Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 161 nalezených)

| 0-15 | 15-30 | 30-45 | 45-60 | 60-75 | 75-90 | 90-105 | 105-120 | 120-135 | 135-150 | 150-161 |
"Ale pouhá skutečnost může se také státi záminkou k něčemu úplně jinému, co nemá nic společného s danou skutečností. Fotografie také dovede vzbuditi představy odvozené úmyslným zdůrazněním některého objektu, nebo prostým postavením nesourodých prvků vůči sobě, tak, aby se jaksi slučovaly v něco úplně jiného, neboť konfrontováním dvou světů otvírají se nám nové možnosti."
Jaromír Funke
(Od piktorialismu k emoční fotografii. "Fotografický obzor" XLIV, 1936, s. 149.)


| Autor: Josef Moucha | Vydáno dne 04. 01. 2005 |

Legendárního českého fotografa-dokumentaristu doc. Jindřicha Štreita jistě není nutno dlouze představovat. Vychází z tradice humanistické fotografie 50tých let, celý svůj život a filozofii zasvětil tématu „vesnice“. Vesnice je svět, aneb skrze autobusovou zastávku, hospodu, kostel, souseda, kamarády a učitele ve své vesnici vidím už napořád všechny autobusové zastávky, hospody, kostely, etc. všech kontinentů. Vesnice jako ideální model společnosti v kontrastu k bujícím megapolím -chrámům samoty v davu ukazuje na možnost mikrospolečenství několika málo jedinců odkázaných na sebe-kteří o sobě ví a spoléhají na sebe.



| Autor: Vladimír Šulc | Vydáno dne 17. 11. 2004 |
Fotografujete digitálně nebo se jen zabýváte úpravou digitálních respektive digitalizovaných fotografií v počítači? Pak velmi pravděpodobně dříve či později narazíte na velice užitečný program Adobe Photoshop. Nejedná se o program jednoduchý, ale jak vám jistě profesionálové potvrdí, je to program, alespoň prozatím, na úpravu fotografií nepřekonatelný. Jeho ovládání není na opravdu profesionální úrovni jednoduché a proto zcela jistě přijde k duchu nějaká ta příručka či kniha s tipy a radami, jak s tímto programem zacházet. Vydavatelství Computer Press přišlo na trh hned z dvěma podobnými tituly. Po přečtení obou však musím říct, že jejich úroveň a také jakási uživatelská „užitečnost“ se velice liší.

| Autor: administrator | Vydáno dne 15. 08. 2004 |
Umelecká tvorba Doroty Sadovskej je typickým príkladom konzistentne rozvíjaného diela, ktorého vnútorná niť je tak pevná, že môže prechádzať naprieč médiami, žánrami a zdanlivo aj témami, bez toho, aby sa pretrhla, či zauzlila. Pre svoj vstup na slovenskú výtvarnú scénu v polovici deväťdesiatych rokov si mladá autorka volí pomerne konvenčný umelecký druh – figurálnu maľbu, v rámci ktorej rehabilituje sakrálnu tematiku a invenčne prehodnocuje tradičné ikonografické zobrazenia svätcov a svätíc. Krikľavosť vo farbách i gestách poklesnutých foriem náboženských zobrazení nahradzuje jazykom figurálneho minimalizmu.

| Autor: Lucia Lendelova | Vydáno dne 14. 07. 2004 |
V projektu Chataři usiluje Veronika Zapletalová víceméně věcně a chronologicky postihnout typologii rekreačních staveb, včetně lokálních proměn a módních vln. Chaty říkají o svých majitelích téměř vše. Jsou to objekty, které v bohaté šíři odrážejí politické tlaky, sociální a psychologické vztahy, tvoří pozoruhodnou hmotnou kulturu, která výmluvně hovoří o estetické kreativitě, vkusu a vzdělání svých majitelů. A tak přestože stojí v centru zájmu autorky a jejího fotoaparátu chata, zkoumán je vždy především chatař.

| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 24. 06. 2004 |

Václav Podestát – Lidé. Kabinet fotografie, Dům umění v Opavě, 14. ledna – 22. února 2004

Kabinet fotografie Domu umění v Opavě přináší v těchto dnech nenápadnou výstavu fotografií Václava Podestáta se stejně neokázalým názvem Lidé. Podobně nenápadně, pomalu avšak soustředěně zraje i tvorba tohoto fotografa a pedagoga Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Každoročně je doplňována od výstavy k výstavě jen o několik málo snímků. Nejsou okázalé, dramatickými výjevy nepoutají naší pozornost, v jemné černobílé škále v nich ale jejich autor rozehrává jemnou obrazovou řeč, ve své komplexnosti v české dokumentární fotografii mimořádnou. V každodenní záplavě fotografických reprodukcí je proto dobré si je čas od času připomínat.



| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 02. 02. 2004 |
Ostravská galerie Fiducia představila ve svých prostorách v Nádražní ulici č. 30 výstavu z projektu Pavla Máry, pojmenovaného Prostor – Space. V dosavadní Márově tvorbě je dalším kvalitativním posunem - nejde již  o hledání úsporného, až minimalistického vyjádření tématu, typického pro jeho tvorbu v osmdesátých  i devadesátých letech minulého století. Pavla Máru  často lákal experiment s obrazem, s jeho barevností, ale i s použitým nosným materiálem. Nejednou také pracoval se symbolem. Užití fotografického plátna uplatnil již v roce 1989 v souboru Roušky. Ovšem plocha „Prostoru“ je jiná, zdánlivě čitelnější a přísněji vymezená rámem obrazu. Iluze malířského přístupu je zprostředkována velkoformátovým barevným tiskem. Jde hlavně o provokativně červenou, zelenou a modrou, společně s temnou černou.

| Autor: Václav Podestát | Vydáno dne 17. 01. 2004 |

V čase bídy básníci, kněží Dionýsovi, bloudí posvátnou nocí z kraje do kraje, aby burcovali lidi.
Johann Christian Friedrich Hölderlin, Chléb a víno

Největší bloudění spočívá v kočování na místě.
Gilles Deleuze

Zatím poslední, a snad i nejvíce polemický projekt Pavla Máry (1951) nazvaný PROSTOR, který se autor rozhodl představit v závěru minulého roku v ostravské galerii Fiducia, je v dosavadní tvorbě tohoto významného českého fotografa čímsi výjimečný - jako by se jím pokoušel vymanit z linie svého po léta vytvářeného (a jistým způsobem i nezaměnitelného) osobního stylu a proměnil své modely, do té doby uzavřené v euklidovském prostoru ateliéru, v aktéry příběhu o člověku, o vztahu muže a ženy, ve své archetypálnosti vypovídajícího něco i o nás samotných.



| Autor: Radana Ulverová | Vydáno dne 17. 01. 2004 |

Na fotografiích Václava Podestáta z cyklu Lidé se toho většinou moc neděje. Nikdy nezachycují dramatické okamžiky, nezobrazují žádné významné události, nenajdeme na nich slavné osobnosti. Několik lidí se vzájemně míjí pod stíny pouličních luceren, mladík spí v jedoucím vlaku, skupinka stojí v pošmourném počasí u horského jezera, pes běží kolem hostů v restauraci, každý z pěti chodců na pražské ulici se dívá jiným směrem. Banální výjevy, kterých kolem sebe denně vidíme stovky, které většinou jenom trpně zaznamenáváme na sítnici našich očí a které by naprostou většinu z nás nenapadlo fotografovat. Triviální každodenní scény, v nichž Václav Podestát objevuje cosi zvláštního, přízračného a tajemného, něco, co má hlubší význam, co může být obrazovou metaforou subjektivních pocitů, zážitků a nálad, co má schopnost vizuálně vyjádřit stavy či vztahy jen obtížně popsatelné slovy.



| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 14. 01. 2004 |

There is not much happening in the photographs of Václav Podestát’s People series. They are never depictions of dramatic moments, important events, or celebrities. People passing each other by in the shadows of streetlamps, a young man sleeping in a moving train, a little group standing by a mountain lake in gloomy weather, a dog running amongst people in a restaurant, five pedestrians in a Prague street, each of whom is looking in a different direction. Banal scenes, hundreds of which we see around ourselves every day, and on the whole register only passively on the retinas of our eyes, but which most of us would never think of photographing. Trivial everyday scenes in which Václav Podestát discovers something strange, phantasmic, and mysterious, something with a deeper meaning, which can serve as a visual metaphor for subjective feeling, experience, and mood, something that can express in pictures certain states or relations hard to describe in words.



| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 14. 01. 2004 |

Galerie Fons  Pardubice
Josef Moucha
Vacilando
5.12. 2003 – 30.1. 2004

„Ve španělštině je jedno slovo, ke kterému nemohu najít protějšek. (…) Je to slovo vacilar, přechodník přítomný vacilando. Jestliže je někdo vacilando, tak někam jde, ale nedbá příliš na to, zdali tam dojde, i když má cíl.“ Citátem ze Steinbeckových Toulek s Charliem vysvětlil Josef Moucha neobvyklý název své poslední výstavy.



| Autor: Aleš Kuneš | Vydáno dne 13. 01. 2004 |
Je fotografická literatura, která nás oslovuje okruhem řešených nebo kladených otázek, ale nemusíme ji mít ve své knihovně. Jsou krásné obrazové monografie, které můžeme, ale nemusíme sbírat. Recenzovaná publikace patří ovšem k těm základním rukovětím, bez nichž se dříve nebo později neobejde nikdo, kdo sleduje aktuální stav fotografie v širším prizmatu než vymezený regionálními souřadnicemi. 3000 důsledně a obšírně ověřovaných faktů ze 33 zemí Evropy řazených v abecedním pořádku od Albánie až po Ukrajinu přináší doposud nejucelenější obraz ve více než dvacetileté historii edice.

| Autor: Aleš Kuneš | Vydáno dne 13. 01. 2004 |
České centrum, Bratislava, Hviezdoslavovo nám. 8, od 9. do 28. 11. 2003 – v rámci 13. měsíce fotografie v Bratislavě. Výstavu uspořádali Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě a Správa českých center.

„Stále mám dojem, že musím fotit, že tím můžu něco změnit. Pořád se mi zdá, že realita jde mimo mne a já žiji ve snu a v jiném těle. Pořád mám dojem, že nejsem dostatečně milována, že nejsem dostatečně krásná a chytrá a že bych se mohla neustále za sebe stydět, jak bezpáteřní umím být, když se bojím. Strach mě doprovází vždy a všude. Dokonale ho maskuji, to mi jde. (,,,) Fotografování je pro mne forma komunikace nejen se sebou, ale mluvím díky ní s lidmi, pokládám otázky, odpovídám, reaguji, cítím, prožívám, jsem aktivní. Směřuji situaci tím směrem, aby vznikla fotografie. To hlavní, proč to dělám, je, že mám potom z toho dobrý pocit. Fotografování je pro mne způsob hledání“.
Tato upřímná slova najdeme v  autoreflexivní magisterské diplomové práci čerstvé absolventky Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě Dity Hornsteinerové  (1973), která je dnes daleko známější podle příjmení svého bývalého italského manžela jako Dita Pepe a která už sama vyučuje fotografii na Střední umělecké škole v Ostravě.

| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 11. 11. 2003 |
Třináct roků je dlouhá doba a za tolik let se musí unavit i sebesilnější člověk. Podobné je to i u festivalů a filmových přehlídek. Festival není víno a ani koňak, který léty získává vytříbenější a vytříbenější chuť. Festival je živoucí organismus a jako takový je třeba brát. Některé léta jsou lepší, jiné méně lepší. Ten letošní, i přes jistojistou snahu organizátorů bohužel mezi ty silné nepatřil.
Každoročně se snažili organizátoři předvést do slovenské metropole vždy jakousi „třešinku na dortu“ v několikadenním lopotěním se návštěvníků z celé střední Evropy. Ať už to byla obrovská výstava slovenské fotografie (2001), August Sander (2000), Alexandr Rodčenko (1999), fotograf „Dandy“ Cecil Beaton (1998) či výstava nekorunovaného krále humanistické fotografie Henri Cartier-Bresson v roce loňském, letos něco podobného nějak chybělo.

| Autor: administrator | Vydáno dne 11. 11. 2003 |
A máme tady opět podzim a s ním úvodní výstavu pomyslné sezóny 2003/4 v ostravské galerii Fiducia. Krátce po vstupu do galerie se mi vybavila slova Ježíše Krista z Bible: „chudé tu budete mít pořád, ale já odejdu“ a dále „vše co jste učinili nejmenším z mých bratří mě jste učinili“.

| Autor: Vladimír Šulc | Vydáno dne 03. 11. 2003 |
| 0-15 | 15-30 | 30-45 | 45-60 | 60-75 | 75-90 | 90-105 | 105-120 | 120-135 | 135-150 | 150-161 |