Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Fotografický festival v Lyonu

 

Eva Lauterlein soubor Chimeres 2002

Identité(s) 08
Fotografický festival v Lyonu
19.9. – 31.10. 2008


         Hlavní město alpského regionu na soutoku řek Rhôny a Saône je známé mimo jiné svým Muzeum současného umění ve futuristické čtvrti Cité Internationale de Lyon. Aktuální expozice bývají zaměřené především na Video Art či High Tech instalace.  Není zde stálá sbírka,  všechny výstavy jsou vždy znovu novým autentickým projektem, kdy je celý prostor zcela přebudován.



 

 

 

Diskuse
Barbora Kukliková soubor Ghost 2005
Barbora Balková soubor Masky 2005
Aurelia Frey_Bez nazvu_2005-2007

 Fotografický festival probuzený k životu v novém miléniu je postaven na sympatické spolupráci s univerzitním prostředím, ale do projektu je zapojena řada národních institucí, kulturních i sociálních center a rovněž soukromých galerií. Velká koncentrace menších výstavní ploch je především v uličkách před soutokem mezi oběma řekami města. Elegantní a exkluzivní zázemí nalezly expozice v tak atraktivních stavbách,  jakou je neoklasicistická budova Lyonské Opery, přestavěná na počátku 80. let podle projektu architekta  Jeana Nouvela a nebo dále od centra v moderní budově významné Maison de la Danse. V Lyonu sídlila továrna na fotografické desky Antoina Lumièra, otce vynálezců filmu Louise a Augusta. Dnes je v rodinné vile malé muzeum, kde jsou mimochodem vystaveny  originální fotografie na principu holografie z roku 1920. Rovněž  Institut Lumière nabídl své prostory festivalu.  Vazbu na univerzitní prostředí využila expozice v osobitém a rozsáhlém prostoru rekonstruovaných kasáren, jež za války sloužily za velitelství Gestapa a byly sídlem nechvalně proslulého Klause Barbieho. Ovšem vzhledem k často podstatně menším výstavním plochám byla větší část expozic autorská. 
          V rámci festivalu vyšel více než 160 stránkový francouzsko anglický katalog,  jehož abecední řazení autorů podle jmen je spíše encyklopedií účastníků, ale pro diváka není příliš přehledný.  Naštěstí jej bylo možné kombinovat s podrobným programem, který obsahoval stručnou anotaci výstav,  plánek galerií (ve spleti úzkých uliček použitelný jen pro místní) ale naštěstí i jejich přesnou adresu.  Souběžně s festivalem proběhlo třídenní sympozium na téma identity poznamenané mnohými programovými přesuny.  Vedle Vladimíra Birguse s rozsáhlou přednáškou o soudobé středoevropské fotografii zde vystoupil rovněž Slovák Martin Kollár         (v katalogu neuvedený) s projekcí své nové tvorby vznikající v administrativních centrálách Bruselu.  V univerzitním kruhu byly zajímavé i obsažné diskuse otevírané s každým tématem.
        Ačkoliv byla identita tvůrci nebo výběrem kurátorů zkoumána pochopitelně především prostřednicvím různě stylizovaných portrétů či portrétů v konkrétním prostředí, zůstalo  poměrně často dosti prostoru pro prostředí samé, jež v tavící misce identit hraje logicky podstatnou roli.  Je to patrné kupř. v díle Monique Deregibus s velkými průhledy do městských vedut či rafinovaněji komponovaných záběrů Lea Fabrizia. Stejnou důležitost mají i nalezená zátiší nejčastěji vkomponovaná  do souboru společně s portréty u Aurélie Frey nebo čistě samostatně u Paola Salerna.
          Nepřehlédnutelnou autorkou střední generace je Annet van der Voort, jež se ve francouzském prostředí pohybuje velmi často. Její tvorbu je možné mít v paměti především z tradičního festivalu v Arles nebo naproti tomu z nizozemského Groningenu. V několika rovinách se zaobírala zkoumáním identit různých generací žen a její nutnou metamorfózou. Z mladších autorek neunikla pozornosti Caroline Chevalier s osobitým souborem sledujícím neustále se měnící  a rychle se střídající stav identit dívek během proměny v ženy. V oblasti klasicky snímané dokumnetární práce zaujala tvorba Nathalie Mohadjer, kde za celkem nenápadným povrchem bezprostředního záznamu prosvítá jakýsi zlověstný rituál dětských her.
        Česká expozice sestavená z aktuální tvorby mladých žen nebo partnerských dvojic v tomto kontextu působila přesvědčivě. Již samotné ulice Lyonu nenechaly nikoho na pochybách, že největší národní expozice byla přijata s velkým zájmem. Obrazovým logem festivalu byl jeden z  autoportrétů Barbory Bálkové, skrývající identitu v pregnantně utvářených maskách.
          Centrem naší expozice byly výstavní prostory  knihovny Bibliothèque du 1ER, odkud volně přecházela do nedaleké dvoupatrové galerie MAPRA. Kurátor Vladimír Birgus sice rámcově vycházel ze svého projektu Glocal Girls, uvedeného v rámci loňského Praguebiennale v Karlíně, ale výběr byl postaven celkem nově. Objevila se zde především Tereza Vlčková,  jíž byla v Lyonu slavnostně předána prestižní evropská cena BMW. V konkurenci dalších laureátů bylo její intimní téma v portrétech skutečných i počítačově klonovaných dvojčat zcela ojedinělé. Soudobá světová fotografie se často pohybuje v až barokně obrazivých manýrách kypění technicky omračujících inscenovaných scén, kde svou roli hraje téměř „sakrálně“ postavená světelná konstrukce. A lze souhlasit s rozhodnutím poroty, kdy technicky virtuózní fotografie s fascinující atmosférou nočních parkingů a chodců Oliviera Metzgera skončily až na druhém místě.   
           Dita Pepe v cyklu Autoportréty s muži  rozvíjí vzájemnou propojenost fiktivních partnerů a sama zůstává užaslým pozorovatelem možností proměny. Alternativy nových identit zkoumá rovněž jiným způsobem manželský pár Barbora a Radim Žůrkovi nebo Zuzana Blochová a Dita Lamačová. Sylva Francová v Portrétech žen spojila různé časové vrstvy do jediného “žánrového” snímku mnoha osobních a intimních jednotlivostí v zázemí domova.
          Kateřina Držková v souboru Refugees proměnila prostřednictvím počítače realitu utečenců.  Portréty nasnímané černobílými momentkami v uprchlických táborech přetvořila na barvotiskovou realitu High Society. Fotografka se představila souběžně i samostatnou komorní vtipnou expozicí Tropical Beach, kde manipulovala s turistickými fetiši. Barbora Kuklíková v souboru Ghost rozvíjela hned několik “hodně divných příběhů”,  jež nacházejí inspiraci v jinakosti identit. V tomto ohledu byla nejblíže práci Evy Lauterlein (soubor Chimères z roku 2002) v expozici Muséé d´Elyséé v Lausanne.
           Barbora Mrázková s Filipem Lábem ve fotografiích Východní blok prostřednictvím absurdních skrumáží různých motivů akcentovali v ponurosti socialismem budovaného těžkého průmyslu proměnu identity obyvatel s pádem politického režimu. Daniela Dostálková v kolekci The Town I Like inscenovala situace ve sterilních provozech nové japonské továrny u nás,  jež vypovídají o potlačení individuality v nadnárodních firmách. Globalizace a bezpodmínečná podřízenost efektivitě jako by se přenesla z výroby do myšlení a konání lidí.
          Podobné inspirace ve strategii kampaní, firemních prezentací, novém životním stylu a módě jsou patrné i v technicky dokonalé práci dvojice Štěpánky Stein a Salima Issy. Česká fotografie byla na jiném místě dále zastoupena starší prací Jiřího Davida Bez soucitu (2002) ze sbírek Muséé d´Elyséé v Lausanne.
         Menší soubor z aktuální slovenské fotografie obsahoval kromě již zmíněné tvorby ve Francii velmi oblíbeného Martina Kollára vhled do „obyčejných životů“ Dany Kaprálové, intimitu blízkého Jany Hojstričové,  přesmyčky v lidských osudech Pavla Marii Smejkala a zcela odlišný vstup do napětí změny identit cizích dělníků v cizím prostředí v tvorbě Andreje Balca.
         Hledání identity regionů Evropy je dnes v propojení počítačové sítě něčím výrazně odlišným a mnohem více latentním než v dobách sklaplé pasti „železné opony“.  Blesková výměna informací,  ale i rychlý přesun autorů a jednotlivých projektů kulturními centry je pro diváka sledujícího tuto scénu mnohdy až frustrujícím překvapením. Lyon je zaměřený více na mladé autory a na tvorbu ještě nepříliš známou, ovšem vycházející z evropských souvislostí. Zatímco se v rámci jiných podobných projektů často pozornost obrací do míst, které si udržují z hlediska Evropy větší svébytnost a hledáme zde patrně původní status -  namátkou kupř. letní Mediterenée Orientale v Nîmes nebo minulé expozice Noorderlichtu věnované asijské či arabské fotografii. V tomto ohledu je způsob uchopení latentních vrstev osobní identity v evropském kontextu v lyonském provedení nepochybně velmi důležitou cestou, kde lze naštěstí potkat i českou fotografii. Aleš Kuneš
Text je převzatý z časopisu Ateliér.





 
Seznam fotografií:
Barbora Bálková: ze souboru Masky (Chlupatá), 2005, barevný fotoprint na aluminiu 80x100 cm
Barbora Kuklíková: ze souboru Ghost, 2005, barevný fotoprint na forexu, 80x40 cm
Aurélia Frey: ze souboru Bez názvu, 2005-2007, barevné fotoprinty 50x60 cm
Eva Lauterlein: ze souboru Chimères, 2002, barevný fotoprint 80x90 cm
Diskuse v rámci sympozia věnovaného identitě. Zleva Barbora Bálková, Tereza Vlčková, manželé Žůrkovi, Vladimír Birgus, Martin Kollár.

 


| Autor: Aleš Kuneš | Vydáno dne 06. 11. 2008 | 2894 přečtení |
| Počet komentářů: 1640 | Přidat komentář |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |