Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Zuzana Capoušková: Bruce Gilden Krásna katastrofa/Beautiful Catastrophe

Bruce Gilden

Krásna katastrofa/Beautiful Catastrophe

Výstava v rámci festivalu 27. Mesiace fotografie

Dom umenia, Námestie SNP 12, Bratislava

Od 1. do 29. listopadu 2017

Kurátor: Branislav Štěpánek

 



 

Výstava jednoho z nejznámějších dokumentárních fotografů, Bruce Gildena, člena věhlasné agentury Magnum, se jistě stala vedle expozice slavného japonského fotografa Arakiho hlavním lákadlem letošního 27. ročníku bratislavského festivalu Mesiac fotografie. Název výstavy, který nese i kniha vydaná v roce 2004, pochází, dle slov autora, z citátu architekta Le Corbusiera: „Stokrát jsem si myslel, že New York je katastrofa. A padesátkrát, že je to krásná katastrofa.“ Internetové slovníky městského slangu říkají, že tento oxymoron značí například vztah ke krásné dívce, která se k nám nechová hezky, ale přesto si nemůžeme pomoci a zbožňujeme ji. To dobře vystihuje nejen atmosféru vystavených fotografií z newyorských ulic, ale s trochou nadsázky by se to dalo se říct i o autorovi. Součástí doprovodného programu festivalu měl s Brucem Gildenem proběhnout i workshop nazvaný „Street“ fotografia – Buď sám sebou. Jaké tedy muselo být zklamání přihlášených účastníků, když autor do Bratislavy nakonec nedorazil, přestože měl organizátory zaplacený let.

 

Autor

Bruce Gilden se narodil v newyorském Brooklynu v roce 1946. Začal studovat sociologii, ale protože mu to vzhledem k jeho temperamentu připadalo nudné, studium ukončil. Krátce si pohrával s myšlenkou stát se hercem, ale v roce 1967 si koupil fotoaparát, začal navštěvovat večerní kurzy School of Visual Arts v New Yorku a rozhodl se, že se stane fotografem. Už od dětství ho fascinovalo dění v ulicích a pohyb v nich, a stalo se to též inspirací k jeho prvnímu dlouhodobému projektu fotografování na Coney Island. Sám autor ale říká, že „Brucem Gildenem“ se stal, až když začal používat blesk – v roce 1981. Tehdy si uvědomil, že když už nemůže být lepší než Henri Cartier-Bresson, může být nejlepším „Brucem Gildenem“.

Postupem let vytvořil několik fotografických projektů v New Yorku, Haiti, Francii, Irsku, Indii, Rusku, Japonsku a aktuálně v USA. Zajímají ho lidé, a to vesměs ti, kteří se něčím odlišují a jimž se ve tvářích odráží nějaká životní zkušenost. Proto údajně nefotografoval mladé lidi. Od 70. let jsou jeho práce vystavovány v galeriích po celém světě a jsou součástí mnoha sbírek. Gilden vydal patnáct monografií, například Facing New York (1992), Bleus (1994), Haiti (1996), After the Off (1999), Go (2000), Coney Island (2002), A Beautiful Catastrophe (2004), Foreclosures (2013), A Complete Examination of Middlesex (2014), Face (2015), Hey Mister Throw Me Some Beads! (2015), Un Nouveau Regard Sur la Mobilité Urbaine (2016). Od roku 1998 je členem agentury Magnum Photos.

 

Obsah, forma a hodnocení výstavy

Krásná katastrofa zahrnuje fotografie, které Gilden pořídil v průběhu dvaceti let v ulicích New Yorku. Mnoho z nich se stalo ikonickými. Vyznačují se energií, syrovostí, silnou dynamickou kompozicí, často trojúhelníkovou. Postavy lidí zabírá z velké blízkosti širokým objektivem převážně z podhledu. Výrazy tváří ozářené tvrdým světlem blesku působí překvapeně až vyděšeně, jindy zase zamyšleně, nepřítomně. Z mnoha fotografií je cítit stres, úzkost, nervozita, některé z nich jsou ale až dojemně humorné. Gilden se stejně jako Weegee, který v 30. až 40. letech dokumentoval zločinnost a noční život New Yorku, rychle pohybuje městem a je neuvěřitelně pohotový. Na rozdíl od Weegeeho, který blesk používal spíše z praktických důvodů k osvětlení tmavé scény, jej využívá ke zdůraznění emocí. Weegee fotografoval zločince a pijany, Gilden ukazuje temné rysy i ve tvářích běžných kolemjdoucích. Jeho agresivní styl a upřímnost může leckomu vadit, nicméně autor sám v rozhovorech říká, že o etice nepřemýšlí a lidé, které fotografuje, nejsou jeho oběti, ale přátelé, které sice osobně nezná, ale žijí s ním na jeho fotografiích.

 

Expozice je umístěna v druhém patře bratislavské Kunsthalle. Uvádí ji titulek napsaný přímo na stěně a doplněný pásem výřezů z několika fotografií. Je zde i stručný text o autorovi a jedna – pravděpodobně ta nejznámější – fotografie se dvěma ženami v brýlích zavěšená na zdi samostatně. Všech 68 exponátů je adjustováno jednotně ve stejném formátu v bílých paspartách a šedých rámech. Díky jednotné adjustaci působí výstava kompaktně, i když poněkud jednotvárně a vzhledem k velkému množství fotografií může diváka lehce unavit. Sama jsem nebyla schopna si napoprvé všechny fotografie soustředěně prohlédnout. Kurátoři převzaté výstavy zřejmě chtěli ponechat všechny fotografie na stejné úrovni, žádnou nevyzdvihovat. Osobně si však myslím, že se menší formáty mohly prostřídat s většími a fotografií mohlo být méně – bez zbytečného opakovaní obrazově podobných témat. Výstava by tak získala živost a dodalo by jí to energii odpovídající jejímu obsahu.

 

Výstava Krásná katastrofa může sloužit jako kapitola z učebnice historie fotografie a kompozice i jako živý dokument 80. a 90. let, kde – i když všechno vypadalo jinak než dnes – mohou diváci zahlédnout i kousek sebe sama.

Zuzana Capoušková

Zdroje informací a fotografií:

http://www.domumeniabratislava.sk/event/mesiac-fotografie-v-dome-umenia

https://www.magnumphotos.com/photographer/bruce-gilden/

http://www.brucegilden.com/books/#/book/a-beautiful-catastrophe/

https://spectator.sme.sk/c/20700390/iconic-us-photographer-at-month-of-photography-bratislava-2017.html

Fotografie z expozice – Zuzana Capoušková


| Autor: | Vydáno dne 19. 12. 2017 | 98 přečtení |
| Počet komentářů: 2 | Přidat komentář |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |