Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, spolupráce Petr Vilgus a Tomáš Pospěch, webmaster David Macháč phpRS.

Frame010 Leica Gallery Prague: 6. 1. - 5. 2. 2011

 

FRAME je mezinárodní fotografická soutěž pro profesionální fotografy a studenty fotografických škol z Česka, Polska, Slovenka a Maďarska. Výsledky soutěže FRAME 010 byly vyhlášeny při vernisáži výstavy 6. ledna 2011 v Leica Gallery Prague. Tvář výstavy FRAME mění každým rokem svůj výraz. Témata soutěžních kategorií, složení poroty a hlavně kvalita zastoupených souborů jsou hlavními faktory výsledku soutěže, která chce napomáhat při reflexi a prezentaci fotografické tvorby, trendů a kultury vestředoevropských kruzích. Soutěž byla založena v roce 2005 Ondřejem Žižkou a Evženem Sobkem, organizaci zajišťují společnost FOTOGRAFIKS, sdružení pro přesahy fotografie MIMO a fotografická skupina Jasan za podpory sponzorů.



 

 

 

 

 

Lukasz Pienkowski, Hermitage
Kamila Musilová, Dědeček a babička
Jakub Jurdič, Jarmil
Martin Tůma, Estetizovaná akce
Milan Bureš, Cestování v čase
Rafal Siderski, Do or Die

Šestý ročník mezinárodní soutěže FRAME vyzval kategoriemi Bůh – Klasika – Rekreace mladé profesionální fotografy a studenty ze zemí Visegrádské čtyřky. Celkově se přihlásilo 77 autorů s 97 soutěžními soubory, procentuelně byla nejvíce zastoupena Česká republika. Tématický rámec (frame) soutěže umožňuje překvapivá srovnání myšlenkových i vizuálních řešení u jednotlivých autorů. Současně je zřejmé, že pod tématy kategorií se v jejich dílech objevují otázky daleko komplexnější. Nejsilněji se ve smyslu propojení myšlenky a obrazového zpracování ukázaly soubory v kategorii Klasika.

Martin Tůma s performance ve své konceptuálně promyšlené krajině a Kamila Musilová se souborem instalací jako portrétu. Třetí místo získaly dva soubory, rodinné momentky Lucie Pištorové a fiktivní autoportrét Jakuba Jurdiče. Kontemplativní fotografie Petry Hajduchové, poetická zákoutí kláštera Lukasze Pieńkowskeho a zkušenost španělského temperamentu v prožitku víry a života v díle Tomáše Trojana jsou vítěznými soubory kategorie Bůh, která si vzhledem k tématu získala pevnou symboliku obrazového jazyka.

Kategorie Rekreace byla početně nejméně zastoupena a byly uděleny pouze dvě ceny. Milanu Burešovi za lehce ironickou procházku po instituci umění a dokumentu Rafala Siderskeho z prostředí komunity kolem wrestlingu. Velké díky patří odborné porotě, která byla letos zastoupena Janou Hojstričovou, Lucií L. Fišerovou, Josefem Mouchou, Tomášem Pospěchem a Miroslavem Vojtěchovským.

Vendula Juřicová, kurátorka výstavy

Kategorie Bůh
1. místo – Lukasz Pienkowski (ITF FPF SU Opava) – Hermitage
2. místo – Petra Hajdůchová (UTB Zlín) – Yeshua
3. místo – Tomáš Trojan (ITF FPF SU Opava) – Ve stínu psa

Kategorie Klasika
1. místo – Martin Tůma (UTB Zlín) – Estetizovaná akce
2. místo – Kamila Musilová (UTB Zlín) – Dědeček a Babička
3. místo – Lucie Pištorová (ZU Plzeň) – Okamžik
3. místo – Jakub Jurdič (UTB Zlín) – Jarmil

Kategorie Rekreace
1. místo – Milan Bureš (ITF FPF SU Opava) – Cestování v čase
2. místo – Rafal Siderski (ITF FPF SU Opava)- Do or Die
3. místo – nebylo uděleno

Nic ve zlém…

„Porota jednoznačně konstatovala, že úroveň oceněných prací má stále vzrůstající tendenci a do soutěže přicházejí stále lépe myšlenkově i obrazově zpracované projekty.“ Nechám na veřejném mínění, uzná-li první část sentence z tiskového komuniké k brněnské výstavě FRAME009 za všeobecně platnou. Nicméně už loni jsem byl jediným z porotců, který viděl zásilky všech ročníků, což mi dovoluje vzít v potaz jednoznačnost druhé části citovaného výroku. Na budoucích soutěžících pak zůstává, co si z mého zamyšlení nad trvalou udržitelností rozvoje vezmou. V písemnostech účastníků se najdou překlepy i závažnější chyby. Porota o nich sice nediskutuje a raději spoléhá na editory katalogu, jenomže ony jednoduše retušovatelné nedostatky jsou důsledkem přemrštěné autorské sebejistoty. Trpí-li nedostatkem tvůrčí sebereflexe fotografická díla, retušovat se to nedá… Podobně jako se mimo diskusi ocitá pravopis, neřeční se při hodnocení o škále černobílé versus pestré: obě možnosti jsou považovány za svrchovanou autorskou volbu, ale neznamená to, že porota zpracování obrazu přehlíží. Zdá se, že příliš mnoho snímků přejímá optiku prefabrikovanou výrobci: na můj vkus pohodlně a na příliš mnoha frontách se ustupuje tlakům doby, byť je jim třeba čelit. Tříbení postřehu i smyslu pro závažnost volby okamžiku expozice nahrazuje mechanika kamer sekvencemi. Nahodilými záběry v nahodilém světle ovšem nikdo nedosáhne osobního výrazu. Perspektivu a hloubku ostrosti by si měli fotografující vybírat vždy stejně rozhodně, jako si volí hledisko, jímž k motivu odkazují. Pokud tedy míní dávat najevo vlastní postoj. Nebo už tvůrčí vklad nepatří k rozhodujícím veličinám? Akce FRAME se účastní převážně mladí lidé s pochopitelným nedostatkem životních zkušeností. Pod heslem Bůh se proto nedalo čekat oslnění. Těžištěm zájmu se nestal ani okruh Rekreace. To bylo důvodem přesunu neproměněné šance na jednu z cen s podtitulem exotika-rutina-radost do lépe zastoupené oblasti. Od Klasiky jsem si sliboval nejvíc, totiž poněkud hlubší chápání reminiscencí a kořenů. Nevadí mi tolik, že práce ve fotokomorách mizí z repertoáru, spíše postrádám samozřejmost sepětí kvalit obsahových a formálních. O vypsaných kategoriích může mít každý svou představu, má-li se však publikum soustředit na to, o čem kdo vypovídá, hodí se zřetelnost artikulace. Optické i myšlenkové. Zásilky s adresou FRAME010 opět hýřily nápady. I těmi, kde idea předbíhá propracovanost. Budiž. Ale to pak vážně musí o něco jít!

Josef Moucha
fotograf, publicista

 

Pozvanie do poroty súťaže Frame bola pre mňa česť, nakoľko som registrovala najmä za posledné tri roky zverejňovaných víťazov, z čoho bola  vždy odčítateľná veľmi  kvalitná úroveň súťaže. Táto domnienka sa mi potvrdila , keď som mohla vidieť priamo úroveň všetkých prihlásených súborov.  Je potešením a zároveň veľmi ťažkým rozhodnutím vyberať z prác, ktoré sa pohybujú svojou kvalitou  od stredu smerom iba hore. Kvalitu súťaže podčiarkuje aj fakt, že posielané práce tvoria vždy  fotografické súbory, ktoré sú autorskými výpoveďami s obsahovým a vizuálnym kontextom reprezentujúcim dnešnú dobu a pohľad  súčasnej mladej generácie, čím  súťaž zároveň mapuje najaktuálnejšiu mladú fotografickú scénu. Tematické okruhy definované organizátormi sú dvojsečnou zbraňou. Na jednej strane určujú hranice pre porovnávanie jednotlivých súborov, kde vzniká zaujímavá obsahová konfrontácia. Na druhej strane vzniká otázka, čo sa ukázalo v tomto ročníku, že téma ktorá mala najširšie definovaný okruh  “ Klasika“ bola najpočetnejšie zastúpená a kvalitatívne s vyššou úrovňou ako témy “Boh“ a „Rekreácia“.  Prečo?  Žeby autorom témy neposkytovali dostatočnú aktuálnosť alebo atraktivitu obsahu? Možno je to len jav tohto ročníka. Uvidí sa v ďalších ročníkoch, ako sa bude tento jav vyvíjať. Súťaž má medzinárodný  rámec  Vyšegradskej štvorky, čo je vynikajúca ambícia organizátorov. Percentuálne zastúpenie súťažiacich je ešte stále  ťažiskové najmä u českých autorov, i keď lastovičky zo Slovenska a Poľska prilietajú. Určite prajem organizátorom  do budúcnosti  rozšírenie prestíže a kreditu aj v ďalších troch krajinách Vyšegradu. V neposlednom rade oceňujem prístup organizátorov k manipulácii so samotnými fotografiami, je úžasné vidieť profesionalitu organizátorov.

Jana Hojstričová  fotografka a pedagogička

 

Šiesty ročník, tri témy a dve otázky.

Priznám sa, že jedným z hlavných dôvodov, prečo som prijala ponuku porotkyne v renomovanej fotografickej súťaži Frame, bola istá zvedavosť. Zaujímalo ma vnútorné fungovanie modelu súťaže s tromi tematickými kategóriami, súťaže neohraničenej vekom, ale geografickou príslušnosťou (resp. miestom štúdia), súťaže, ktorá sa na viacerých fotografických školách stala „sexy“. Moja úvaha bude teda stručnou reflexiou jej (nielen) tohtoročných tromfov a úskalí.

Počas hodnotenia prác odbornou porotou zarezonovali dve základné otázky: Prvá z nich sa týkala zmyslu zadávania tém, ktoré sú už akousi „obchodnou značkou“ súťaže. Hoci sú väčšinou postavené pomerne široko a môžu byť do istej miery motiváciou pre tvorbu, príp. zaslanie portfólia na danú tému do súťaže, zdá sa, že často fungujú len ako tri etikety, z ktorých „najvhodnejšiu“ si autor ex post vyberie a označí ňou svoje fotografie. Postavenie súboru do nového kontextu, o ktorom autor predtým neuvažoval, nemusí byť v princípe na škodu, často sa tak otvoria nové a prínosné možnosti interpretácie diela. V mnohých prípadoch však bola porota postavena pred kvalitné dielo, ktoré s danou kategóriou nemalo nič spoločné a naopak, pred fotografie popisnejšie a teda tematicky „vhodnejšie“, avšak zároveň menej nápadité.

Táto situácia sa najzreteľnejšie prejavila pri ťažko uchopiteľnej kategórii Boh. Diel, ktoré by svojou formálnou i obsahovou presvedčivosťou prinášali nejaký presah a nútili diváka sa z tejto perspektívy nad fotografiami zamyslieť, bolo pomenej. Väčšinu prihlásených prác tvorili snímky priamo odkazujúce k náboženskej symbolike či liturgickým slávnostiam alebo súbory téme Boha – i s veľkou dávkou predstavivosti – dosť vzdialené. Ani pomerne jasne stanovená téma Rekreácia nevyvolala medzi prihlásenými očakávaný záujem a v najmenej obsadenej kategórii boli nakoniec ocenené len dve miesta. O to väčším prekvapením bolo kvantitatívne i kvalitatívne najvyššie zastúpenie kategórie Klasika, ktorá poskytla asi najširší diskurzívny rámec. Autori reagovali na samotný pojem klasického, reflektovali klasické žánre, overené prístupy z dejín fotografie i klasickosť zvoleného námetu. Aj udelenie dvoch tretích miest svedčí o tom, že viac než premyslene naformulované tri témy a šesť podtém môže autora zaujať jeden podnetný kontext pre znovu-čítanie jeho už vzniknutého diela.

Ďalším predmetom diskusie sa stal fakt, že značnú časť zúčastnených autorov tvorili študenti niekoľkých českých katedier fotografie. Tvorivé prostredie jednotlivých akadémií na jednej strane zvýšilo úroveň poslaných prác, súčasne však vznikla ilúzia zdanlivého zúženia výberu ocenených na lokálne akademické okruhy. Zdá sa, že i napriek rozsiahlej plošnej propagácii je jednoducho na niektorých katedrách posielanie fotografií na Frame momentálne „in“, na iných nie. Pomerne málo fotografických súborov prichádzalo aj z ďalších troch krajín V4, ktorým je súťaž určená. Istým riešením spomínaných problémov v budúcnosti by mohlo byť pouvažovanie nad ďalšími možnosťami PR stratégií, súvislejšie nasmerovanie informácií o súťaži aj na okruh absolventov a profesionálnych fotografov, doplnenie poroty odborníkmi z ďalších domácich i zahraničných inštitúcií a taktiež udržanie vysokej prestíže celej súťaže, predovšetkým pokračovaním v  kvalitnej výstavnej činnosti. Tomu v mnohom napomáha aj patrón súťaže galéria Leica, ktorá okrem zaradenia víťazov do svojho výstavného programu udeľuje jednému z účastníkov súťaže špeciálnu cenu.

Lucia L. Fišerová
pedagogička, kurátorka a publicistka

 

FRAME 010 – "Co zůstává?"


Chystám se psát "Několik vět" k Frame 010, mám před sebou text komentáře napsaného k FRAME 005 – žádnou jinou z mých reakcí na tuto soutěž a výstavu nemohu v mém zmateném archivu najít – ale neustále se mi připomíná slavný článek, který pod uvedeným názvem napsal věhlasný kritik a komentátor, Stieglitzův spolupracovník,  Sadakichi Hartman, v 33. čísle Camera Work (v roce 1911). Komentoval v něm a de facto zvěčnil shrnující i přelomovou výstavu Piktorialistické fotografie v Albright Art Gallery v Buffalu.

Titulní otázka Hartmanovy eseje, spíše než článku, je neodbytná: Co zůstává, co dokázalo přežít z idejí, které stály na počátku soutěže a následné výstavy FRAME? Co je poselstvím právě uzavíraného ročníku pro budoucnost?
Bez debaty zůstává nadšení a touha pomoci tvůrčím aktivitám mladých fotografů v oblasti tvorby jako sebevýrazu. Jakkoliv se už vlastně jedná o novou generaci fotografických tvůrců, jakkoliv se výrazně proměňuje složení poroty, i když se zasedání poroty poprvé odehrávalo v majestátních prostorách brněnského magistrátu, atmosféra hodnocení soutěže je stále stejná, a jako se nemění energie autorské tvorby, vložené do prací, kterými byla soutěž obeslána.

