Jaroslav Kocián, Sisters, 2007

Bratislava Month of Photography 2007

As usual, the program of the 17th Month of Photography in Bratislava included several exhibitions by world famous artists. This time around these included the photojournalists of Magnum, which celebrates its anniversary, and the French multimedia artist Georges Rousse; still, the largest part of the 35 exhibitions presented as is traditional works from Central and Eastern Europe. Following on from last year, when the festival’s main themes included Asian photography, this year the event presented photography from Latin America.
 Among the best exhibitions of the entire festival was Open Maps, put together by the Spanish curator Alejandro Castellote. This was a truly representative selection of artists drawn from a number of South and Central American countries, including works by both internationally renowned photographers and visual artists working in photography, such as Miguel Rio Branco, Vic Muniz, Mario Cravo Neto, Luis Gonzáles Palma or Marco López, as well as works by artists as yet little known in Europe. In spite of all the global vogues, Latin American photography preserves many specific traits of its own, such as the co-existence of Catholic and indigenous religious motifs, its responsiveness to current political and social issues, and the popularity of Surrealism as well as the frequent eccentricity of staged scenes. This was exemplified also in a solo exhibition of Paula Luttringer, who metaphorically rendered the walls of the cell where thirty years ago the women who resisted the Argentine military dictatorship were secretly held and tortured.

Petr Willert

Petr Willert – Life-style
Hon na babičku, Hon na kočku
Fotografie Petra Willerta (1981) vznikají teprve několik posledních let, ale i tak je můžeme označit za osobitý fenomén. Jestliže Jindřich Štreit na malé ploše Bruntálska do jisté míry naplňuje výrok „vesnice je svět“ a také Viktor Kolář již páté desetiletí podává výpověď o lidské existenci v prostoru Ostravy, o generaci mladšímu a v sousedství žijícímu Petru Willertovi se stalo tímto mnohovrstevnatým mikrosvětem babiččino bytovkové 2+1. V průběhu celého studia v Ateliéru reklamní fotografie Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně až umanutě fotografuje portréty babičky nebo jejích kamarádek, detaily interiérů nebo babičkou vytvářený Hand Made – rukavice, šály a bačkory z různobarevných bavlnek z rozpáraných svetrů. Na „babičce“ si plní povinná školní cvičení, volná témata i rozvíjí „mimoškolní“ tvorbu.Babičin byt v Uničově, městečku na severu Moravy, se nevyznačuje žádnou vnějškovou fotogeničností, právě tak, jako interiér bytu, tak životní styl babičky se nikterak nevymyká „běžným“ babičkám, kterak je důvěrně zná generace dnešních dvacetiletých nebo třicátníků. Na druhé straně ale Petr Willert netěží ani z estetiky banality, která proběhla i českou kotlinou v devadesátých letech. Využívá spíše zkušenosti své generace, nostalgického a politickým kontextem nezatíženého pohledu na životní styl, který je dnes tak vyhroceně „demodé“. V jeho pohledu je patrný vliv atmosféry reklamní školy a zkušenost fotografa módy.

Staszek Heyda

Pod společným názvem Czech Start! byly letos během listopadu a prosince ve třech berlínských galeriích (Brotfabrik Galerie, Fotogalerie Friedrichshein, galerie Českého centra) uvedeny práce studentů a absolventů Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity. Celá prezentace, zahrnující i přednášky a besedy, byla uváděna v rámci veletrhu Fotobild.

Ten se zatím zdaleka nemůže srovnávat s Paris Photem čí s newyorskými a miamskými veletrhy AIPAD. I když disponuje atraktivními prostory ve velkém centru designérských obchodů Stilwerk na rušné Kantstrase, počet vystavovatelů byl daleko menší než u jeho zmíněných konkurentů a úroveň vystavených exponátů byla značně kolísavá. Bylo to dáno především tím, že zatímco na většině fotografických a výtvarných veletrhů vystavují především galerie, které často procházejí přísným sítem výběrových komisí (například na Paris Photo 2007 se dostala jenom asi čtvrtina z více než 300 uchazečů), na Fotobildu se prezentují zejména sami fotografové z mnoha států včetně USA nebo Ruska, kteří jsou ochotni zaplatit nemalé částky za pronájem výstavních ploch, dopravu i ubytování. Někteří z nich si bohužel mysleli, že nejsnadněji prodají podbízivé fotografie s povrchními efekty vytvořenými ve photoshopu. Podobně jako tomu v posledních letech bývá na houstonském Fotofestu však i na Fotobildu bylo důležitější než samotné výstavy výborně zorganizované hodnocení portfolií. Autoři z mnoha zemí na něm mohli získat rady i kontakty od několika desítek ředitelů fotografických festivalů a galerií, kurátorů, kritiků a sběratelů.

Výstava fotografických krajin Ondřeje Valy v průchodu antikvariátu Fiducia zaujme neokázalou prostotou. Barevné a dokonale technicky zpracované záběry exotických míst, stepních planin, pobřeží oceánu, pralesní vegetace, svérázných kopcovitých hřbetů  pokrytých romantickými obláčky, mořských zálivů zachycených v okamžicích vystupňované barevnosti doprovázejí krátké texty v místním jazyce. To vše vás spolehlivě přenese na Nový Zéland.

V dnešní době usilovného ekonomického růstu se zřídkakdy naskytne možnost ztišení a zastavení v laskavé náruči “primitivní“ nedotčené krajiny.

Mladý (35) ostravský autor, bez zvláštního výtvarného vzdělání, těmito obrazy tlumočí své pocity: „ Přál bych si, abyste mé snímky vnímali jako výsledek snahy zachytit nezachytitelné, popsat nepopsatelné, zhmotnit momenty, které jsem tam zažíval na každém kroku, úžas a ohromení. Dotyk krásy a dokonalosti. Chvíle, kdy člověk žasne nad dokonalostí díla přírody a kdy, svým způsobem ateista, pocítí dotyk něčeho božského.“

Carl De Keyzer, Tábor pro mladé delikventy, Kansk, 2001

Bratislava, listopad 2007. Výstava Ztracený čas? je otevřena ve Slovenské národní galerii do 2. 3. 2008

Slovenská metropole hostila během listopadu už sedmnáctý ročník Měsíce fotografie. Jako obvykle v jeho programu nechybělo několik výstav světově známých autorů, tentokrát fotoreportérů jubilující agentury ale největší část z 35 expozic tradičně představila díla ze střední a východní Evropy. Po loňském zaměření na tvorbu z Asie byla představována latinskoamerická fotografie.

Organizátoři festivalu pod vedením Václava Macka to letos neměli lehké. Od sponzorů se totiž sešlo mnohem méně peněz než dříve, a tak se muselo šetřit na katalogu, jenž je proti dřívějšku se svými 90 stranami podstatně tenčí, na propagaci, na společenských akcích. Naštěstí na samotném výstavním programu nebo na dobře připraveném hodnocení portfolií nebyl nedostatek financí příliš vidět.

Marie Dvořáková

7. ročník fotografického festivalu v Kolíně
7.10. - 2.11. 2007
 

Fotografický festival Funkeho Kolín vznikal jako setkání fotografů na počátku 90. let minulého století. Byla to doba pozvánek psaných v několika průklepech na psacím stroji, doba černobílé klasické analogové fotografie a zvětšenin, doba jediného „veřejného“ faxu na hlavním nádraží (kam se chodilo pravidelně pro kontakt „se světem“) doba, kdy mobilní telefony nosili na ramenou v obrovských tlumocích pouze „kapitáni průmyslu“ a kdy první repasované počítače, přivezené z otevřeného Západu budily mrazivý úžas (aniž bychom měli tušení, že se v Adobe rodí první verze Photoshopu).

Jako pamětník toho všeho mohu tvrdit, že setkání Funkeho Kolín v principu vycházelo z Of  festivalů ve Skandinávii nebo Holandsku. Ve stejném období vznikal ostatně dnes v Evropě již kultovní Noorderlich v nizozemském Groningenu. Funkeho Kolín byl však brzy okolnostmi donucen jít jinou cestou zúženého kurátorského výběru.

Jaroslav Kocián

Dům umění v Opavě a Institut tvůrčí fotografie
FPF Slezské univerzity v Opavě
Vás srdečně zvou na vernisáž výstavy

Klauzurní práce z Institutu tvůrčí fotografie
FPF SU v Opavě 2007

v úterý 23. října 2007 v 17.00 hodin, Kabinet fotografie Domu umění v Opavě.

Výstavu zahájí Doc. Mgr. Aleš Kuneš, kurátor výstavy
a Prof. PhDr. Vladimír Birgus, vedoucí Institutu tvurci fotografie FPF SU v Opavě.

Výstava se uskutečňuje za finanční podpory Statutárního města Opavy,
Moravskoslezskeho kraje a Ministerstva kultury ČR.

Výstava potrvá do 25. listopadu 2007, otevřeno: út - ne 10.00-17.00 hodin.
Dům umění, Pekařská 12, Opava, tel.: 553 712 231, e-mail: bludny.kamen@opava.cz,
www.sca-art.cz/duopava, www.itf.cz

Letošní podzim je pro Institut tvůrčí fotografie vskutku bohatým svými vstupy na mezinárodní scénu. Rozsahem větší expozice aktuálních diplomových i klauzurních prací jsou připraveny již v listopadu pro festival Mesiac fotografie v Bratislavě a hned tři výstavní síně v Berlíně mají na programu různé aspekty tvorby studentů a nedávných absolventů Slezské univerzity v Opavě. Celý tento blok v rámci veletrhu Fotobild bude doplněn rovněž přednáškami a panelovými diskuzemi pod názvem Czech Start!

V tomto kontextu by se potom zdálo, že pro již téměř tradiční výstavu v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě bude obtížné uvolnit další kvalitní práce, jejichž zdroje ve studentské tvorbě nejsou pochopitelně nevyčerpatelné. Podle našeho názoru je však velice důležité představovat aktuální výstupy rovněž v univerzitním městě a pravidelně publikovat naše výsledky. Kolekce, jíž jsem sestavil ve spolupráci s Vladimírem Birgusem tedy v žádném případě není jen „přívažkem“ větších mezinárodních expozic, ale byla vybrána z velkého množství studentských prací s ohledem na určitý konkrétní a zřetelný výraz, charakterizující v různorodosti současný stav na Institutu tvůrčí fotografie. Představené klauzurní práce jsou ukázkami z volných výstavních souborů, které posluchači odevzdávají k hodnocení odborné komisi pedagogů v 1., 2., a 4. ročníku studia.

Lunar Lanscape 1 (Collars I), 1929

Regionální museum, Brandlova 35, Kolín, Czech Republic, October 6-26, 2007, (7th photographic festival Funke’s Kolín)

Between the two world wars, the city of Kolín witnessed the activity of three personalities of fundamental significance to the development of modern Czech photography: Josef Sudek (1896-1976), Jaromír Funke (1896-1945), and Eugen Wiškovský (1888-1964). While Sudek’s and Funke’s works were published in numerous books and presented at countless exhibitions both in the Czech Republoic and abroad and rightfully received international renown. The oeuvre of Eugen Wi3kovský is still waiting to be duly appreciated. The retrospective held in the Regional Museum in Kolin is only the fifth solo exhibition of this photographer (and it is symptomatic that his first exhibition in 1985 was not realized in Czechoslovakia, but in the Italian city of Turin at the “Torino Fotografia” festival.). There is not doubt that Wiškovsky’s  avant-garde photographs rank amongst the most original and progressive Czech contributions to the development of modern interwar photography. His theoretical works from between the 1920s and 1940s largely anticipated trends which only began to develop in the decades to come. Wiškovský’s photographic work is not extensive either in scope or in the range of subjects but it is of an extraordinarz importance due to its profound ideas and innovation.

Even though his works are now part of collections in such important institutions as the the Museum of Fine Arts, Houston, Museum of Modern Art, New York, the Pompidou Centre, Paris, and the IVAM, Valencia, these holdings, with the exception of larger sets of prints he made himself, which are deposited in the Museum of Decorative Arts, Prague, and the Moravian Gallery, Brno, each comprise only several photographs. One reason is that Wiškovský never exhibited much and he therefore had little reason to make exhibition-format prints. Consequently, vintage prints of his photographs are now exceptionally rare and there are far fewer of them in collections, public and private, than there are of works by František Drtikol, Josef Sudek, and Jaromír Funke. That is also one of the reasons his work – like that, for instance, of Jaroslav Rössler, another important Czech avant-garde photographer – has yet to be fully appreciated internationally.

Měsíční krajina 2, 1929, soukromá sbírka

Eugen Wiškovský: Fotografie. Regionální muzeum v Kolíně 6. – 26. 10. 2007 (v rámci 7. fotografického festivalu Funkeho Kolín).

Josef Sudek, Jaromír Funke, Eugen Wiškovský. Tři mezinárodně významní čeští fotografové. Každý z nich se narodil jinde, ale všichni prožili mnoho let a vytvořili řadu zásadních děl v Kolíně. Tamní fotografický festival nese Funkeho jméno, ovšem jeho současné organizátorky Jolana Havelková, Naďa Kovařáková a Helena Musilová se rozhodly postupně představit všechny tři kolínské klasiky moderní české fotografie. Po Funkovi a Sudkovi letos přišla řada na Eugena Wiškovského (1888-1964), nejstaršího a zároveň nejméně známého z nich, jehož dílo stále ještě čeká plné docenění zejména v zahraničí.

