Počátky fotografické tvorby Karla Špoutila - stejně jako mnoho jeho spolužáků, např. Jiřího Křenka, Lucii Škvorovou, Petra Sedláka a další - výrazně ovlivnil jeho tehdejší pedagog praktické fotografie na učilišti Aleš Kuneš. Pod jeho vlivem začal vytvářet moderní zátiší, složená z různých zrezivělých plechů, šroubů, drátů a dalších součástí průmyslového odpadu, a pomocí působivého osvětlení a nevšedních kompozic v nich objevoval nečekané estetické kvality. Aleš Kuneš také inspiroval jeho zájem o surrealismus, o zázračná setkání zdánlivě zcela různorodých objektů, o obrazové metafory a symboly. Toto zaměření Špoutil rozvíjel i v prvních letech studia na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, kdy se s úspěchem věnoval především invenčním snímkům statických motivů. Tím více proto překvapil jeho klauzurní soubor ze začátku magisterského studia, který se nakonec rozrostl v magisterskou diplomovou práci. Karel Špoutil v něm využil svůj zájem o motorky i spolupráci s jedním motoristickým časopisem a vytvořil konfrontační dvojportréty oblečených a nahých motorkářů, patřící stejně dobře do portrétní jako do dokumentární fotografie.

Soubor představuje širokou škálu motorek od nablýskaných Harleyů až po oprýskané Babety a neméně široké spektrum jejich majitelů. Konfrontace většinou zdůrazňují kontrast mezi sebevědomými pózami motorkářů v efektních barevných kombinézách a špatně skrývaným studem či nervozitou stejných lidí fotografovaných bez šatů, ale objevují se v něm i opačné případy, kdy se někteří fotografovaní se zvýšenou mírou exhibicionismu evidentně cítí lépe při předvádění svých vypracovaných těl než při fotografování v obnošených šatech. Špoutilův cyklus, akcentující kontrapunkty také konfrontacemi barevných a černobílých snímků stejných lidí ve stejném prostředí a v přibližně stejných pózách, je tak nejenom sociologickou sondou do určité specifické skupiny jezdců na motorkách, k níž ostatně sám patří i sám autor (už proto je zřejmé, že mu v něm nešlo o zesměšňování portrétovaných, jak Špoutila obvinila jedna návštěvnice jeho opavské výstavy), ale i psychologickou studií chování oblečených a neoblečených lidí. Obdobných příkladů bychom našli ve fotografii poměrně hodně - vzpomeňme třeba jenom na sugestivní Avedonův skupinový portrét oblečených a nahých členů Warholovy Factory či na cyklus Ĺuba Stacha Dělají šaty člověka? Ještě více bychom v nedávné i současné fotografii nalezli příkladů sociologicky zaměřených portrétů lidí bez šatů - od Erwittovy knihy o nudistech, publikace Nahý Londýn a strhujících portrétů obyvatel nudistického tábora od Diany Arbusové přes Nahaté portréty Jána Reča až po portréty neoblečených celebrit od Annie Leibovitzové či portréty nahých lidí různého věku a různých profesí od Ireny Armutidisové a Jolany Havelkové. Špoutilův cyklus Motorkáři žádné z těchto děl nekopíruje, ale obohacuje jejich spektrum o překvapivě vyzrálé dílo mladého autora, o němž patrně ještě leccos uslyšíme.

Karel Špoutil
Narozen 22. 12. 1975 v Praze. Vyučil se fotografem ve Středním odborném učilišti družstev v Praze, kde také absolvoval maturitní nástavbu. V letech 1994-2001 vystudoval bakalářské i magisterské studium na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Od roku 1994 pracuje jako fotograf v Muzeu hlavního města Prahy, zabývá se i komerční fotografií pro několik reklamních agentur. Zúčastnil se především skupinových výstav studentů a absolventů ITF, např. Konfrontace 2002 (Pražský dům fotografie, Praha 2002 a galerie Měsíc ve dne, České Budějovice 2002). Samostatně vystavoval v Galerii ITF v Opavě v roce 2002.

Galerie Velryba, Praha, Opatovická 24, 18. 11. - 15. 12. 2002.
Kurátor výstavy: Vladimír Birgus
Produkce výstavy: Alena Vandasová
Grafická úprava katalogu, pozvánky a plakátu: Jakub Uhlík
Pořádá Katedra fotografie FAMU ve spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.