Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 161 nalezených)

| 0-15 | 15-30 | 30-45 | 45-60 | 60-75 | 75-90 | 90-105 | 105-120 | 120-135 | 135-150 | 150-161 |
Stanislav Friedlaender, Selfportrait
with Father, 1987
   
It may have been greats like Drtikol, Sudek and Koudelka who created Czech photography’s international reputation of strong individualism. But it was also the lesser-known and even forgotten photographers who helped to keep the medium alive during the country’s troubled times. Such is the theme of the most comprehensive review of 20th-century Czech photography to date. Curators Vladimír Birgus and Jan Mlčoch gathered the work of 423 artists in more than 1,200 pieces that tell not only the history of Czech photography, but also the recent history of the country and trends in the medium itself.

Spread over three venues, the work is presented chronologically and grouped by genre. The exhibition in the Museum of Decorative Arts (UPM) covers early movements such as Pictorialism and abstraction. While the oldest works are in muddy sepia, the tonal ranges widen as the technology improves. The birth of reportage comes with the first hand-held cameras, as exemplified in Bohumil Střemcha’s amusing “Prague Characters” series. But the star of this era is František Drtikol, a pioneer of nude photography who used shape and shadow in a singular way.


| Autor: Kristin Barendsen | Vydáno dne 21. 09. 2005 |
Viktor Kolář, Ostrava, the 1970s
  
Vladimír Birgus & Jan Mlčoch
  
The short period of liberalization and relative freedom known as “The Prague Spring” came to an abrupt halt with the entry of the tanks of Warsaw Pact countries led by the Soviet Union on 20/21 August 1968. Among the photographs of the events that followed, Josef Koudelka’s pictures of spontaneous protests in Prague against the intervention are especially stirring. (Although they received the Robert Capa Award the following year the photographs were published anonymously until 1984.) Koudelka emigrated in 1970, and was invited to join the prestigious Magnum agency the following year. The dramatic events of the period, including the tense funeral of Jan Palach (a student who in protest to the intervention set himself on fire in January 1969) were also recorded by Miloň Novotný, Miloš Polášek, Jiří Všetečka, Pavel Štecha, Bohumil Dobrovolský, Jindřich Marco, and Dagmar Hochová, as well as Sudek’s former assistant Sonja Bullaty and her husband Angelo Lomeo.




| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 19. 09. 2005 |
Jan Saudek, Walkmen, 1984
  

Kurátoři: Vladimír Birgus a Jan Mlčoch

Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
23.6-25.9. 2005
Dům U Kamenného zvonu, Galerie hl.m. Prahy
29.6.-9.10. 2005
Městská knihovna, Galerie hl.m. Prahy
1.7.-9.10. 2005

Uvažujme nejprve trochu o tom,  jak delikátní je stav „dějin české fotografie“ nebo se spolu s Josefem Mouchou ptejme přímo „Jak zařídit dějiny fotografie?“ (Ateliér 13/2004, str.2). A to vše v situaci soudobých razantních technologických proměn od klasického fyzikálně chemického záznamu  k digitálnímu obrazu, kdy obvyklé tradiční autorské bromostříbrné printy (charakterizující českou fotografii minulého století) budou brzy sběratelskou raritou.



| Autor: Aleš Kuneš | Vydáno dne 06. 09. 2005 |
Josef Sudek, Vzpomínka na pana kouzelníka, 1959, UPM
  

"Jednotlivý obraz, nevyniká-li zvláštností svého předmětu, frapantním pojmutím neb ideou, kterou má vyjádřiti, sotva dovede na delší dobu nás zaujati. – A také sbírku podobných obrazů odložíme bez zájmu, nevypráví-li nám něco, nespojuje-li všechny snímky červená nit nějaké myšlenky."
[Karel Dvořák: Vážná práce. Fotografický obzor VIII, 1900, č. 2, s. 17-18.]

Uplynulo drahně času od okamžiku, kdy vyšla citovaná slova poprvé. Co se v té době s horizonty technických obrazů dělo, reprezentativně sleduje výstava Česká fotografie 20. století. Připravili ji kurátoři Vladimír Birgus (1954) a Jan Mlčoch (1953) pro Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Galerii hlavního města Prahy. Více než 1200 exponátů od 423 autorů zůstane asi na dlouho nejucelenější přehlídkou tuzemského fotografování 20. století.



| Autor: Josef Moucha | Vydáno dne 05. 09. 2005 |
Tomáš Pospěch – Majitelé hradů
   
Městské muzeum a galerie v Hranicích si Vás dovoluje pozvat na vernisáž výstavy

ARCHITEKTURA BEZ ARCHITEKTŮ

Jan Bujnowski, Lukáš Jasanský – Martin Polák, Tomáš Pospěch, Tomáš Souček, Veronika Zapletalová, Krzysztof Zieliński


Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 8. září v 18.00
Výstavu zahájí její autoři Tomáš Pospěch a Lucia Lendelová

9. září – 23. října 2005, Výstavní síň Synagoga, Janáčkova 728, Hranice



Koncepce – Výstava Marginální architektura přibližuje projekty sedmi současných umělců z České republiky a Polska, kteří se prostřednictvím fotografie zabývají architekturou. Avšak oproti obvyklým okrašlujícím snímkům příkladné architektury a turisticky atraktivních památek, se tito fotografové soustředí na přehlíženou, okrajovou, tedy marginální architekturu. Vedlo je přesvědčení, že tato „banální“, „primitivní“ architektura „ničeho“, „architektura bez architektury“, je podnětná. Expozice představuje tu část současné fotografické tvorby, která prostřednictvím fotografií reflektuje ubanismus panelových sídlišt, předměstí, svépomocí budované stavby a nejrůznější drobnou stavební kulturu lidového kutilství, autobusové zastávky, ale v neposlední řadě také zahrádkářský a chatařský koncept, který se rozvíjí v široké škále projevů, vedoucích od  chat a zahradních domků, přes altány, pergoly, skleníky, fóliovníky a pařeniště, ptačí budky, psí boudy, zahradní modely hradů, až k land-artovému vymezování záhonků. Tyto urbanistické mikrocelky bývají hojně akcentovány nejrůznějšími zelinářsko-ovocnářskými a sochařsko-kutilskými instalacemi svých majitelů, jako jsou ploty, totemy, strašáci, bandáže k ochraně stromků i roztodivná škála invenčních plašítek a podpěr pro plazivé výpěstky.


| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 03. 09. 2005 |
Expozice Institutu tvůrčí fotografie
  
Snad nikde jinde kromě Francie neexistuje více fotografických festivalů než v Polsku: hned po dvou festivalech hostí Varšava a Krakov a po jednom Vratislav, Poznaň, Lodž, Gorzów, Jelení Hora a nejnověji i Bielsko-Biala. Žádný z nich dosud nemá tak mezinárodní charakter jako Fotobienále v Moskvě nebo Měsíc fotografie v Bratislavě a některé festivaly jsou dosud spíše skromnými přehlídkami s regionálním významem. Sympatické však je, že většina z nich se snaží nějakým způsobem vyprofilovat, takže vedle univerzálního Měsíce fotografie v Krakově třeba Bienále fotografie v Poznani akcentuje experimentální, intermediální a konceptuální tvorbu. Mezinárodní festival fotografie v druhém největším polském městě Lodži, jehož čtvrtý ročník proběhl letos v květnu, se zase zaměřuje především na práce mladých autorů. Mladí jsou i jeho agilní organizátoři z Nadace vizuálního vzdělávání v čele Krzysztofem Candrowiczem, jimž se podařilo od města získat ohromné prostory v bývalé továrně, kam se směstnalo na 40 výstav. Zatím jde o prostory jenom provizorně adaptované, ačkoliv celý objekt se dnes honosně nazývá Muzeum umělců. Jsou však vybaveny stovkami metrů výstavních panelů a slušným, byť ne ideálním osvětlením. Přesně zapadají do neoficiózní atmosféry celého festivalu, který si nelibuje v nákladných recepcích nebo oslňujících instalacích výstav, ale snaží se být především příjemným místem pro setkávání mladých fotografů a příznivců fotografie. Tomu odpovídá i doplňkový program s mnoha besedami, přednáškami, ale také filmovými projekcemi a hudebními koncerty.

| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 04. 06. 2005 |

Jindřich Štreit, Tak blízko, tak daleko. Muzeum Kampa, Praha, 25.3. – 29.5. 2005

Chlapec stojí na železné příčce jakéhosi plotu, přes který hledí k horizontu před ním se prostírající krajiny. Není zřejmé, jak vysoký plot je. Dá se obejít, podlézt, nebo jen zkrátka otevřít vrata, která jsou v něm možná jen pár metrů opodál? Co znamená ta bariéra? Ta velká chladná překážka, která své mohutnosti nabývá i díky kontrastu s křehkým dětským tělem. Očekávání umocnit první fotografií – chytrý tah. Tento výjev uvozuje nejen poslední knihu Jindřicha Štreita, ale i výstavu, probíhající od 24. března v pražském Muzeu Kampa.



| Autor: * redakce * | Vydáno dne 25. 05. 2005 |
Jiří David, Vladimir Putin,
Z cyklu Bez soucitu
  

Kabinet fotografie Domu umění, Opava, Pekařská 12,
28. 4. – 12. 6. 2005.

Projdeme-li fotografickým dílem Jiřího Davida, objevíme vedle vypíchnutých "jednoduchých" poloh také cykly, které pracují s vizuální narací blízkou "obvyklým" davidovským obrazům a instalacím. Dochází v nich k využití znakové hry v jejich prvotních i ikonograficky zapeklitějších konotacích. Charakteristickým v tomto směru je cyklus Moji rukojmí z roku 1998, tematizující dětské násilí a manipulaci a vystavený v témže roce v Praze a v Galerii Anita Neugebauer v Basileji. Ještě větší mezinárodní úspěch však pro Davida a jeho fotografie znamenala aplikace "jednoduchého" modu tvorby, postaveného na krystalicky průhledném nápadu, který najdeme jak u cyklu Skrytých podob z let 1991 až 1995, tak u série plačících politiků, nazvanou Bez soucitu z roku 2002. U  prvně zmíněného souboru se jedná o dvojici fotografických černobílých portrétů uměleckých, vědeckých, politických i sportovních celebrit, zrcadlově složených z rozpůlených přísně frontálních záběrů a opětovně složených do pravopravých a levolevých podobizen. Zkoumání tváře jako znaku, jako viditelného nositele biologicko-psychických daností, zjevujících výlučnost jedinců, přivítal jeden ze zachycených, francouzský filosof Jacques Derrida, jako možnost odhalit "jiné já sám, dvakrát já, já, které se poznává, aniž by se poznalo".




| Autor: * redakce * | Vydáno dne 28. 04. 2005 |

Autoportrét a autoakt ako fomy ženskej sebaprojekcie do prírodného

„Púšť je miesto, kde život končí, je omegou časovej existencie. Jeho prvou zreteľnou chrarakteristikou je, že sa tu nič nehýbe, a druhou, že všetko je povrchom a je odhalené... Na druhej strane more je alfou existencie... Jeho sila môže byť deštruktívna, ale na rozdiel od púšte je pozitívna. Druhou charakteristikou mora je, že život sa odohráva skryto pod povrchom a hoci môže byť smrtiaci, je bohatší než život na povrchu.“ W. H. Auden 1)






| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 12. 04. 2005 |
Společná místa, fotografie pedagogů Akademie výtvarných umění v Poznani
  

Pedagogové dálkového studia fotografie Akademie výtvarných umění v Poznani
Opava, Dům umění, Pekařská 12, 11. března – 24. dubna 2005. Vernisáž 10. 3. 2005 v 17 hodin.

Dům umění v Opavě ve spolupráci s Polským institutem v Praze, Generálním konzulátem Polské republiky v Ostravě, Akademií výtvarných umění v Poznani a Institutem tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě připravil výstavu 26 předních polských fotografů, které spojuje společné působení při výuce dálkového studia fotografie na Akademii výtvarných umění v Poznani. Počtem zastoupených autorů i děl se jedná o dosud nejrozsáhlejší představení současné polské fotografie v České republice.



| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 08. 03. 2005 |
Dům umění, Pekařská 12, Opava, 10. 3. – 24. 4. 2005, vernisáž 10. 3. v 17 hodin

Antanas Sutkus je celosvětově uznávaný litevský fotograf, významný představil humanistické dokumentární fotografie. Narodil se roku 1939 v Litvě. V roce 1958 – 63 studoval žurnalistiku na univerzitě ve Vilniusu. Od roku 1969 pracuje jako nezávislý fotograf. Žije a pracuje ve Vilniusu. Byl jedním ze spoluzakladatelů a zároveň prezidentem Svazu litevských uměleckých fotografů, který prosazuje fotografii jako samostatný obor výtvarného umění a stal se během svého mnohaletého působení a se vzrůstajícím oceněním litevských fotografů na domácí i mezinárodní scéně uznávanou neziskovou institucí zaměřenou na médium fotografie. V jeho čele stojí Sutkus i dnes.


| Autor: * redakce * | Vydáno dne 08. 03. 2005 |
Jiří Křenek, z cyklu Městečka 8, 2002
    
Paříž, České centrum, 9. 2. – 2. 4. 2005.

Z dosavadní tvorby jednoho z nejvýraznějších představitelů mladé generace české fotografie Jiřího Křenka (v loňské soutěži o Cenu Jaromíra Funkeko se umístil hned za vítězkou Ditou Pepe) jsou známé především tři cykly moderních dokumentárních fotografií, ukazující různé aspekty globalizace a masového konzumu. Ty také dominovaly na jeho pařížské výstavě. V souboru Hypermarkety, který Křenek v roce 2000 předložil jakou svou magisterskou diplomovou práci na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, se musel od počátku potýkat s existencí známých snímků z nákupních center od britského dokumentaristy Martina Parra, protože bylo zřejmé, že každý, kdo se orientuje v současné fotografii, bude Křenkovy práce poměřovat právě jimi – podobně jako jakékoliv fotografie Romů bývají srovnávány s díly Josefa Koudelky z jeho knihy Cikáni. Jiří Křenek v této těžké konkurenci obstál se ctí a ostatně i samotnému Martinu Parrovi se velice líbily tyto snímky, představené na výstavě Město v současné české dokumentární fotografii na Fotobienále 2004 v Moskvě.


| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 28. 02. 2005 |
Josef Sudek: Smutná krajina / Sad landscape.
Výstava: Císařská konírna, Pražský hrad, 17. prosince 2004 – 20. března 2005.
Kniha: Texty Antonín Dufek, Bohdan Kopecký, Dalibor Kozel, úvodní báseň Emil Juliš. Vydal KANT – Karel Kerlický, 2. vydání, Praha 2004.


| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 23. 01. 2005 |
René Burri: Utopia. Architektura a architekti. 8.9. - 28.10.2004, Praha, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, Leica Gallery Prague.

Pražská fotografická galerie Leica představila za dvě výstavní sezóny, které ji bylo dopřáno působit v atraktivní lokalitě Nejvyššího purkrabství Pražského hradu, tvorbu několika věhlasných osobností světové fotografie, mimo jiné Helmuta Newtona, Mary Ellen Markovou, Elliotta Erwitta, Raghu Raie nebo Edwarda Steichena. Jako poslední výstavu zde uvedla expozici vybranou z fotografií architektů a architektury fotoreportéra René Burriho.


| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 11. 01. 2005 |
Objevovaný klasik české fotografie Ivo Přeček
Antonín Dufek, Helena Rišlinková: Ivo Přeček. Torst, Praha 2004.

České nakladatelství Torst ve své fotografické edici vydává nevelké monografie čtverečkového formátu, ve kterých představuje klasiky české fotografie nebo přinejmenším autory, kteří by podle názoru nakladatelství měli být za klasiky považováni. Olomoucký fotograf Ivo Přeček (1935) je autor, který má za sebou dlouholetou systematickou a kvalitní tvorbu.


| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 11. 01. 2005 |
| 0-15 | 15-30 | 30-45 | 45-60 | 60-75 | 75-90 | 90-105 | 105-120 | 120-135 | 135-150 | 150-161 |