Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Devátá sklizeň
Tereza Vlčková
  

Výstava Atelieru reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně
Galerie Alternativa a Hala 64, Zlín, 13. 10. – 11. 11. 2006


Je tomu devět let, kdy vznikl Atelier reklamní fotografie, osm let od první klauzurní práce, šest let od prvních obhájených bakalářských prací a čtyři roky, co školu opustili první magistři. Přes nekulatost těchto výročí se domníváme, že právě nyní dozrála doba k prvnímu bilancování výsledků práce zlínského atelieru. Výstava a při její příležitosti vydaný katalog je první rozsáhlou prezentací prací studentů reklamní fotografie za krátkou, ani ne desetiletou existenci školy.

Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně je dosud nejmladší školou, na které je možno v České republice absolvovat úplné, tedy magisterské vysokoškolské studium v oboru fotografie. Ale ve struktuře šesti českých veřejných vysokých škol s výukou fotografie má zlínský atelier ojedinělé postavení. Hlavní tvůrčí potenciál studentů je zde od začátku studia veden ke kreativní užité fotografii, především k reklamě a módě. Zatímco převládající koncepce ostatních škol směřuje studenta poněkud schizofrenně převážně k volné tvorbě i s vědomím, že naprostá většina z nich se po absolutoriu zaměří na užitou fotografii, zlínští studenti se od prvopočátku hlásí na školu, kde budou intenzívně vyučováni a směřováni k tomu, čemu se také chtějí věnovat v budoucnu.



Natálie Řeřichová
  
Dana Pololáníková
  
Bohumil Pospíšil
  

Obor proto disponuje rozsáhlým technickým vybavením, má dva bohatě vybavené ateliéry a digitální pracoviště. Právě oblasti fotografie na digitální médium je věnována velká pozornost. Studium je úzce provázáno s ostatními reklamními obory fakulty: především s grafickým designem, ale také s ateliery prostorové prezentace, oděvní tvorby, animace a audiovize, marketingové komunikace. Řada praktických cvičení se realizuje v součinnosti se školní reklamní agenturou. Činnost studentů tak má velice blízko k praxi: často realizují konkrétní zakázky ve spolupráci s firmami nebo institucemi a to v týmech, v těsné součinnosti s produkčním, grafikem, případně dalšími kreativci. Velkou výhodou studia se tak stává otevřenost – přesah k jiným oblastem užitého umění a k předmětům, jako je propagace, marketing, kresba, práce s videem a počítačem.

Ateliery jsou výrazně „rodinného typu“: důraz je kladen na individuální výuku a do každého ročníku se nepřijímá více než pět, deset studentů. Od vzniku Atelieru reklamní fotografie zde studovalo, či dosud studuje padesát sedm studentů, bakalářský titul úspěšně obhájilo dvacet sedm z nich a magisterské zkoušky vykonalo čtrnáct nynějších absolventů. Část studujících je tradičně ze Slovenska, ale na semestrální stáže přicházejí také studenti z Polska a Německa.

Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.

Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Némethové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.

Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohumila Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Jako obdobný odkaz na antireklamu můžeme vnímat produktové fotografie Luboše Novotného. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.

Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími s hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš - Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.

Tomáš Pospěch, text z katalogu výstavy


| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 16. 10. 2006 | 7497 přečtení |

| Informační e-mail | Vytisknout článek |