Přináší soutěž stále to, co jsme od ní čekali při jejím začátku? Je pořád odlišnou od "salonových" soutěží do nekonečna obesílaných jednou solitérní, možná velmi náhodně, leč šťastně zachycenou fotografií? Je stále ještě přehlídkou programově promyšlené tvorby? Tady už asi odpověď nemůže být tak jednoznačná. Soutěžící posílají stále víceméně ucelené kolekce, stále se objevují "předepsané" explikace, i když jsou v drtivé většině minimalistické rozsahem. Stále se zmenšující rozsah explikací by jistě nemusel být na škodu. Vždyť nejde o sepsání mnohastránkové výsvětlivky k tomu, co divák marně hledá ve vizuálním výrazu předložených obrazů.
O co tedy jde? Rozumím explikaci tak, že shrne především důvody, proč se autor/ka rozhodl/a právě pro tu či onu tématickou oblast, která se stává čímsi jako jeho/její obsesí. Posedlostí, se kterou jde za věcí jako ohař a se kterou rozvíjí svoje téma. Téma nemusí být Shakespearovsky velkolepé, může být zcela prosté, ale z fotografických obrazů by mělo upřímně  a nefalšovaně vyzařovat ono autorské zanícení pro věc. Téma může být (abych se nedotkl nikoho ze soutěžících) Witkinovsky znepokojivé, či odpudivé, nebo Blumeovsky "ujeté", ale mělo by nést stopy pravdivé nefalšovanosti. To je to, co asi očekáváme a hledáme mezi oněmi sympaticky rozsáhlými haldami zásilek soutěžních prací.
V komentáři k Frame 005 jsem doslova řekl: "...Nechceme rozumět těm, kteří cílevědomě bombardují fotografické soutěže fotografiemi pečlivě vybranými a možná i zhotovenými ve stylu, který by podle složení poroty mohl uspět...". Tady je asi potřeba říci, že prvotní myšlenka předepsaných a vyhlášených témat se už trochu přežila a že by ji bylo třeba opustit, protože řazení prací do kategorií je mnohdy příliš násilné a z prací je cítit, že předem vytvořený soubor se autoři/rky snaží "vecpat" do jedné z vyhlášených kategorií.
Uvažme kolik může výtvarník vytvořit z roku na rok vynikajících tématických souborů. Jedno jediné "volné" téma a jeden jediný autorský soubor v soutěži by zjevně snížil počet souborů "ve hře", ale zrušila by se ona možnost vytváření souborů "na objednávku" vyhlašovatelů, a rozhodně by prospělo kvalitě a prestiži soutěže. Menší množství hodnotnějších cen a následné masivní publikování výsledků soutěže by, myslím, mělo také velikou motivační sílu.

V druhém odstavci jsem si položil - leč zatím nezodpověděl otázku: Co je poselstvím...? Myslím, že jich je hned několik.

Můžeme sledovat neustále se rozvíjející zájem o tuto dobře míněnou akci.

Porota neměla vůbec jednoduchou práci rozhodnout o vítězích, neboť kandidátů na ceny (s výjimkou relativně nejsnažší kategorie "Dovolená", což také něco signalizuje) byla celá řada a to je jistě vynikající zpráva.

Ale ještě je tu jedna vynikající zpráva: Stále jsou tu lidé, kteří chtějí věnovat svůj čas, svou energii a především své nadšení do neuvěřitelně komplikované a náročné organizace soutěže i následných výstavních prezentací. Buďme ji za to vděčni a poděkujme jim, neboť dělají mnoho dobrého pro nás všechny.

Miroslav Vojtěchovský 

 

Dobré soutěže a ceny považuji vedle galerijní činnosti nebo kritické a recenzní práce, za velmi důležitou součást umělecké scény, která ma za úkol pravidelně proskenovávat současné dění a zviditelňovat výrazné práce a silné osobnosti. Za šest let existence se Frame etablovala jako nejvýznamnější soutěž autorů pracujících s médiem fotografie zemí Visegrádské čtyřky. Nezbývá, než ji přát, aby měla nadále dostatek sponzorů a byla úspěšná v grantech, ale také, aby se do ni hlásilo stále více studentů fotografických škol ze všech zemí a také, aby naplňovala i druhou část, proč byla zřízena – a hlásilo se do ni daleko více absolventů nebo profesionálních fotografů. Zde je zatím největší slabina projektu.
Soutěž je specifická každoročně vyhlašovanými třemi okruhy témat, které mohou být právě tak svazující jako výzvou. Určitě napomáhají ke sjednocení společné výstavy. Autoři někdy složitě pasují své práce do jednotlivých kategorií a porotci musí přihlížet nejen ke kvalitě a autentičnosti prací, ale také k jejich dialogu s vymezeným tématem. Jako každoročně byl patrný velký počet a vysoká úroveň přihlášených prací. Vážím si především těch autorů, kteří pracují se soudobými kontexty, nebojí se být poučeni a právě tak se snaží hledat autentická osobitá řešení. Letos to bylo – poněkud paradoxně - vidět především v kategorii Klasika.

Tomáš Pospěch

 

 

 

 

 

 


| Autor: * redakce * | Vydáno dne 26. 01. 2011 | 1533 přečtení |
| Počet komentářů: 2597 | Přidat komentář |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |