Seznam rubrik
  Partnerské servery

PhotoRevue.com
naše ikonka

asociacefotografu.com

  Představujeme
Institut tvůrčí fotografie
Logo ITF ke stažení
  Výměna odkazů
  Nejčtenější články
  Tiráž

PhotoRevue.com vydává Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, vychází od 23. 06. 2002, ISSN 1214-2913
Redakce Vladimír Birgus, Ondřej Durczak, Josef Moucha phpRS.

OFF_festival v Bratislavě 2017




Niterné reflexe duše skrze tělo a naopak, přemítání nad stereotypy a zkoumání sebe, tedy člověka
a jeho zákoutí. Letošní OFF Festival, který již osmým rokem probíhá souběžně při Měsíci
fotografie v Bratislavě a představuje mladé talenty si tento rok za téma zvolil Duši a tělo. V
socialistickém obchodním domě Dunaj nad nimi přemítali jak jednotlivci, tak fotografické školy,
mezi nimi i Institut tvůrčí fotografie, jehož expozici sestavili přední česká portrétistka Štěpánka
Stein a fotograf Ostravska Ondřej Durczak. Vítězem festivalu se stal finský umělec Eetu Linnankivi
se svým souborem videí, která zkoumala stereotypní vnímání mužských citů.
Tentokráte se přehlídka mladých umělců přesunula z Pisztoriho paláce do jedné z výkladních
skříní socialismu v Bratislavě - Obchodního domu Dunaj z 80. let. Jeho studený dobový ráz dodal
výstavě naprosto jinou atmosféru než předešlé prostory historické budovy.
Výstavní místo jako takové byly jedním víceméně spojitým prostorem, který rozdělovaly skleněné
příčky, panely z drátkoskla či sádrokartonové polopříčky. Diky vzájemnému vizuálnímu či
prostorovému oddělení jednotlivých expozic mohl návštěvník vstoupit vždy přímo do prostoru
konkrétni instalace a vnímat pouze to, co bylo bezprostředně kolem něj, což bylo vzhledem k
multimediálnímu charakteru řady prací ku prospěchu věci.
Celkově bylo prostorové řešení nevyvážené. Skupinové projekty fotografických škol, ať již
zmíněného českého Institutu tvůrčí fotografie či skupinového projektu sedmi uměleckých škol z
celého světa, dostaly stejný prostor jako jednotlivci.
Jak už to tak bývá, některé instalace se s netradičním výstavním prostorem popasovaly dobře,
některé hůře. Mezi ty zdařilejší instalace patřila například práce slovenského umělce Paliho
Hovance Autoportrét. V kruhovém prostoru tvořeném panely z průsvitného drátkoskla Hovanec
návštěvníky pozval do sebe samého, tedy představil své výstřední ego jako barevnou a až
démonickou hru světel a předmětů připomínající styl známého performera Daniela Nekonečného.
Sám Hovanec v místnosti zahalené dýmem seděl a umocňoval tak efekt meditativní svatyně.
Svůj prostor si také uhájila srbská fotografka Mirjana Vrbaški s projektem Verše prázdnoty. V jejích
velkoformátových portrétech je až hypnotizující inspirace byzantskou ikonografií. Po chvíli
pozorovatel přestal vnímat obraz konkrétního člověka na fotografii a začal rozpoznávat v podstatě
jakýsi univerzální obraz, který by mohl být popisem člověka jako druhu pro někoho, kdo se s ním
nikdy předtím nesetkal.
Poněkud méně nadpozemskou instalací byly syrové fotografické tapety Borci německého umělce
Hannese Wiedmanna. Na lidské oko útočily naturalisticky laděnými snímky komunity hackerů z
menších měst v USA, kteří se snaží o spojení lidského těla a umělých technologií tím, že si do těl
operačně implantují nejrůznější zařízení a předměty. Jejich počínání je však často na hranici jejich
vlastního zdraví. Více než fotografie zneklidňovalo návštěvníka téma samotné.
Opakem k této nervy drásající zkušenosti byla vítězná instalace Fina Eetua Linnankiviho s titulem
Buď jako chlap. Citlivé zpracování intimního námětu, kterým byli muži a jejich potlačované emoce
a mužství, dokázalo zapůsobit nejen na mužské návštěvníky. Šest pocitově statických
videoportrétů v kombinaci s proslovem portrétovaného vybočuje z tradičního pojetí fotografie a z
přemýšlení o ní jako o jednoduchém čistě dvojrozměrném obraze. Video-fotografický portrét
zachycuje nejen obraz člověka, ale říká daleko více i o jeho osobnosti a příběhu skrze médium
hlasu. Různé důvody a různé situace vždy vedou k podobnému výsledku - normální dospělý muž
je neschopen vyjádřit své emoce, být empatický, přirozeně reagovat na emoce a blízké okolí
Na těžko reprodukovatelné pocity, osobní traumata i příběhy z nejbližšího okolí se zaměřila také
instalace Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Svou instalaci představil v malé
prosklené kóji, kam se vměstnaly práce 7 studentů. Zajímavým počinem jak formou tak obsahem
byl soubor Jana Dytrycha s názvem Chybí věnující se tématu prázdného a opuštěného domu a
vzpomínek z dětství. Také Tomáš Zumr zaujal zkoumáním narcisistní podstaty člověka skrze
vlastnoručně vytvořené ateliérové konstrukce. Rovněž zajímavý a mírně zneklidňující soubor na
téma vnitřního souboje s názvem A nebo? představila Miluše Jančová. Celkově pojetí letošní
instalace ITF bylo jednodušší, minimalisticky šedě vymalovaný prostor doplňoval už jen stropní
baldachýn. Malé formáty prezentovaných fotografií a občasné vyfouknutí kouře podporovalo
snovou atmosféru.
Jinou formu instalace zvolil již zmiňovaný společný projekt Zmatek sedmi uměleckých škol z
celého světa. V částečně odděleném prostoru visely na stěnách dlouhé svislé plakáty s kolážemi
většího počtu barevných fotografií a to v různých kombinacích. Prostor pak dotvářela prezentace
puštěná na malé starší televizi. Instalace byla zajímavou prací s estetikou plakátu a příslušného
materiálu s vhodně zvoleným obsahem, kde se prolínaly nejrůznější témata a kultury a zároveň se
zde ani nezapřel charakter společné práce několika různých institucí.
Třetí skupinová výstava představila práce studentů Univerzity umění a designu v Berlíně. Díla čtyř
autorů oscilují mezi tematikou rekonstrukce vlastních snů, zkoumáním sebe sama, pocity nejistoty
a analýzou mužnosti v západní kultuře.
Celkem byl letošní OFF festival přehlídkou prací 15 jednotlivců a 3 skupinových instalací různých
umělecký škol, přičemž nezbývá než doufat, že účast uměleckých škol bude v příštích ročnících
větší, neboť bez pochyby nabízejí kvalitní a inspirativní obsah. Nemohu nezmínit, že vystavující by
určitě uvítali delší termín pro zaslání svých prací, ten loňský byl poměrně krátký. Odbornou porotu
letos opět čekal nelehký úkol vybrat vystavujicí účastníky z velkého množství přihlášených.
Ředitelem festivalu je jeho zakladatel Dušan Kochol, který je mimochodem bývalý student a
absolvent Institutu tvůrčí fotografie.
Originální prezentace tvorby mladé nastupující generace fotografů dělá z této výstavy místo k
zastavení nejen v kontextu alternativní akce k oficiálnímu Měsíci fotografie. Zároveň fakt, že
vítězné dílo není tradiční fotografií, ukazuje na otevřenost pořadatelů a dává možnost těšit se na
další ročníky.

 

Pavel Vrzala

 

 

 

 

 


| Autor: | Vydáno dne 04. 05. 2018 | 267 přečtení |
| Počet komentářů: 10 | Přidat komentář |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |