Prvé, čo zíde na um nezainteresovanému návštevníkovi galérie pri pohľade na fotografické dvojportréty mladej českej fotografky Dity Pepe, bude, že sa díva na fotografie dvojčiat. Ženské postavy na snímkoch sú si totiž akosi znepokojivo podobné, a to nielen približným vekom, korešpondujúcim štýlom oblečenia a účesu či zosynchronizovaným gestom, ale predovšetkým samotnou tvárou. Pri skúmavejšom pohľade môže vnímavý divák vytušiť istý, rytmicky sa opakujúci princíp, prepájajúci navzájom jednotlivé fotografie. Akiste prekvapivým zistením bude pre nášho pozorovateľa skutočnosť, že styčným bodom celej série je vždy jedna z dvojice žien, ktorá sa na všetkých snímkoch opakuje. Touto „ženou tisícich tvárí“ je samotná autorka fotografií Dita Pepe.

english text "Young Slovak Photography" read here >>

HLAVA-NEHLAVA, TELO-NETELO, MESTO-NEMESTO

V čase, kedy sme sa preniesli za štvrtinu novej dekády, môžeme vo vývoji fotografie všeobecne konštatovať stále narastajúce tendencie opúšťať (príp. vzájomne prepájať) tradičné žánre a využívať pri tom médiá a prístupy stierajúce hranice medzi fotografiou a výtvarným umením. Tieto prístupy sa výrazne prejavujú zanechávaním formy dvojrozmernej fotografie umiestnenej v ráme či dokonca samotnej podstaty „zápisu svetlom“ čoraz častejším využívaním digitálnej techniky. Ohliadnutie sa za pomerne málo zhodnotenou slovenskou fotografickou tvorbou od polovice deväťdesiatych rokov do súčasnosti by malo vniesť zasvätenejší pohľad na prejavy spomínaných fenoménov, súvisiace s premenou fotografického videnia za posledných desať rokov u nás. Úvaha nad špecifikami mladej slovenskej fotografie prostredníctvom voľného výberu prác najvýraznejších autorov z radov absolventov VŠVU – (Vysoká škola výtvarných umení), VŠMU – (Vysoká škola muzických umení), Bratislava a ITF – (Institut tvůrčí fotografie), Opava (ČR), si zároveň žiada načrtnúť patričný kontext a objasniť isté vývojové súvislosti.

Head - Non-head / Body - Non-body / City - Non-city

At the time when a quarter of a new decade has passed, in the development of photography the continually growing tendencies to relinquish traditional genres and use the media and approaches blurring the boundaries between photography and visual art are observed in general. These approaches reveal themselves markedly in leaving off two-dimensional enframed photograph, or even the very essence of "record by light" and the more and more frequent utilization of digital cameras. Looking back at the relatively little evaluated Slovak photographic creation since the mid-1990s until present time should bring a more erudite view of the displays of the above-mentioned phenomena, connected with the change of photographic viewing during the last ten years in our country. Reflection on the specific features of young Slovak photography through of a free choice of the works by the most distinctive authors among the graduates of VŠVU (Academy of Fine Arts and Design), VŠMU (Academy of Music and Dramatic Arts) in Bratislava and ITF (Institute for Creative Photogra-phy) in Opava (Czech republic) requires to outline a corresponding context and clarify certain developmental relations.

Jestliže ve starších dějinách fotografie od Beaumonta Newhalla, manželů Gernsheimových či Petera Pollacka téměř nenajdeme zmínku o české fotografii, v novějších publikacích a encyklopediích fotografů bývá tvorbě českých fotografů věnována podstatně větší pozornost. Velkou zásluhu na tom má řada výstav české fotografie, které se zejména od roku 1990 začaly objevovat v mnoha předních muzeích a galeriích, stejně jako skutečnost, že většina katalogů a knih českých fotografů dnes vychází s anglickými texty a mnohé se dostávají i do zahraničních distribucí. V posledních dvou letech k nim přibyly další.

Institut tvůrčí fotografie se v roce 1990 -  po dvaceti letech působení při Svazu českých fotografů – stal součástí nově zakládané Slezské univerzity v Opavě, historickém centru české části Slezska. Následovaly nejradikálnější změny v jeho dosavadní historii – došlo k výraznému rozšíření počtu pedagogů i studentů, do studijních programů bylo začleněno mnoho nových předmětů, vybudoval se ateliér, temné komory, počítačová učebna a odborná knihovna, navázaly se intenzivní zahraniční kontakty.

Ukrajinská fotografie dnes má vedle světově proslulého Borise Michajlova i řadu dalších výrazných tvůrců, jak jsme se o tom mohli několikrát přesvědčit například na bratislavském Měsíci fotografie. Přesto jen málo evropských států je dnes na tom s institucionálním vybavením v oblasti fotografie tak špatně jako Ukrajina. V této zemi s osmačtyřiceti miliony obyvatel dnes nevychází ani jeden fotografický časopis a neexistuje tam jediná fotografická škola.

VIKTOR KOLÁŘ - host setkání 35.setkání fotografů, Dům kultury pracujících Vítkovic, ul.28.října, Ostrava
26.4.2003
8.00-13.00

Vítkovice, Mariánské Hory , sídliště Dubina – to jsou reálie ve kterých pracuje jeden z nejznámějších fotografů Ostravy –Viktor Kolář. Fotograf, který umožňuje těm, kteří v tomto městě nežijí, dívat se na něj pohledem sice mírně skeptického, nicméně humanisty. Lidé konfrontováni s každodenní, nepříliš radostnou realitou, na jeho fotografiích však nevyznívají směšně. Autorova láska k rodnému městu a jeho lidem je zde všudypřítomná. Budovy, reklamní nápisy, předměty každodenní potřeby , v kombinaci s člověkem, který sem zavítal ze všech koutů bývalého Československa – to vše vytváří na jeho fotografiích něco neuchopitelného, genia loci města tak daleko na severu.

Poznámky k výstavě Václav Chochola, Fotografický archiv.

Potemnělý vstup s bodovými reflektory „mauly", rozptylnými světelnými ,vanami" a dalšími podivuhodnými tvary rukodílných starých ateliérních světel, dřevěný zvětšovací přístroj, kopírka, „aladinky", dřevěná velkoformátová fotografická kamera, stativy, rozvěšené filmy, fotogramy s fotografickým zařízením, věšák z Chocholova kultovního zátiší a gumová rukavice evokují fotografický ateliér a laboratoř. Společný štítek na dveře Václava Chocholy a Karla Ludwiga, domovní list nájemníků v Rytířské ulici, s ateliérem Václava Chocholy - výtvarníka a fotografa.

Francouzská metropole se loni v listopadu stala skutečnou fotografickou Mekkou fotografie, protože v ní paralelně probíhalo bienále Měsíc fotografie, založené už před 22 lety, a šestý ročník veletrhu Paris Photo.

Muzeum výtvarných umění v Houstonu zvítězilo nad mnoha jinými zájemci a získalo jednu z největších soukromých sbírek od Manfreda Heitinga, úspěšného německého manažera a sběratele žijícího v Amsterodamu a v Los Angeles. Tomu se od poloviny 70. let podařilo sestavit kolekci zhruba 3760 fotografií, představující hlavní trendy, osobnosti a díla prakticky celého vývoje fotografické tvorby. Jeho téměř encyklopedická sbírka zahrnuje řadu vzácných autorských dobových originálů od desítek proslulých tvůrců.

10. října - 6. listopadu 2002
Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona

Retrospektivní výstava výrazné osobnosti ostravské fotografie
a dlouholetého pedagoga ITF FPF SU v Opavě u příležitosti jeho životního výročí

Pořadatel: Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, Národní divadlo moravskoslezské Výstava je realizována za finanční podpory Moravskoslezského kraje.
Kurátor výstavy: Vladimír Birgus
Místo konání: Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona
(Čsl. legií 14, Ostrava)
Datum konání: Od 10. října do 6. listopadu 2002
(výstava otevřena vždy 1 hodinu před začátkem představení)
Vernisáž: Ve čtvrtek 10. října 2002 v 17.00 hodin
Úvodní slovo: Prof. PhDr. Vladimír Birgus, prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc.

Rudolf Koppitz (1884 - 1936), je dnes asi nejvýznamnějším ze svým způsobem opomíjených a dnes znovu objevovaných rakouských umělců českého původu. Neuvádí jej ani Encyklopedie českých fotografů ani Encyklopedie českých výtvarným umělců, zmínka o něm chybí i v přehledech české fotografie aktu. Své první monografie se Rudolf Koppitz dočkal až docela nedávno. V němčině ve formě katalogu provázejícího před několika lety jeho výstavu v Rakousku, Německu, Francii a v USA ji vydala rakouská historička umění Monika Faber (1954), pracující ve sbírce grafiky a fotografie v Muzeu moderního umění ve Vídni. V katalogu vydaném ve Vídni v roce 1998 je tak na 142 vyobrazeních vůbec poprvé podán ucelený přehled celoživotního díla autora, kterého můžeme právem řadit na přední místa i v rámci dějin české fotografie.