Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Patnáct Fifteen
Barbora Kuklíková, City v cizím city
  
Patnáctý rok Institutu tvůrčí fotografie
Slezské univerzity v Opavě
Pražský dům fotografie, Václavské nám. 31, Praha 1
10. 6. – 31. 7. 2005
Vernisáž 9. 6. 2005 v 18 hodin.

Fifteenth Year of the Institute of Creative Photography,
Silesian University in Opava

Prague House of Photography, Václavské náměstí 31, Praha 1
June 10 – July 31, 2005



Markéta Bendová, Není doma

Mariusz Forecki, Blue Box

Petr Hasal, Svatební cesta

Václav Peták, Tunisko

Petra Benešová, Anděl

Jan Dyntera, Buterfly Age

Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě uspořádal u příležitostí předchozích jubileí svého založení obsáhlé výstavy studentských prací, které umožnily konfrontace mnoha děl i řady tvůrčích stylů. Dosud největší takováto bilanční přehlídka, představující diplomové práce z let 1998-2003, byla ovšem uvedena v nejubilejním roce 2003, tedy docela nedávno, v Domě umění a v minoritském klášteře v Opavě a později ve zúžené podobě byla reprizována v Ostravě, Bratislavě, Poznani, Kaunasu a Chebu.  A protože pro příští rok připravujeme velkou výstavu děl absolventů ITF k jubileu celé Slezské univerzity (tamní Filozoficko-přírodovědecká fakulta i s ITF totiž byla v prvním roce součástí Masarykovy univerzity v Brně), rozhodli jsme se letošní patnácté výročí působení ITF v Opavě připomenout několika menšími výstavami, které by vždy zahrnovaly jenom určitou část z širokého spektra prací současných studentů ITF. Na několika z nich, například v expozici Děti anebo Já a můj svět v Galerii kritiků v Praze, byly a ještě budou představeny sociologicky zaměřené soubory klasických dokumentárních snímků, vznikajících většinou pod pedagogickým vedením Jindřicha Štreita. Výstava Krajina studentů ITF, premiérově uvedená v únoru a v březnu v Domě umění v Opavě a nyní reprizovaná v Brně, ukázala ve výběru Jana Pohribného různá pojetí tradiční i netradiční krajinářské fotografie.  V závěru roku navíc chceme představit první výsledky fotografického projektu Opava na prahu nového tisíciletí i výběr z intermediální tvorby. Pro výstavu Patnáct, premiérově uváděnou v Pražském domě fotografie, jsme vybrali ukázky z nových prací patnácti současných studentů ITF, které vznikly především v rámci předmětů Subjektivní dokument, Barevná dokumentární fotografie a Fotografický portrét nebo jako klauzurní či diplomové práce tematicky a motivicky vycházející z těchto oblastí. 

I z této menší expozice jsou zřejmé některé výrazné tendence, jež jsou pro značnou část volné tvorby studentů ITF typické. K takovým patří důraz na práci ve větších ucelených souborech, na jasný koncept, na  autorskou sebereflexi a mnohdy i na větší zájem o intimní motivy či motivy z okruhu rodiny a blízkých přátel než na velká společenská témata. Signifikantní je jak důraz na obsah a formu snímků, tak na dokonalé zvládnutí fotografické techniky a v posledních letech stále více také na invenční využití možností barevné fotografie (z patnácti představených souborů je dvanáct barevných). Na výsledné podobě vystavených snímků v podstatě není důležité, zda vznikly klasickou či digitální technologií. Přestože jsou na výstavě zastoupeni čeští, slovenští i polští autoři, objevit nějaké výrazné národní diference v jejich tvorbě je značně obtížné. Ostatně právě možnost intenzivně se zabývat dokumentární fotografií, jíž se na vysokých fotografických školách u našich severních i východních sousedů donedávna nevěnovalo mnoho pozornosti, přitáhla do Opavy řadu mladých fotografů z těchto zemí. Současně je však třeba znovu zdůraznit, že ITF je univerzální školou, jejíž studenti se seznamují se všemi hlavními oblastmi volné i užité fotografie.

Výrazně autoreflexivní tvorba je na výstavě zastoupena především pracemi Markéty Bendové, Petry Benešové a Martiny Novozámské, jejichž expresivní snímky, zobrazující přímo autorky, jejich pocity a vztahy i jejich blízké, stojí na vágních hranicích mezi výtvarnou a dokumentární fotografií. K jiné formě dnes tak oblíbených fotografických deníků ovšem mají blízko i daleko lyričtější a kontemplativnější čtvercové snímky Vojtěcha V. Slámy, vznikající dnes už málo používanou dvouokou zrcadlovkou. U nich najdeme řadu styčných bodů se subjektivními dokumenty, zachycujícími v nedramatických všedních situacích magické momenty s obecnějšími vizuálními symboly a přízračně vyznívajícími konfrontacemi různých motivů. Takové zde reprezentují černobílé panoramatické snímky z pobřeží Černého moře od Andrzeje Kramarze i ostře barevné fotografie Václava Petáka, Jana Dyntery či Grzegorze Klatky. Zatímco ještě nedávno bylo invenční využití psychologických aspektů působení různých barev v české, slovenské nebo polské dokumentární fotografii dosti výjimečné, dnes ho najdeme u stále většího množství autorů. Na výstavě jsou to vedle už zmíněných i Andrej Balco a Mariusz Forecki, v jejichž snímcích objevíme i notný kus humoru, ironie a někdy až sarkasmu při zachycování životního stylu určitých společenských skupin, nebo Michaela Cibulková, která přivezla z Kuby výtvarně silné zobecňující záběry tamní reality, invenčně využívající pohybové neostrosti nebo ostrých barevných kontrastů.

Zatímco dříve byla svrchovaná autentičnost jedním z hlavních atributů reportážní a dokumentární fotografie (ačkoliv samozřejmě známe mnoho případů, kdy i ve válečných reportážích docházelo k nahrávkám a v sociologických dokumentech k manipulacím s pravdou), dnes Philip-Lorca diCorcia, Jeff Wall, Gregory Crewdson a další hvězdy současné fotografie záměrně aranžují složité scény, které vypadají jako bezprostřední momentky. Fúzí inscenované a dokumentární fotografie použila i Barbora Kuklíková v cyklu City v cizím city, v němž s mimořádnou vizuální invencí zobrazila pocity, nálady a sny čtyř mladých cizinců žijících v Praze. Obdobný charakter quasidokumentu má i cyklus vtipných snímků z vlastní svatební cesty po Egyptě od Petra Hasala, jemně ironizující mnohé prvky unifikovaných a globalizovaných představ o šťastné dovolené. Určitým protipól ke snímkům zdůrazňujícím autorské vidění a rukopis tvoří cyklus Návštěvníci od Jana Branče, který půjčil fotoaparát na stativu několika svým přátelům a příbuzným a požádal je, aby ze stejného místa a v neměnné kompozici vytvořili portréty všech svých návštěvníků za určité období. Vznikl tak specifický sociologický dokument, v němž hrají důležitou roli i údaje o věku či profesi fotografovaných a o jejich vztahu k fotografujícím. 

Výstava Patnáct nemá ambice představit to nejlepší, co studenti Institutu tvůrčí fotografie v patnáctém roce působení na univerzitě v Opavě vytvořili, na to jsou její rozsah a tematický záběr příliš malé. Nechce být ničím více a ničím méně než sondou do aktuálního stavu v již uvedených oblastech, kterým patří důležité místo v celkové škále praktické výuky na ITF. Výstava bude reprizována ve Vilniusu, Ostravě, Opavě a Würzburgu.

Vladimír Birgus

In former years the Institute of Creative Photography at the Faculty of Arts and Sciences, Silesian University, Opava, has marked the anniversary of its founding by organizing large exhibitions of student work. These enabled a comparison of many different photographs and artistic styles. The biggest such stock-taking so far, which presented final-year projects from the years 1998–2003, was held in the House of Art and the Minorite friary in Opava and later, in a reduced form, in Ostrava, Bratislava, Poznań, Kaunas, and Cheb, in 2003. At that time, however, there was no anniversary to mark. Since we are preparing for next year a large exhibition of works by graduates of the Institute to mark the founding of Silesian University (the Faculty of Arts and Sciences, together with the Institute, was part of Masaryk University, Brno, in the first year), we have decided to mark this year, the fifteenth anniversary of the Institute in Opava, by holding several smaller exhibitions, each of which should summarize part of the broad spectrum of work by its current students. At some of the exhibitions, for example, “Children: Me and My World” in the Gallery of Art Critics (Galerie kritiků), Prague, sociologically oriented sets of classic documentary photographs were, and will continue to be, exhibited; most of them were made under the supervision of Jindřich Štreit. The exhibition “Landscapes by ICP Students,” first presented in February and March in the House of Art in Opava, and now in Brno, presented, in a selection by Jan Pohribný, various conceptions of traditional and untraditional landscape photography. At the end of the year, we want to present the first results of a photography project called “Opava on the Threshold of the New Millennium” as well as a selection of multimedia work by students. For the “Fifteen” exhibition, which will premiere in the Prague House of Photography, we have chosen examples of new work by fifteen photographers who are currently students at the Institute and which were made primarily as part of work for courses in “The Subjective Document,” “Colour Documentary Photography,” and “The Photographic Portrait,” or as end-of-year or final-year work related to these areas in terms of topics and motifs.

Even this smaller exhibition manifests pronounced tendencies, which are characteristic of much of the art photography of students at the Institute. These include an emphasis on work in larger sets, a clear concept, self-reflection, and, often, a rather strong interest in personal subject matter or subject matter related to family or close friends rather than big social topics. Another important aspect is the emphasis on form and content as well as on absolute mastery of photographic techniques and, in recent years, a growing emphasis on the creative use of the possibilities offered by colour photography (twelve of the fifteen sets presented are in colour). In the resulting photographs exhibited it is not really important whether they were made with film or digital cameras. Although Czech, Slovak, and Polish photographers are represented at the exhibition, one would be hard pressed to find any real national differences in their work. Anyway, it is precisely the possibility of working intensively on documentary photography (till recently somewhat neglected at post-secondary institutions teaching photography among our neighbours to the north and east), which has attracted a number of young photographers from these countries to Opava. It must be emphasized again, however, that the Institute provides comprehensive training; its students are instructed in all the main areas of both commercial and art photography.

Strikingly self-reflective work is represented at the exhibition chiefly by the work of Markéta Bendová, Petra Benešová, and Martina Novozámská. Their expressive photos, depicting the photographers themselves, as well as their feelings and attitudes and the people close to them, stand on the fuzzy boundary between the art photograph and the documentary. By contrast, the far more lyrical and contemplative square-format photographs by Vojtěch V. Sláma, made with the now little-used double-lens reflex camera, share much with another form – the currently popular photographic diary. They have a number of points in common with subjective documentary photographs, which capture the magic moments of non-dramatic everyday situations with more universal visual symbols and the ghostly juxtaposition of various motifs. These kinds of photographs are represented here by Andrzej Kramarz’s black-and-white panoramas from the coast of the Black Sea as well as harsh colour photographs by Václav Peták, Jan Dyntera, and Grzegorz Klatka. Whereas the inventive use of the psychological effect of various colours was until recently quite rare in Czech, Slovak, and Polish documentary photography, we now find it in the work of a growing number of photographers. At the exhibition, they are, apart from those I have already mentioned, Andrej Balco and Mariusz Forecki, in whose photos we also find a good bit of humour, including irony and sometimes even sarcasm, in their depiction of the ways of life of certain social groups, and Michaela Cibulková, who brought back from Cuba artistically strong, general shots of real life there, creatively using the blurriness caused by movement and the clash of colours.

Whereas absolute authenticity was previously one of the main attributes of reportage and documentary photography (although we know of many cases when even in war photographs scenes were staged and in sociological documentaries the truth was distorted), today Philip-Lorca diCorcia, Jeff Wall, Gregory Crewdson, and other stars of contemporary photography intentionally arrange complicated scenes to make them look like spontaneous snapshots. The fusion of staged and documentary photography has also been used by Barbora Kuklíková in her series playfully called City v cizím city (Feelings in a Foreign City), in which she has, with exceptional visual invention, depicted the feelings, moods, and dreams of four young foreigners living in Prague. Petr Hasal’s series of witty photos of his own honeymoon in Egypt also has a quasi-documentary character, treating with gentle irony many elements of the now uniform, globalized ideas of the happy holiday. In some ways, the opposite pole of photographs emphasizing the authorial view and style is provided by the Visitors series of Jan Branč, who lent several of his friends and relations a camera on a tripod and asked them to make portraits – from the same place and in the same composition – of everyone who came to visit over a certain period of time. The result is a special sociological document in which an important role is played also by information about the age and occupation of each of the portrayed people and about their relationship to the person taking the photographs.

“Fifteen” does not aspire to present the best of what students in the Institute of Creative Photography have made in the fifteen years since the Institute has been part of the University in Opava; its size and choice of themes are too limited for that. What it aspires to be is nothing more and nothing less than a probe into the current state of affairs in the areas I have mentioned here, which hold an important place in the total spectrum of practical instruction at the Institute.

Vladimír Birgus


| Autor: Vladimír Birgus | Vydáno dne 02. 06. 2005 | 3953 přečtení |

| Informační e-mail | Vytisknout článek |