Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Pařížský Měsíc fotografie 2004
Henri Cartier-Bresson, Alicante, 1933
Plakáty i katalogy Měsíce fotografie v Paříži loni v listopadu upozorňovaly, že paralelně s ním probíhají zbrusu nové fotografické festivaly v Berlíně a ve Vídni a že tedy jde o Evropský měsíc fotografie. Ve skutečnosti však šlo zatím o spojení prakticky čistě formální, vycházející spíše vstříc zájmům různých fondů Evropské unie pro mezinárodní kulturní spolupráci než snaze o skutečnou kooperaci. Vždyť festivaly v německé a rakouské metropoli vznikly bez dlouhých příprav spojením už dávno plánovaných fotografických expozic v různých institucích a jejich fúze s pařížským Mois de la Photo, jedním z nejstarších a největších fotografických festivalů světa, se projevila pouze uvedením dvou nepříliš zajímavých rakouských výstav (popisných záběrů z Vídně na přelomu 19. a 20. století od Augusta Stauda a laskavě humorných portrétů Vídeňanů od Franze Hubmanna, Leo Kandla a dalších autorů) a nepatrně svěžejší expozice deseti mladých německých fotografů. Přesto organizátoři pařížského Měsíce fotografie z Evropského domu fotografie už nyní vyhlásili, že v roce 2006 budou spolupracovat i s dalšími fotografickými festivaly v Bratislavě, Římě a Moskvě.

Simon Norfolk, Afghánistán, 2001
  
Bruno Rosier, Lisabon, 19..-1993
  
Manuel Alvarez Bravo, Snění, 1931
  
Marcos Lopez, Siréna u Rio de la Plata, 2002, z výstavy Vize a mýty-Století argentinské fotografie
   

Samotným pařížský festival tentokrát mnoho nového nepřinesl. Jeho jediným tématem byla historie, a tak současná tvorba, která tradičně stojí v centru zájmu většiny návštěvníků, se uplatnila spíše jenom na komorních výstavách v různých soukromých galeriích než v hlavních expozicích. Přitom i historické výstavy mohly přinést mnoho objevného, pokud by ovšem pařížští organizátoři tentokrát potlačili svou zálibu představovat hlavně díla slavných fotografů ze západní Evropy a z USA. A tak všude dominovala kvalitní, ale už mnohokrát publikovaná díla. Musée d’Orsay představilo tvorbu amerického průkopníka moderní fotografie a zastánce čistoty fotografického obrazu Alfreda Stieglitze. V Národní knihovně bylo možno vidět další retrospektivu Roberta Capy, na níž ovšem na rozdíl od expozice jeho snímků tváří, kterou jsme mohli před časem vidět v Obecním domě, převládaly proslulé reportážní snímky z různých válečných konfliktů. V nedávno otevřených prostorách Nadace Henriho Cartiera-Bressona se podařilo zrekonstruovat legendární výstavu, na níž v roce 1935 v newyorské Julien Levy Gallery společně vystoupili francouzský propagátor humanistické fotografie „rozhodujících okamžiků“ Cartier-Bresson, americký dokumentarista Walker Evans a mexický fotograf Manuel Alvarez Bravo, objevující surrealistické motivy v každodenním životě. Maďarský institut přivezl z Maďarského muzea fotografie v Kecskemétu soubor děl Andrého Kertésze, dokládajících na dodnes svěžích bezprostředních záběrech z rodné země jeho  mnohostranný spontánní talent. Každý, kdo se trochu hlouběji zajímá o dějiny fotografii, tam však zřejmě neobjevil mnoho děl, která by už neznal z nesčetných Kertészových monografií a výstav. Totéž by bylo možno říci i o výstavách rakouského fotoreportéra Ericha Lessinga, předního klasika italské moderní fotografie Maria Giacomelliho nebo francouzských autorů lyrických snímků ve stylu poezie všedního dne Roberta Doisneaua a Edouarda Boubata. Slavné fotografie od Abbotové, Capy, Kleina, Ronise, Koudelky a dalších hvězd fotografického nebe převládaly i v obdivuhodné sbírce obchodního domu Fnac, jenž už mnoho let v desítkách svých poboček provozuje fotografické galerie.

Pocit „déja vu“ se však asi nejsilněji dostavoval na retrospektivě Bernda a Hilly Becherových v Pompidouově centru. Jejich tisíckrát viděné snímky tvarově podobných těžních věží, vodáren či plynojemů jsou už stereotypnější než stereotypní industriální architektura, kterou ironizují. Celosvětová popularita „Düsseldorfské školy fotografie“, tvořené žáky Bernda Bechera, ještě zintenzívnila zastoupení cyklů manželů Becherových v muzeích a galeriích moderního umění od Los Angeles přes Londýn až po Tokio. Paříž se nespokojila jenom s jejich retrospektivou, protože významný prostor Becherovi dostali i na největší festivalové výstavě Stíny času v nedávno otevřeném novém centru fotografie, umístěném v budově Jeu de Paume nedaleko Louvru. I v této expozici, premiérově uvedené v londýnské galerii Tate Modern, byl vývoj fotografie 20. století představen výhradně na slavných snímcích Eugena Atgeta, Man Raye, Andrého Kertésze, Henriho Cartiera-Bressona (šedost malých originálních zvětšenin z 30. let překvapila každého, kdo dosud znal jenom jeho brilantní snímky z moderních fotolaboratoří), Lászla Moholy-Nagyho, Wolse, Alexandra Rodčenka (v jeho případě kupodivu nikoliv na dobových originálech, ale na posmrtných zvětšeninách), Walkera Evanse, Claude Cahun, Roberta Franka, Becherových, Jeffa Walla, Thomase Ruffa, Nan Goldin či Cindy Sherman a nepřinesl žádné překvapení ani se nepokusil představit neméně důležitá díla italské, skandinávské, české nebo japonské provenience. K nejpůsobivějším částem nakonec patřila sugestivní videoinstalce Billa Violy a  autoreflexivní diaprogram Nan Goldin Balada o sexuální závislosti.

Skutečných objevů tentokrát pařížský Měsíc fotografie přinesl jenom málo. Patřila k nim pečlivě připravená přehlídka Fotografie a okultismus v Evropském domě fotografie, ukazující rozličné bizarní snímky duchů, přízraků či levitujících postav, rozsáhlé expozice argentinské fotografie 20. století a italské fotografie z období 1841-1941 nebo vtipná výstava Bruna Rosiera, který se s odstupem několika desetiletí fotografoval na stejných místech New Yorku, Lisabonu či Káhiry jako muž na starých fotografiích. Zatímco nám se v rámci České sezóny ve Francii do programu Mois de la Photo příliš proniknout nepodařilo, naši severní sousedé se tentokrát v rámci polské sezóny prosadili na festivalu hned několika expozicemi: velkou retrospektivou nedávno zemřelého Eustacha Kossakowského, výstavou Polsko-Afrika, představující snímky z afrického kontinentu od pěti polských fotografů různých generací, a výstavou ukazující výsledky projektu Ex oriente lux, na němž polští studenti opavského Institutu tvůrčí fotografie Grzegorz Dabrowski, Pawel Supernak, Grzegorz Klatka a další ukázali typické aspekty života na hranicích Polska, Litvy a Běloruska.  Polské výstavy však byly výjimkou na festivalu, tradičně víceméně ignorujícího tvorbu ze střední a východní Evropy. Loni na něm nebyla zastoupena ani současná ruská fotografie, jež spolu s čínskou fotografií slaví celosvětový úspěch.  Pařížský Měsíc fotografie tak bohužel už poněkolikáté potvrdil svůj stále konzervativnější charakter, sázející na jistotu osvědčených jmen, i ústup z pozic nejvýznamnějšího fotografického festivalu. V programu jeho konkurentů v Madridu, Moskvě či Arles toho bývá v posledních letech vidět aktuálního a objevného mnohem více. Ostatně daleko lepší přehled současných tendencí fotografické tvorby bylo možno získat i na veletrhu Paris Photo, který probíhal po několik dní paralelně s Měsícem fotografie a kterého se zúčastnilo 105 vystavujících, mezi nimi i Leica Gallery Prague. 

Vladimír Birgus


| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 06. 02. 2005 | 4775 přečtení |

| Informační e-mail | Vytisknout článek |