu Mezinárodního festivalu fotografie v Krakově.



| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 21. 11. 2006 |

Maďarsko, Budapešť, Galerie Impex, 2. 11. 2006 – 2. 12. 2006

Krajinář v domácích papučích – i to může být poznávacím znamením současného konceptuálního umělce. Tomáš Pospěch v budapešťské Galerii Impex přestavuje svůj nedávno vzniklý soubor Krajinky.jpg. Rozehrává zde hru o otázkách ztráty tradic v digitalizovaném prostředí, staví před lidi břemeno odpovědnosti za jejich světy. Světy virtuální: homogenní, odcizené prostory, které nám přesto tolik připomínají známá místa. Ptá se na postavení člověka v kyberprostoru, pixely ohraničuje jejich virtuální existenci.

 



| Autor: Markéta Kubačáková | Vydáno dne 18. 11. 2006 |
Tereza Vlčková
  

Výstava Atelieru reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně
Galerie Alternativa a Hala 64, Zlín, 13. 10. – 11. 11. 2006


Je tomu devět let, kdy vznikl Atelier reklamní fotografie, osm let od první klauzurní práce, šest let od prvních obhájených bakalářských prací a čtyři roky, co školu opustili první magistři. Přes nekulatost těchto výročí se domníváme, že právě nyní dozrála doba k prvnímu bilancování výsledků práce zlínského atelieru. Výstava a při její příležitosti vydaný katalog je první rozsáhlou prezentací prací studentů reklamní fotografie za krátkou, ani ne desetiletou existenci školy.

Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně je dosud nejmladší školou, na které je možno v České republice absolvovat úplné, tedy magisterské vysokoškolské studium v oboru fotografie. Ale ve struktuře šesti českých veřejných vysokých škol s výukou fotografie má zlínský atelier ojedinělé postavení. Hlavní tvůrčí potenciál studentů je zde od začátku studia veden ke kreativní užité fotografii, především k reklamě a módě. Zatímco převládající koncepce ostatních škol směřuje studenta poněkud schizofrenně převážně k volné tvorbě i s vědomím, že naprostá většina z nich se po absolutoriu zaměří na užitou fotografii, zlínští studenti se od prvopočátku hlásí na školu, kde budou intenzívně vyučováni a směřováni k tomu, čemu se také chtějí věnovat v budoucnu.



| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 16. 10. 2006 |

Text k výstavě Jindřich Štreit: Slvoenská národní galerie, Bratislava, Esterházyho palác, 19. 9. – 12. 11. 2006

Jindřich Štreit se výrazně zapsal do dějin české fotografie už v osmdesátých letech dvacátého století ojedinělou ságou o tvrdém životě v horském prostředí, kde od dětství žije. Na malém prostoru několika obcí se mu podařilo zachytit kolektivizovanou socialistickou vesnici doby reálného socialismu, vyjádřit pocit z doby a ještě k tomu přinést osobitou autorskou výpověď o lidském údělu.

Fotografovat začal díky svému otci už v dětství, cíleně pak během studia výtvarné výchovy na pedagogické fakultě v Olomouci. Od tehdejší „výtvarné“ fotografie se jeho zájem záhy přesunul k dokumentu. Po škole působil jako učitel v Rýmařově, Sovinci a později v Jiříkově. Současně studoval v Brně Institut výtvarné fotografie. V dobově oblíbeném stylu fotografií s hrubým zrnem, výrazným kontrastem a dodatečnými tonálními úpravami v temné komoře vytvářel soubory Romové bez romantiky a Divadelní zákulisí. V roce 1977 a znovu ještě o rok později se vydal s tisíci dalšími na týdenní pouť z Varšavy do Čenstochové. Zde poprvé pocítil, že nachází smysl své tvorby a styl, jak se vyjadřovat. Uvolnil se v kompozici, odklonil od dobové formální výtvarnosti a stylizace. Krátce na to, na přelomu let 1978 a 1979, začíná koncepčně fotografovat vesnice Bruntálska, místo, kde od dětství žije. Podle autorových vzpomínek byla definitivním stvrzením tohoto rozhodnutí přednáška Jána Šmoka v Olomouci. Významný pedagog a propagátor fotografie zde údajně vyslovil, že fotograf by měl fotografovat především tam, kde žije. Ostatně, z celé Štreitovy generace českých dokumentaristů jsou nejvýraznější právě ti, kteří se, každý samozřejmě jinak a s jiným autorským naturelem, programově zabývali fotografováním svého nejbližšího okolí, ať už zmíníme Jiřího Hankeho, Bohdana Holomíčka nebo Viktora Koláře.



| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 16. 10. 2006 |

Fotograf Martin Parr na výstavě Institutu tvůrčí fotografie
  

  
Současná krize mnoha tradičních fotografických firem, které včas nezachytily mohutný nástup digitální fotografie, však vedla k výraznému omezení sponzorství kulturní části Photokiny. Ta se letos musela obejít bez největších a nejdražších expozic, k jakým dříve patřily třeba retrospektivy Edwarda Steichena, Alvina Langdona Coburna, Alfreda Stieglitze, Richarda Avedona či Helmuta Newtona. Firmy Sony, Panasonic, Samsung a další, které se stále výrazněji uplatňují na fotografickém trhu, zatím příliš necítí potřebu prezentovat se jako mecenáši fotografické tvorby v tradicích firem Kodak, Agfa či Leica a své peníze na Photokině raději investují do bombastických reklam, různých pěveckých a tanečních show a opulentních večírků pro VIP hosty. Přesto však letos už potřetí přímo v areálu haly č. 1 výrazně inovovaného kolínského výstaviště proběhla Vizuální galerie Photokiny s řadou atraktivních expozic. Nostalgickou vzpomínku na počátky Photokiny poskytovaly fotografie Charlese E. Frasera, zachycující z dnešního hlediska mnohdy úsměvný způsob instalací výstav na Photokinách v letech 1950-1956. Expozice byla současně i holdem nedávno zesnulému dlouholetému řediteli kulturní části Photokiny L. Fritzi Gruberovi, významnému historikovi, kurátorovi a sběrateli fotografií, který už začátkem 50. let dokázal propojit technický veletrh s řadou vynikajících výstav a vytvořil tak v Kolíně nad Rýnem určitý prototyp fotografického festivalu.







| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 16. 10. 2006 |

Plakát k filmu Blow Up,
foto Arthur Evans
  

Londýnská Photographer´s Gallery uspořádala ve svých neokázale skromných prostorách mezi červnem a zářím 2006 výstavu, která již svou prostou  existencí  vtáhla návštěvníka do snad nejslavnější éry tohoto města v minulém století. Swingin´ London přesně před čtyřiceti lety byl nejen z hlediska teenagerské kultury energetickým centrem světa. Jeho atmosféru vyjádřil snad nejlépe – jako obvykle – cizinec, Michelangelo Antonioni. Blow Up, čili Zvětšenina, se stala kultovním filmem i u nás na konci 60. let. Teprve při nynější retrospektivě fotografií k filmu  se prokazuje síla tohoto díla nejen v nosné a inspirativní story Julia Cortázara a hereckých výkonech, ale také v nakomprimovaných výtvarných počinech, které se na rozdíl od českého „dortu pejska a kočičky“ nepotírají, ale vzájemně umocňují. Zatímco u českých filmů „nové vlny“ jsou pokusy o Gesamstkunstwerk, čili spojení filmu, fotografie, malby, sochařství často zátěží, táhnoucí dílo do hlubin minulosti, Antonionimu se podařilo k sobě amalgámovat dvě odlišné hudební popkultury a existenciální malířský minimal.

Výběr hudby nese prozíravost, překračující dobu. Autorem soundtracku byl tehdy jen specialistům známý Herbie Hancock, který davisovský jazzový  mainstream vlivem psychedelie postupně elektrifikoval a  formoval jeho budoucí jazzrockovou podobu.  V případě scény na koncertě Yardbirds se Antonioni mistrně „strefil“ do osmnáctiměsíční periody, v níž po odchodu Erica Claptona soupeřili dva agresívní kytaristé  – budoucí metalický kouzelník Jimmy Page a  bluesrockový destruktér Jeff Beck. Několikaminutové spojení energií nabité  kapely, publika stojícího jako solné sloupy, a mezi nimi se proplétajícího Fotografa, s následující pranicí o rozbitou kytaru, patří k nuggetům rockové kinematografie vůbec.


| Autor: Pavel Ondračka | Vydáno dne 18. 09. 2006 |

Bořivoj Hořínek – Záznamy
Galerie Fiducia, Ostrava  7. 9. 2006 – 10. 10. 2006

Obrazy provokující ustupováním, do očí bijící neuchopitelnost minimálních výrazových prostředků agresívně řazených do neutrálních čtverců na neutrálním pozadí. Útočící šedá jablka stojící disciplinovaně ve vyrovnaném čtvercovém šiku. Ostré geometrické obrazce vytýčené v banální nezajímavé krajině. Výhružně ležící jehličí. To jsou sklíčka mozaiky pocitu z výstavy fotografií Bořivoje Hořínka.

Umělec na vrcholu tvůrčího období, jehož počátky můžeme vysledovat v 70-tých letech 20.st. Rodák z Vilémova v sev. Čechách absolvoval SPŠG Praha (1968) a FAMU (1977). Celou autorovu tvorbu prolíná příklon k nefigurativnímu vyjádření pocitu, myšlenky, nadosobního řádu. V počátcích ještě pracuje převážně v interiérech – soubor „Byt“ z konce 70-tých let vykazuje paralely konstruktivistických východisek. Abstrahující tendence jsou časté u umělců totalitních států, jakým v té době bylo Československo, plné osobní nesvobody.

Větší část vystavených  kompozic Bořivoje Hořínka užívá jako symbolů přírodnin(kameny, sníh,jehličí) rozmístěných do přísně geometrických obrazců ve výsecích banálních krajin, či na papírovém pozadí. Celou výstavní kolekci bychom mohli rozdělit dle převažujících výrazových tendencí: Landartové snímky – „Děpoltovice 1994 – pokus o překonání iluze perspektivy“ – kameny, vyvolávající iluzi stejné velikosti, seřazeny do čtverce na přechodu ze břehu do vody jezírka, „Čtverec 1, 1994“ – papírky rozloženy do vizuálního čtverce ve výsledné fotografii, „Čtverec v krajině 1-2“ – klády položeny na cestě tak, že vyvolávají iluzi rovnostranného čtverce. “Kruh a elipsa“ – průnik kamenů řazených do elipsy s kruhem v dlažbě evokuje tvorbu generačních vrstevníků autora z Klubu konkrétistů-hnutí geometrické abstrakce let 70-tých a 80-tých. U výše zmíněných obrazů jde o přímou projekci do jisté míry abstraktních myšlenek do předmětného světa-krajiny, aneb vytvořit úplně nový tvar, který mohl vzniknout jen umělým lidským zásahem, či zviditelnit jinak neviditelně probíhající přírodní procesy. V zahraničí se těmto hrám věnují např. Richard Long, či Jan Dibbets. Můžeme si samozřejmě pohrávat i s perspektivou. S iluzí perspektivy manipulují umělci již od dob antiky - užívají lineární perspektivu, obrácenou lineární persp. již v byzanci a středověku a barevnou persp. od 16. století.



| Autor: Vladimír Šulc | Vydáno dne 11. 09. 2006 |
Gallery Rudolfinum

  
Only a few European towns have changed so often and so radically their position as Prague. The seat of emperors Charles IV and Rudolph II, on whose courts leading world artists were acting, was during a 300-year long-rule of the Habsburg dynasty only a provincial shadow of Vienna. At the beginning of the 20th century, it became, however, an important centre of artistic avant-guarde as well. The cubism started to gain ground in Prague only little later than in Paris and its representatives created, in Bohemia, quite a unique cubistic architecture not existing anywhere else in the world. František Kupka was painting some of his first abstract pictures as early as around 1910 in Prague and there was hardly anywhere else such a breeding-ground for the surrealism as in the Czech metropolis (up to the present day, a surrealistic revue „Analogon" is being published there). Happy years of a prosperous and democratic Czechoslovakia, founded in 1918, lasted, however, only two decades and were followed by a Nazi occupation in 1939 and by a Communist putsch nine years later. A totalitarian Communist regime brought Czechoslovakia into a cultural isolation. The country managed to get rid of it only a little and only for a short time during the period of a political liberalization in the 60ies, when, in the international context, representatives of a new wave of a Czechoslovak cinematography shined up - Miloš Forman, Věra Chytilová and Jiří Menzel or playwrights Milan Kundera, Josef Škvorecký and Václav Havel. But Soviet tanks ended bloodily a relative freedom of the Prague spring in August 1968 and introduced two decades of the so-called normalization, when, under the rule of one party, there were so many obligations and so little was allowed. Only after the Velvet Revolution, in November 1989, the surrounding world started to discover gradually qualities of the Czech art, almost forgotten and held in secrecy, which, in a short euphoria, after the fall of the Berlin Wall, participated in several important film and theatre festivals or was presented in prestigious galleries and museums. But the interest for works from countries of the former Soviet bloc did not last for a long time and was replaced soon by enthusiasm for creation from China, Japan or Latin America. Nowadays, the Czech art gains ground in Western Europe or in the USA with difficulty and only sporadically. Maybe the photography succeeds best.

| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 03. 09. 2006 |
   
  

The Mieleszki Project – The Polish photo documentarist Pawel Grześ made something natural, something that has been tested out many times throughout the history of world photography, perhaps we therefore could add that he made something banal or out of the current interest: He portrayed inhabitants of the village Mieleszki not far from the Polish-Belorussian border. People themselves or in groups are standing in front of their houses, calm and concentrated looking into the objective, as we are used to from family albums, old photographies or from works by many world photographers of the past. The enchanting seriousness of this work is hiding in the smallest nuances that come forward when taking a closer look at it, and especially in the concistency with which the project was realised by the photographer. Pawel Grześ took pictures of Belorussians from a distinctive Polish village in front of their houses. He captured not only all the village‘s inhabitants in a very thorough way, including a woman who died suddenly who‘s portrayed in a coffin, he also captured all the houses these people live in.  The black-and-white photographies he made were enlarged until they got the size of one meter and with generous help from locals, he put them up on fences in front of their houses.

Direct Look Into The Objective – This document, until recently totally extraordinary in Polish photography, has during the past few years gained a more important position. The principle of motionless documentary photography, where the portrayed person is standing en face to the viewer, fully aware of that he or she is being taken a picture of, which is a principle that has been of interest in German or American photography for some time now and has again during the last years been searching for an expression in the photography of Central Europe. A number of works by important world photographers of the past have been serving as sources of inspiration and Pawel Grześ too is able to connect his works to excellent Polish tradition, represented by the works of Adam Bułhak or Zofie Rydet.



| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 02. 09. 2006 |
| 0-15 | 15-30 | 30-45 | 45-60 | 60-75 | 75-90 | 90-105 | 105-120 | 120-135 | 135-150 | 150-161 |