Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Arles 2011
Festivalový plakát od Michela Bouveta

 



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Pavel Maria Smejkal, z cyklu Fatescapes - Berlín, 1945
Graciela Iturbideová, Jano, Ocumichu, Mexiko 1989
Enrique Metindes, Adela Leffareta Rivas byla zasažena automobilem Datsun, Mexico City, 1997
Dulce Pinzónová, Maria Luisa Romerová coby Wonder Woman, New York, z cyklu Skutečný příběh superhrdinů
Katalog Opavská škola fotografie - 20 let ITF na výstavě knih
Maya Godedová, Prostitutky ze americko-mexické pohraniční zóny, 2009
Gregory Crewdson, Julianne Mooreová, z cyklu Dream House, 2002
Jan Grarup, Port-au-Prince, Haiti 2010, Oskar Barnack Award
 Tomasz Wiech, V Polsku, nominace na Oskar Barnack Award
 Antonín Kratochvíl, Pouilční scéna v Umm Qasr, jižní Irák, 2003
 Výstava fotografických knih

 Arles 2011

Gigantické diskotéky v římské aréně, v gotickém kostele nebo v prázdné tovární hale, večerní projekce fotografií a filmů v antickém divadle, oběd pro stovky hostů pod rozžhaveným sluncem na farmě ve vyprahlé krajině Camargue, recepce ve dva tisíce let starých kryptách nebo v románském klášteře. Na nevšední zážitky a  rušný společenský život není letošní dvaačtyřicátý ročník nejstaršího fotografického festivalu v Arles chudý.  Ovšem samotný festivalový program není tak bohatý jako v minulých deseti letech, kdy pod vedením nového ředitele Francoise Hébela každoročně vzrůstal počet výstav i hostů až k loňským 60 expozicím  a 73 tisícům návštěvníků. Letos je na různých místech starobylého jihofrancouzského města až do 18. září otevřeno o třináct oficiálních výstav méně (vedle nich však probíhá šest desítek expozic z paralelního „off festivalu“, který se díky stále lepší organizaci stal pro oficiální Arleská setkání větší konkurencí než kdykoliv předtím).
K hlavním tématům letošního festivalu patří vztahy fotografie a internetu. Byla mu věnována řada přednášek a diskusí i velká výstava From Here On, do níž pět zkušených tvůrců a kurátorů, mezi nimiž byli třeba Martin Parr či Joan Fontcuberta, vybralo práce šestatřiceti autorů. Ty ukazují mnohostranné možnosti, jaké poskytuje využití fotografií z internetu, ale rovněž ohromné etické a právní problémy, které jsou s tím spojeny. Milióny fotografii z Googlu nebo z Flickru radikálně mění otázku autorského práva, originality i samotného autorství. Kdo je skutečným autorem – ten, kdo stiskl spoušť a zavěsil banální snímek na svou webovou stránku, nebo ten, kdo ho tam objevil, obsahově reinterpretoval, formálně pozměnil nebo třeba jenom zařadil do konceptuálně laděného souboru ukazujícího třeba netušené paralely mezi díly klasiků moderního malířství a amatérskými momentkami z internetu? Výstava ukazuje v nových souvislostech stovky rodinných portrétů, sexuálně explicitních záběrů z erotických seznamek nebo záběrů s nezamýšlenými technickými chybami. K nejpůsobivějším patří cyklus Fatescapes, v němž slovenský autor českého původu, student doktorského studia na ITF SU v Opavě Pavel Maria Smejkal vyretušoval z proslulých ikon válečné fotografie všechny postavy a nechal na nich jenom krajiny a městské scenérie, v nichž se dramatické výjevy odehrály. Smejkal je bohužel už tradičně jedním z mála autorů ze střední a východní Evropy zastoupených na arleském festivalu (bohužel to platí i o účasti nakladatelství z těchto zemí na velké výstavě fotografických publikací, kde jediným zástupcem je pražský KANT).
Po Brazílii a Argentině je během několika mála let festivalovým hostem další latinskoamerická země – Mexiko. Jenže na letošek plánovaný Rok Mexika ve Francii byl  zrušen poté, kdy mexický soud uvěznil na šedesát let jednu francouzskou občanku obviněnou z únosu a nevyslyšel Sarkozyho žádost o milost. Dovézt bez státní podpory řadu mexických výstav do Arles bylo proto mnohem obtížnější než si pořadatelé původně představovali. Snad i proto není mexická fotografie zastoupena svým nejvýznamnějším klasikem  Manuelem Álvarezem Bravem, ale především současnými tvůrci.  Na prvním místě Gracielou Iturbideovou, v jejíchž  vizuálně silných černobílých portrétech, záběrech tradičních rituálů z odlehlého indiánského města s dominantním postavením žen nebo v symbolicky vyznívajících fragmentech prostředí koupelny malířky Fridy Kahlo se unikátně prolínají vlivy surrealismu a tradiční mexické kultury. Výborný je i expresivní soubor Mayi Godedové o tvrdém životě prostitutek na mexicko-amerických hranicích nebo cyklus šokujících scén vražd, automobilových nehod a výbuchů od Enriquea Metinidese, unikátně spojujících hrůzu a krásu i autentičnost s inscenací. Naproti tomu výstavě  záběrů z mexické revoluce ze začátku 20. století by více slušelo uvedení v nějakém historickém muzeu než na fotografickém festivalu. Zklamáním byla i světová premiéra filmu Mexický kufr, jehož režisérka Trisha Ziffová rozvláčně podala příběh o 4200 negativech z občanské války ve Španělsku od Roberta Capy, Davida Saymoura Gerdy Tarové, před čtyřmi roky nalezených v metropoli Mexika, nudnou formou „mluvících hlav“, často opakujících obdobná fakta.
K největším diváckým atrakcím festivalu patří dvaačtyřicet metrů dlouhá fotografie Číňana Wanga Quingsonga, který v ní za pomocí dvou stovek modelů vytvořil parafráze různých slavných soch. Velký zájem také budí dvoudílná výstava, představující invenční používání fotografií v New York Times Magazíne. Dlouholetá fotografická editorka této nedělní přílohy jednoho z nejprestižnějších deníků Kathy Ryanová ji sestavila z originálních fotografií, náhledových kontaktů, videí i samotných dvoustran z magazínu, v němž i dávno po konci zlaté éry fotožurnalistiky vycházely a stále vycházejí kvalitní reportáže z dramatických událostí, nekomerční fotoeseje z každodenního života a nápadité portréty celebrit. V době, kdy mnoho jiných tištěných periodik se bulvarizuje, zmenšuje rozsah a místo publikování vlastních fotografií většinou jenom přejímá snímky z největších agentur, je povzbuzující vidět, že New York Times stále ještě uzavírají smlouvy na různé náročné projekty s tak špičkovými fotografy jakými jsou Paolo Pellegrin, Gregory Crewdson nebo Antonín Kratochvíl. Dobrá fotožurnalistika a dokumentární fotografie je ovšem v Arles zastoupena i jinde, třeba na přehlídce finalistů Leuca Oskar Barnack Award 2011, mezi něž se svými fotografiemi z cyklu V Polsku probojoval i polský student ITF  Tomasz Wiech , třeba na skvělé přehlídce emotivních snímků, kterými Amnesty International po celé půlstoletí mobilizuuje světovou veřejnost proti bezpráví a násilí, či v ironicky laděném souboru Yanna Grosse, ukazujícího pronikání amerického životního stylu a americké pop kultury do jedné rurální oblasti Švýcarska. Ostatně i vítězi ceny Objevy se stali Mikhael Subotzky a Patrick Waterhouse za mnohovrstevnatý sociologický obraz současných obyvatel zdevastovaného mrakodrapu uprostřed Johannesburgu, který před časem opustili jeho bohatí bílí nájemníci. Výborně v něm propojili různé formy dokumentární a portrétní fotografie s výtvarně působivými fragmenty samotného domu. 
       Vladimír Birgus

Les Rencontres d’Arles, do 18. září 2011. www.rencontres-arles.com.

Zdroj: Mladá fronta Dnes 23. 7. 2011


 


| Autor: Birgus | Vydáno dne 05. 08. 2011 | 1994 přečtení |
| Počet komentářů: 1766 | Přidat komentář |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |