Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Plyš myslí, že je víc
Kamila Musilová
 
     
   

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě
a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity
v Opavě Vás srdečně zvou na zahájení výstavy.

Výstavu zahájí ve středu 3. října 2007 v 17 hodin
Jaroslav Prokop a Tomáš Pospěch a bude otevřena
do 11. listopadu 2007, vždy jednu hodinu před začátkem představení.

Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava

Kamila Musilová
Lucie Prášilová
Tereza Vlčková
Jakub Vrhel
Petr Willert


PLYŠ MYSLÍ, ŽE JE VÍC

Diplomové práce, Ateliér reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně



Jakub Vrhel
  
Petr Willert
  
Tereza Vlčková
  

Na počátku minulého století spatřili moravští umělci v čele s bratry Mrštíky, Leošem Janáčkem a Jožou Uprkou někde za Zlínem poslední „nezkažené“ místo téměř rajského soužití prostého lidu s přírodou. Ze soudobého krajského a univerzitního města Zlína na vás může padnout široká škála pocitů a nebo nuda. To podle toho, odkud pocházíte a co si zrovna vyhledáváte. Sálá mimo jiné intenzívní postindustriální poetikou dob, kdy se ještě v Evropě vyrábělo:  Červené město z lehkých cihel užívaných jako vyzdívky mezi bílými železobetonovými sloupy, široké ulice, pásy zelených trávníků a parků a jen několik starších domků z dob, než sem byly aplikována pravidla efektivity převzatá z Fordových závodů. Gigantická opuštěná fabrika v centru, náměstí končící lesem a sjezdovkou. Z tohoto funkcionalisticky naplánovaného, do všech koutů inženýrského města obklopeného valašskými kopci a samotami se sady trnek vystupuje neobyčejně intenzívní romantícký patos i atmosféra odloučení od velkých center.

Na uměleckých školách mne zajímá, nakolik se vedle autorské individuality do prací studentů promítnou pedagogové, ale ještěs větším zájmem vnímám kolektivní naladění - tu těžko uchopitelnou esenci společné poetiky, sdílení obdobných myšlenek vznikajících na jednom prostoru, generační výpovědi nebo i vzdoru, která se do těchto prací zanese. A tak navzdory pestrosti až protikladnosti nejrůznějších přístupů pozoruji, jak mnoha soubory ze zlínského ateliéru vede v posledních dvou letech tu zřetelná, tu méně viditelná nit prolínání reklamní, módní a volné tvorby, spojená s pohráváním si s dekorem nebo i s odkazy na kýč, a časté užívání zvířat, což dohromady vytváří zvláštní dekadentní novoromantismus. Kromě generačního naladění si tuto tendenci vysvětluji specifickým charakterem Zlína.

Několik takto naladěných studentů se letos sešlo na výstavě bakalářských a magisterských prací. Pro Petra Willerta je „věčným“ tématem babiččino bytovkové 2+1. V průběhu celého studia až umanutě fotografoval portréty babičky nebo jejích kamarádek, detaily interiérů nebo babičkou vytvářený hand made – rukavice, šály a bačkory z různobarevných klubek z recyklovaných svetrů. Na „babičce“ si plnil povinná školní cvičení, volná témata i rozvíjel vlastní tvorbu. U babičky také pořádá Hon na kočku: S fotoaparátem stopuje jejího domácího mazlíčka, tuto častou dekoraci interiéru, a vyhledává v kočičím chování pozůstatky šelmy. Přináší mnohokontextové fotografie, které můžeme široce vnímat jako odkazy na přírodopisné snímky, fotografie životního stylu starší generace nebo dokumentaci designu 50. a 60. let. Také fotografie Kamily Musilové, ať už se jedná o volnou tvorbu nebo reklamní snímky, často „zalidňuje“ nejrůznější fauna, i když obvykle v neživotném zastoupení rozličných plyší, umělin a vycpanin hraček a exponátů. Projev Terezy Vlčkové je ze zastoupených autorů nejvíce valašský a romantický. Čerpá z věčných zdrojů kýče a volně odkazuje k české dekadenci. Na pomezí volné a módní tvorby inscenuje modelky v interiérech beskydských pralesů, reklamně zde nasvěcuje nejrůznější mechy a houby, až hmatatelně cítíme tamější vlhko, tlení a tajemství. S ateliérovou výbavou rovněž stoupá na návrší beskydských hor a nechává zde zasněné dívky neposlouchat zemskou tíži a volně si levitovat. Jakub Vrhel hledal způsob, jak vhodně ilustrovat oblíbenou knihu Jeana Giona Muž, který sázel stromy. Od prvotního záměru zpracovat víceméně obvyklý „medailon osobnosti“ se postupně přesunul ke zvláštnímu výrazu, kde příhodně prorůstá osobnost tohoto člověka s jeho celoživotním posláním. Z minimálního odstupu fotografoval, nebo výstižnější by bylo napsat, že přímo scanoval, hlavu muže v konfrontaci s větvemi, listy nebo květy stromů. Magisterská práce Lucie Prášilové vychází z přírodních procesů, ale odkazuje spíše k arteterapii a imaginaci. Vytvořila triptychy, kde portrétovala obyvatele sociálního zařízení a nechala je pastelkami dointerpretovávat fotografie mraků. Máme zde co do činění s prapodivnou směsí romantiky, laskavého ohlédnutí do minulosti neseného soudobými technickými prostředky: Jakoby nedávný razantní nástup digitálních technologií vedl k protireakci - přihlášení se k tradičnímu perfekcionismu. Všichni zastoupení autoři pracují s tradičním středním formátem, komponují do čtverce, avšak za většinou prací se skrývá nejmodernější digitální technika: Jdou cestou snímání na profesionální středoformátovou datovou stěnu nebo scanování filmu, složitých úprav ve Photoshopu a následně zhotovují digitální tisky. Mísí se zde reklamní strategie, opěvování přírody, nejmodernější snímací technologie a někdy až dekadentní oslava krásy. Snad by se vše dalo odbýt poukazem na charakter města obklopeného horami, snad na Zlínsku zbylo ještě něco ze světa, jak jej viděli Alois a Vilém Mrštíkové, patřičně promýchaný etosem z dob světové korporace bratří Baťů. Romantický pocit z přírody je přírodě právě tak vzdálen, jako je plyšové zvířátko podobno-nepodobno šelmě.

Tomáš Pospěch, 4. září 2007

 

Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati vznikla v roce 2001 přetvořením Institutu reklamní tvorby a marketingových komunikací, který se o pět let dříve jakou součást zlínské Technologické fakulty Vysokého učení technického v Brně pokusil navázat na přerušenou tradici založenou zde nevlastními bratry Tomášem Baťou st., jehož odkazu je věnován název dnešní univerzity, a Janem Antonínem Baťou. Právě jimi založený koncern, který vedle reklamního oddělení zahrnoval také filmové ateliéry a vyšší uměleckou školu, kladl velký důraz na formy moderní reklamy a výrazně tak ovlivnil reklamní obory v tehdejším Československu. Ateliér reklamní fotografie založil v roce 1997 Pavel Dias, krátce na to jej převzal Jaroslav Prokop, který ho vede dodnes. Vedle něj dnes v ateliéru působí rovněž pedagogové Pavel Dias, Jan Jindra, donedávna také Tomáš Pospěch, a technici Lubomír Ančinec, Petr Navara a Jana Dosoudilová.


| Autor: Tomáš Pospěch | Vydáno dne 25. 09. 2007 | 4955 přečtení |

| Informační e-mail | Vytisknout článek |