Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 867 nalezených)

Text do katalogu výstavy

Lucie Prášilová
   
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, založená v roce 2000, je nejmladší veřejnou vysokou školou u nás. Ateliér reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací této školy vznikl už v roce 1997, ještě jako součást Fakulty technologické ve Zlíně VUT v Brně. Vytvoření Fakulty multimediálních komunikací navázalo na bohaté tradice Baťova koncernu, který se ve třicátých letech minulého století výrazně zasloužil o rozvoj reklamy v ČSR. Podobně jako v dalších ateliérech fakulty je výuka v bakalářském a následném magisterském studiu vedena k přípravě profesionálních výtvarníků v oblasti reklamy a užitého umění. Do každého ročníku se nepřijímá více než 5 – 10 studentů a studium je orientováno na technickou, reklamní a módní fotografii s důrazem na digitální snímání a týmovou práci s grafikem, studenty marketingu a produkce, případně specialisty z dalších ateliérů.



| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 09. 05. 2005 |
Text pro časopis Fotograf, duben 2005

Ačkoliv se v devadesátých letech zdálo, že o slovenské momentní fotografii ještě dlouho příliš neuslyšíme (vedle nestora slovenského dokumentu Károla Kállaye se zde výrazněji profiloval jen Andrej Bán), počátek nového století nečekaně přinesl několik výrazných osobností mladé generace. Zasloužilo se o to především sdružení Slovenský dokument a bratislavský Institut pro veřejné otázky, který vedle každoročních sociologických zpráv inicioval i roční grantový program pro fotografování současného Slovenska. Už první ročník 2001 přinesl výrazný úspěch - osobnost Martina Kollára, který odklonem od tradičních témat a důrazem na barevnou fotografii a především na sarkastický humor, jenž byl pro tradiční humanistickou fotografii jen těžko akceptovatelný, předznamenal a výrazně ovlivnil i další: Lucii Nimcovou, Andreje Balca i Josefa Ondzika. Do té doby vytvářel barevné snímky s humorněironickým podtextem jen ve Spojených státech pobývající Slovák Mišo Suchý.


| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 09. 05. 2005 |
Zcela v kontextu jiných ročníků letošní vyhodnocení soutěže World Press Photo neskončilo překvapením. Překvapení by bylo, kdyby si cenu za nejlepší novinářskou fotografii roku neodnesl snímek z katastrofy roku – asijského řádění ničivé vlny tsunami. Snímek indického fotografa agentury Reuters Arko Datty vznikl v indické Cuddalore 28. prosince 2004. Žena v typickém barevném sárí klečí na zemi a své dlaně má otočené vzhůru – k nebi. Před ženou je pak vidět je část evidentně mrtvého těla.

| Autor: administrator | Vydáno dne 11. 02. 2005 |
Henri Cartier-Bresson, Alicante, 1933
Plakáty i katalogy Měsíce fotografie v Paříži loni v listopadu upozorňovaly, že paralelně s ním probíhají zbrusu nové fotografické festivaly v Berlíně a ve Vídni a že tedy jde o Evropský měsíc fotografie. Ve skutečnosti však šlo zatím o spojení prakticky čistě formální, vycházející spíše vstříc zájmům různých fondů Evropské unie pro mezinárodní kulturní spolupráci než snaze o skutečnou kooperaci. Vždyť festivaly v německé a rakouské metropoli vznikly bez dlouhých příprav spojením už dávno plánovaných fotografických expozic v různých institucích a jejich fúze s pařížským Mois de la Photo, jedním z nejstarších a největších fotografických festivalů světa, se projevila pouze uvedením dvou nepříliš zajímavých rakouských výstav (popisných záběrů z Vídně na přelomu 19. a 20. století od Augusta Stauda a laskavě humorných portrétů Vídeňanů od Franze Hubmanna, Leo Kandla a dalších autorů) a nepatrně svěžejší expozice deseti mladých německých fotografů. Přesto organizátoři pařížského Měsíce fotografie z Evropského domu fotografie už nyní vyhlásili, že v roce 2006 budou spolupracovat i s dalšími fotografickými festivaly v Bratislavě, Římě a Moskvě.

| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 06. 02. 2005 |

Anna Sielska, Katarzyna, fotografka!
  
Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě
Diplomové práce 2004

Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čsl. legií 14, Ostrava
2. část: 13. 1. 2005 – 9. 2. 2005

Výstavu pořádá Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a Institut tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě za finanční podpory statutárního města Ostravy.

Kurátor: Vladimír Birgus
Spolupráce: Vojtěch Bartek, Jiří Siostrzonek, Jindřich Štreit






| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 13. 01. 2005 |
Altán Klamovka, Praha 5, fotografie Hany Kalvachové, 6. 1. – 30. 1. 2005, otevřeno každou st, so, ne 14, 00 – 18, 00 hod, spojení tramvají č. 4, 7, 9 a 10 od Anděla.

| Autor: Václav Podestát | Vydáno dne 10. 01. 2005 |
Skutečně atraktivní program připravila na sklonku roku Východočeská galerie v Pardubicích pod vedením nového ředitele Martina Dostála. V prostorách pardubického zámku uvádí do 20. února 2005 retrospektivu Antonína Slavíčka, které vychází z nedávné Slavíčkovy mimořádně úspěšné výstavy v Galerii hlavního města Prahy, a v Domě U Jonáše na Pernštýnském náměstí představuje do 13. února 2005 obrazy a kresby Josefa Lady, avantgardní tvorbu Aloise Wachsmana a panoramatické fotografie Jiřího Tomana.

| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 04. 01. 2005 |
Pawel Adamus, Markéta Bendová, Jan Branč, Hana Kalvachová,
Eva Palkovičová, Václav Peták, Antonín Válek


Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, tř. Čsl. legií 14, Ostrava. Výstavu zahájil ve čtvrtek 16. 12. 2004 v 17 hodin prof. PhDr. Vladimír Birgus. Výstava, kterou pořádá Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a Institut tvůrčí fotografie FPF SU Opavě za finanční podpory statutárního města Ostravy, je otevřena do 12. 1. 2005 vždy jednu hodinu před  začátkem představení. Druhá část výstavy bude zahájena 13. 1. 2005.

| Autor: * redakce * | Vydáno dne 27. 12. 2004 |
Andrzej Kramarz, polský student 2. ročníku ITF, vystavuje od 14. 12. 2004 do 23. 1. 2005 v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě, Pekařská 12 svůj cyklus panoramatických subjektivních dokumentů "Černé moře".


| Autor: * redakce * | Vydáno dne 27. 12. 2004 |
Andrzej Górski, z cyklu Zátiší, 2002

Cheb, Galerie 4, 1. 12. 2004 – 3. 1. 2005

V chebské Galerii 4 se představují studenti Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě expozicí pojmenovanou Diplomové a klauzurní práce 1988–2003. I když chebská galerie fotografie je dosti členitá, nepodařilo se do ní umístit celou kolekci děl, která byla s úspěchem již představena v Opavě, Ostravě, Poznani a Kaunasu. Již při vstupu do galerie nikdo nezůstane na pochybách, že silný nástup barevné fotografie není pouze doménou amatérské scény s paměťovými minilabovými obrázky. Na vystavených dílech studentů můžeme sledovat vytříbený autorský rukopis, obrazovou reflexi vlastních nálad, pocitů i hledání odpovědí na závažná témata současnosti. V první části galerie lze spatřit zlomek z rozsáhlého cyklu Jiřího Křenka z cyklu Hypermarkety. Přízračně působivé fotografie vykreslují konzumní společnost začátku 21. století. Těsně sousedící fotografie Dity Pepe jsou zase výběrem z úspěšného souboru Autoportrétů s muži, v němž se autorka sama stylizuje do rozdílných sociologických rolí. Dita Pepe obdržela Cenu Jaromíra Funkeho za rok 2004. Jitka Teubalová se představuje v roli mexické malířky Fridy Kahlo, Mariusz Forecki s barvou nápaditě pracuje metodou klasického dokumentu. Jan Bartoš a Otmar Petyniak si všímají vizuality všedního dne. David Kurc v barevných zvětšeninách podřizuje přirozenost krajiny vlastnímu záměru, Katarina Hanová zase tuto metodu uplatňuje u portrétu. Současné doby se také bezprostředně dotýká Daniela Dostálková  svými lehce ironickými návody na každodenní lidské činnosti. Jan Vaca ve svých černobílých minicyklech kombinuje staré válečné fotografie se současným prostředím Ústí nad Labem (za tento cyklus obdržel před dvěma roky v Německu cenu Kodaku pro mladé fotografy. Metodu diptychu v kombinaci barevné a černobílé fotografie oblečených a nahých mladých mužů  zvolil Karel Špoutil v souboru Motorkáři.


| Autor: * redakce * | Vydáno dne 27. 12. 2004 |
Chicago, 1998
  
Vilnius, Galerie Prospekto, 16. 9. – 10. 10. 2004
Krakov, Měsíc fotografie, Galerie Camelot, 29. 10. – 11. 11. 2004
Paříž, České centrum, 10. 11. 2004 – 8. 1. 2005
Bielsko-Biala, Galerie fotografie B&B, 3. 12. 2004 – 3. 1. 2005
Pardubice, Východočeská galerie, 20. 4.  - 19. 6. 2005.

 Vladimír Birgus zastává názor, že fotografie může vyjadřovat to, co neumíme vyjádřit slovy. Pokud s ním nebudeme polemizovat (tvrdíc, že celý náš svět je jazykový a to co nepopíšeme slovy, prostě neexistuje) a budeme s ním souhlasit,  můžeme se pokusit popsat slovy to, o čem vypráví Birgus? Určitě ano. Ale i tak zůstane něco nedopovězeného, ponechaného naší představivosti. Jako na snímku z Chicaga (1998): žena v dramatickém gestu si zakrývá dlaní ústa. Nevíme proč – to, co je nejvíc zajímavé, jako by bylo ukryto. Místo toho nás Birgus mučí banální pouliční scénou. Ale jakou událost cíleně ponechal mimo záběr? Odehrávají se tam „dantovské scény“, nebo žena prostě zívá?


| Autor: * redakce * | Vydáno dne 19. 12. 2004 |
Paris Photo - cena BMW
  
Postavení francouzská metropole jako evropského centra fotografie v listopadu posílil jak festival Měsíc fotografie, tak veletrh Paris Photo. Zatímco však festival potvrdil, že ztrácí na svém významu a už zdaleka není ten nejlepší a nejvýznamnější na světě, Paris Photo znovu dokázalo, že mezi veletrhy s fotografiemi mu právem takovéto přívlastky patří.

A přitom před osmi lety, kdy mladý Holanďan Rik Gadella uspořádal jeho první ročník, se mnozí na vznik Paris Phota dívali krajně skepticky. Vždyť do té doby téměř všechny veletrhy s fotografiemi probíhaly ve Spojených státech, kde je nejvíce sběratelů starých snímků z 19. století, avantgardních děl z meziválečné doby i současné fotografie. Jenže Paris Photo se stalo velkou událostí, která do výstavních prostor přímo pod Louvrem přilákala daleko více návštěvníků než to dokázal newyorský veletrh AIPAD nebo veletrh Photo Los Angeles. A navíc mezi nimi bylo i mnoho významných sběratelů nejenom z Evropy, ale i z dalších kontinentů, takže většina vystavujících galerií vydělala nebo alespoň našla řadu nových perspektivních klientů. I když Paris Photo postupně rozšířilo svou výstavní plochu, o účast je takový zájem, že přihlášené galerie musí procházet sítem výběrové komise. Letos se to podařilo 105 vystavujícím, z toho 92 galeriím (včetně naší Leica Gallery Prague) a 13 fotografickým nakladatelstvím, časopisům, knihkupectvím a antikvariátům. Ačkoliv Rik Gadella už před časem prodal Paris Photo firmě Reed Expositions, největšímu světovému organizátorovi veletrhů, byla zachována tradice, že každoročně je umožněno za mimořádně výhodných podmínek vystavovat galeriím z jednoho státu (letos jím bylo Švýcarsko) a že nějaké významné veřejné či soukromé sbírce je dán prostor k představení. Tentokrát toto privilegium získalo Fotomuzeum z Winterthuru, do něhož byla nedávno převedena sbírka Švýcarské fotografické nadace. Diváci tak mohli obdivovat díla Roberta Franka, Larryho Clarka, Paula Grahama, Tiny Barneyové, Thomase Ruffa a dalších světoznámých tvůrců. V nedaleké projekční místnosti se navíc promítaly švýcarské filmy a videoprogramy s fotografickou tématikou.


| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 19. 12. 2004 |

Akt v české fotografii 1960–2000
Zahájení výstavy Akt v české fotografii 1960–2000
Ve spektru několika desítek fotografických festivalů je jenom jediný, který se programově specializuje na tvorbu ze střední a východní Evropy: Měsíc fotografie v Bratislavě. Mezi téměř čtyřmi desítkami výstav jeho 14. ročníku, otevřených po celý listopad v řadě bratislavských muzeí a galerií, ale v kavárně nebo bývalém protiatomovém bunkru, je ovšem tradičně i několik expozic světoznámých tvůrců, které jsou hlavním lákadlem pro stále početnější a mezinárodnější publikum. A to i přesto, že letošní program nezahrnuje žádnou megavýstavu, srovnatelnou s retrospektivami Josefa Koudelky, Annie Leibovitzové, Williama Kleina, Joela-Petera Witkina či Henriho Cartiera-Bressona v minulých letech.

K největším atrakcím patří cyklus slavného švýcarského člena agentury Magnum René Burriho s názvem Němci, ukazující v tradici humanistické fotožurnalistiky a současně s jemnou ironií různé typické aspekty německého životního stylu v obtížném období po 2. světové válce i během hospodářského zázraku. Zatímco jiná Burriho výstava Utopia, kterou jsme nedávno mohli vidět v Leica Gallery Prague, se vyznačovala hlavně výtvarnými kvalitami netradičních pohledů na moderní architekturu, stylově daleko kompaktnější bratislavská expozice ho představuje v jeho nejznámější poloze předního reportéra a dokumentaristy. Indický fotograf Raghu Rai, Burriho kolega ze stejné agentury, vystavuje na Bratislavském hradě svůj strhující fotografický dokument o obětech tragédie v chemické továrně ve městě Bhopál, při níž v roce 1984 došlo k ohromnému úniku jedovatých plynů a k následné smrti několika tisíc lidí. Rai se – podobně jako o dvě desetiletí před ním americký dokumentarista W. Eugene Smith v případě podobné katastrofy v japonské Minamatě – rozhodl využít fotografií nejenom k informování světové veřejnosti o hrozivých následcích bezohlednosti firmy Union Carbide, která ve snaze ušetřit hrubě porušovala bezpečnostní předpisy, ale aktivně se zapojil svými nedávno pořízenými záběry přeživších obětí této tragédie do kampaně organizace Greenpeace za jejich odškodnění. Jde o mimořádně silné snímky, prodchnuté hněvem i snahou pomoci a invenčně pracující s detaily, odvážnými kompozicemi a ostrými kontrasty světel a stínů.



| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 06. 12. 2004 |

 V Galerii Velryba (Opatovická 24) v Praze se od 3. listopadu do 5. prosince 2004 uskuteční výstava fotografií absolventa Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě Víta Šimánka s názvem POHLEDY NEMOCNÝCH.
Vernis
áž se koná 2. listopadu 2004 v 18 hodin.
Kur
átor výstavy: Vladimír Birgus

V cyklu Pohledy nemocných se snažím převést do vizuální podoby pocity nemocných lidí, ležících např. v horečkách, postižených mozkovou příhodou, či ve stavech, kdy jsou napůl v bezvědomí, zkrátka jak skrze svou nemoc vnímají své okolí. Jde mi o to, aby tyto snímky svým obsahem těžko převeditelným do slov, diváka vtáhly do obrazu a přiblížily zdravému člověku, který třeba nikdy prostředí nemocnice nepoznal, co vše nemocný vnímá, co vidí a prožívá."

t Šimánek



| Autor: * redakce * | Vydáno dne 29. 10. 2004 |

Opava, Kabinet fotografie Domu umění
Pekařská 12,  27. 10. – 5. 12. 2004

Výstavu pořádají Institut tvůrčí fotografie FPF SU v, Opavě, Dům umění v Opavě a Institut pro veřejné otázky v, Bratislavě


„Chcem rozprávať. Nie kričať, ohurovať, šokovať. Preto volím ten najjednoduchší spôsob vo vyjadrovaní. Štandardný objektív, spracovanie, pohľad. Fotograf má zdanlivo ostať čo najďalej od zásahu do obrazu. Skryť sa a byť neviditeľný. Má iba umožniť, aby situácia pretransformovaná do plochy obrazu ostala čitateľná a zrozumiteľná.„

Takto Jozef Ondzik sám charakterizuje svoju obrazovú výpoveď. Sú v nej obsiahnuté princípy tvorby dokumentaristu, ktorý je pozorovateľom sveta okolo seba. Zrieka sa štylizácie námetov, preferuje zdanlivo neosobný prístup štandardného spracovania obrazovej výpovede bez použitia nápadných efektov. Použitím čierno-bieleho média fotografie umocňuje autentickosť situácie, podanej „čierne na bielom„. Nezrieka sa však subjektívnosti podania, nezostáva neviditeľným ako by si to prial, fotografiou nezvečňuje realitu, nedokumentuje, ale kreatívnym spôsobom podáva vlastnú verziu pozorovaného. Svoju pozornosť sústreďuje na človeka v každodenných situáciách. Najcharakteristickejším, kompozične dominantným, je v jeho fotografiách dvojica ľudí, ktorí spolu tvoria príbeh, napätie. Párové zoskupenie, psychologicko-sociálna drobnokresba, minimálna dejová jednotka, ktorá obsahuje protiklady, spojenia, sujet. Prostredníctvom mikrovzťahov dáva tušiť širšie súvislosti a okolnosti príbehu. Osobitým rukopisom vytvára obrazové poviedky a eseje. Nie je fotografom extrémnych vášní, emócií a hraničných situácií, zaujíma ho správanie jedincov, spoločnosti za bežných okolností. Čo vyžaduje premyslenú analýzu skutočnosti a prenikavé oko autora. Napätie a dynamika kompozície uvádza pozorovateľa in medias res.



| Autor: * redakce * | Vydáno dne 26. 10. 2004 |