Komorní retrospektiva v Regionálním muzeu v Kolíně je teprve jeho pátou autorskou výstavou. Na rozdíl od mladších kolínských kolegů Sudka a Funkeho Wiškovský za svého života nikdy samostatně nevystavoval, i když byl svými díly zastoupen v tak zásadních expozicích, k jakým patřily první pražské přehlídky české fotografické avantgardy v Aventinské mansardě v letech 1930 a 1931, Mezinárodní výstava fotografie v Mánesu v roce 1936 či výstava moderní československé fotografie, uspořádaná Karlem Teigem v roce 1947 ve Vídni a v Curychu. První samostatnou Wiškovského retrospektivu se mi podařilo zorganizovat až v roce 1985, tedy jednadvacet let po jeho smrti. Ovšem ne v Československu, ale v turínské galerii Narciso v rámci festivalu Torino Fotografia. Od té doby proběhly jenom tři Wiškovského autorské expozice, ta poslední před celými patnácti lety v Pražském domě fotografie. Hlavní příčinou, proč jich bylo tak málo, je vzácnost jeho dobových autorských zvětšenin. Wiškovský se totiž fotografií neživil (po většinu života pracoval jako středoškolský profesor v Kolíně a v Praze) a neměl ve zvyku obesílat zahraniční fotosalóny ani se často účastnit domácích expozic, proto mnoho výstavních zvětšenin nepotřeboval. Zatímco Sudkových fotografií jenom Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze vlastní přes dvacet tisíc a další tisíce jsou roztroušeny v desítkách jiných sbírek v Evropě, USA, Kanadě i v Japonsku, větší soubor Wiškovského výstavních zvětšenin najdeme prakticky jenom ve fondech UPM a Moravské galerie v Brně (malé kolekce pak mají Národní technické muzeum v Praze, Muzeum umění v Olomouci, Pompidouovo centrum v Paříži, Gettyho muzeum v Los Angeles, Muzeum moderního umění v New Yorku nebo Muzeum výtvarných umění v Houstonu). Až do současné výstavy málokdo věděl, že několik Wiškovského fotografií především z počátků jeho tvorby má ve svém souboru snímků členů kolínského fotoklubu také Regionální muzeum v Kolíně. Některé z nich jsou součástí nynější Wiškovského retrospektivy spolu s jeho fotografiemi z UPM, soukromých sbírek a z portfolia Pražského domu fotografie z roku 1992.

Li Wei, 29. patro, 2003

Rencontres d’Arles, 3. 7. – 16. 9. 2007

Letošní ročník nejstaršího fotografického festivalu na světě, Arleského setkání, jasně dokumentoval, že ohniska aktuálních tendencí současné fotografie už není možno tradičně hledat jenom v Evropě, Spojených státech a Japonsku. Dva nejrozsáhlejší okruhy z jeho padesáti výstav totiž byly věnovány fotografii v Číně a v Indii, tedy v zemích, kde se na jedné straně nebývalým tempem rozvíjí ekonomika, ale na druhé straně tam přetrvávají obrovské sociální rozdíly a v případě Číny i totalitární režim. Čína přitom byla v Arles hostem už po šesté. To samozřejmě svědčí o tom, že se čínské umění těší mimořádné pozornosti prakticky na celém světě, jak ostatně dokazuje i jeho bohaté zastoupení na letošním Benátském bienále a Bienále umění Asie a Oceánie v Brisbane nebo rapidně rostoucí ceny děl čínských výtvarníků a fotografů v galeriích i aukčních síních. Indická fotografie dosud takový zájem nevyvolala, o to je záslužnější, že v Arles byla představena širokou škálou expozic, zahrnující její historii i současnost.

Středoevropská fotografie ve Washingtonu

Foto: modernost ve střední Evropě 1918-1945. Tak se jmenuje výstava, kterou Národní galerie umění ve Washingtonu premiérově uvádí do 3. září ve své hlavní budově nedaleko Kapitolu a kterou později čekají reprízy v Guggenheimově muzeu v New Yorku, v Muzeu umění v Milwaukee a ve Skotské národní galerii moderního umění v Edinburku. V expozici, ukazující mimořádný rozvoj a význam moderní fotografie a fotomontáže v meziválečném Německu, Rakousku, Polsku, Československu a Maďarsku, jsou zastoupeni nejenom známí klasici české fotografie Drtikol, Funke, Rőssler a Sudek, ale i mnozí další naši fotografové, kteří na své mezinárodní uznání stále ještě čekají.