Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Tereza Vlčková

 

 

 

 

 

 

 

 
 
Tereza, Vlčková, z cyklu Two

Tereza Vlčková na festivalu Transphotographiques v Lille

Transphotographiqes, Lille, 15. 5. – 29. 6. 2008

 Ještě nedávno znal  Terezu Vlčkovou (1983) jenom málokdo. Po úspěchu na Prague Foto, na němž získala cenu UniCredit Bank Young Talent Award pro nejlepšího zastoupeného autora ve věku do 35 let a prodala nejvíce fotografií z celého veletrhu, se její uhrančivá díla začala intenzivně objevovat v novinách, časopisech i v televizi. Po účasti na loňském Měsíci fotografie v Bratislavě a na letošním Mezinárodním festivalu fotografie v Lodži bude letos v létě zastupovat spolu s Kateřinou Držkovou a Ditou Pepe českou fotografii na Setkáních fotografie v Arles a v září se její práce objeví na výstavě Identita mladých českých fotografek na fotografickém bienále v Lyonu a v expozici ITF na veletrhu Photokina v Kolíně nad Rýnem. Skutečně mimořádný úspěch tvorba této mladé autorky, která souběžně studuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a v Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, slavila v květnu a červnu na festivalu Transphotographiques v Lille, kde byla představena hned na třech samostatných výstavách. Skvěle obstála i v bezprostředním sousedství děl světově proslulých tvůrců Joela Petra Witkina, Karla Lagerfelda, Jeanloupa Sieffa, Petra Knappa a dalších.



 

Tereza_Vlčková, Littl Garden 12, 2006
Tereza Vlčková, Littl Garden 12, 2006
Tereza Vlčková, z cyklu Two
Tereza Vlčková, z cyklu Two
Tereza Vlčková, z cyklu Two
Tereza Vlčková, z cyklu Two
Tereza Vlčková, z cyklu Two
Tereza Vlčková, z cyklu A Perfect Day, Elise...2007
 
 Její práce zpravidla stojí na hranicích volné tvorby a módní fotografie, někdy zachycují konkrétní módní kreace (třeba v případě cyklu Little Garden jde o modely mladého českého návrháře Ondřeje Adámka), jindy jde o šaty po babičce. Podobně, jako bývá vágní styl fotografií Terezy Vlčkové, bývá neurčitá i jejich časová zařaditelnost. Autorka se totiž často inspiruje uměleckými díly z různých období a nechává nás v nejistotě, kdy a kde se vlastně scény na jejích fotografiích odehrávají. Velký význam v tom mívá i nadpozemsky nádherná příroda bez jakýchkoliv civilizačních zásahů, s níž ženy a dívky před kamerou dokonale souzní, jíž se zcela odevzdávají, s níž se snaží splynout. Příroda je zde jakýmsi ideálem krásy, čistoty, neposkvrněnosti i duchovní hloubky. Samotné modelky (mužské postavy se dosud na fotografiích Terezy Vlčkové neobjevily), které někdy více než skutečná děvčátka, dívky a ženy připomínají panenky či figuríny z výkladních skříní, působí neurčitě a tajemně.
V pohádkové atmosféře a sladkobolnosti idealizovaných mladých žen na lesních mýtinách a horských loukách z cyklu Little Garden můžeme najít vzory obrazů anglických prerafaelitů, kdežto ostré jasné barvy, akcent na vyumělkovanou líbivost a vědomá exploatace kýče zase mohou připomenout práce Pierra a Gillese.  Už název dalšího souboru fotografií snově levitujících křehkých dívek na vrcholcích beskydských kopců ze souboru A Perfekt Day, Elise sugeruje Alenku spisovatele a piktorialistického fotografa Lewise Carrola. Ve výskocích křehkých dívek, jimiž se snaží dostat z gravitace reálného světa a vznést se z přízemnosti do duchovních výšek, najdeme inspiraci symbolistickými díly z přelomu 19. a 20. století.
U magických, někdy až  portrétů dvojčat z nejnovějšího cyklu Two zase najdeme paralely s díly starých italských a španělských mistrů, s fotografiemi Augusta Sandera, Diany Arbus, Rijneke Dijkstra či Loretty Lux, zachycujícími portrétované s uhrančivými pohledy přímo na diváka,  i s filmy Stanleyho Kubricka The Shining nebo Tima Burtona Sleepy Hollow, které autorku silně ovlivnily. Nejsme v něm schopni rozeznat, kdy se jedná o skutečná dvojčata a kdy o klony jednoho děvčátka, vytvořené v počítači, někdy si dokonce nejsme jisti, zda nejde o dokonalé panenky z umělé hmoty, někdy z nich máme trochu starch. Autorce však nejde o hru, ale snaží se prozkoumávat identitou maximálně fyziologicky blízkých lidí, jejichž vnější podobnost ještě zdůrazňuje stejným oblečením i stejnými účesy. V jemných kontrastech a analozích výrazů jejich tváří s překvapivě dospělými výrazy přitom akcentuje otázky, zda stejně blízký je i jejich psychický svět a jejich charakter či jaké jsou jejich vzájemné vztahy, jaké je jejich alter ego, kolik tváří se v každém z nás skrývá. Velkou roli zejména v novějších fotografiích Terezy Vlčkové hrají dodatečné úpravy snímků v počítači, kdy autorka ovlivňuje výslednou barevnost, odstraňuje zbytečné detaily či, jako v případě souboru Two, skládá výsledný obraz z několika záběrů. Intenzivní využívání photoshopu však v jejím případě nevede k samoúčelným efektům, ale umocňuje působivost fotografií, které okouzlují svou nevšední poetikou, osobitým světem na rozhraní skutečnosti a snu i kladením otázek, na které jen obtížně hledáme přesné odpovědi.

        Vladimír Birgus

Zdroj: Ateliér


| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 05. 06. 2008 | 17721 přečtení |
| Počet komentářů: 3757 | Přidat komentář |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |