Zastavený čas

Institut tvůrčí fotografie uvádí v letním čase výstavu náhodně nalezených snímků z přelomu 19. a 20. století úterý 2. července 2013 7:54 Autor: Ivan Augustin

Vernisáž výstavy Zastavený čas Jaroslav Charfreitág – Cesta do Nového světa 1902–1903; Gustav Ulrich – Altvaterland, země pod Pradědem

Velká galerie Bílého zámku v Hradci nad Moravicí 11. července v 17 hodin

Významnou podpůrnou oblastí rozvětvených aktivit opavského Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty je rešeršní a částečně objevitelská práce ve směru k vyhledávání nedoceněných hodnot české fotografické tvorby, a to bez ohledu, zda jde o díla autorů stále žijících, nebo zemřelých. V případě připravované výstavy „Zastavený čas“, jež vlastně představuje výstavy dvě, se této činnosti dostává prestižního zhodnocení.

Cesta do Nového světa Pro kolekci zcela náhodně objevených fotografií žambereckého rodáka Jaroslava Charfreitága (1877–1937) nebude vernisáž v prostorách Bílého zámku v Hradci nad Moravicí premiérou. Připravovaná událost však svým dosahem znovu zhodnotí a dále rozšíří rozměr jejich prvního uvedení v roce 2008, výstavy v Charfreitágově rodišti před čtyřmi lety či prezentací v malé výstavní síni bruntálského zámku a v prostorách Amerického centra v Praze. „Soubor snímků z Charfreitágovy cesty za Atlantik je naprostým unikátem. Pro obrazovou i popisem pečlivou dokumentaci přináší po 110 letech informace budící fantazii a emoce,“ říká Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., z ITF. O své cestě, podniknuté necelých deset let po premiéře Dvořákovy Novosvětské symfonie v novotou ještě vonící Carnegie Hall v New Yorku, přitom Charfreitág po návratu domů s nikým nemluvil. „S pořízenými skleněnými fotografickými deskami nepracoval a ani nepublikoval žádné zážitky. O to víc dnes dokáže jeho fotografický deník z návštěvy Nového světa na počátku nového století fascinovat,“ dodává J. Siostrzonek. Charfreitágův odkaz není sice pro četné další společenské zájmy a touhu po novém poznání, která se projevovala vlastnictvím výdobytků moderní doby i množstvím dnes již úsměvných vynálezů, skryt pouze ve fotografiích z velkého výletu za „Velkou louži“, ale právě v nich se výjimečnost jeho osobnosti poprvé nad veškerou pochybnost potvrzuje. „Přestože žil v mnoha směrech tajuplně, volnomyšlenkářství z nich lze vyčíst na první pohled,“ tvrdí J. Siostrzonek.

Dvakrát z opavského Domu umění: metamorfózy vystavuje Zdeněk Stuchlík, polské osobnosti Krzysztof Gierałtowski

úterý 9. července 2013 11:23
Autor: Ivan Augustin

Vernisáž výstavy Metamorfózy

Výběr z tvorby prof. RNDr. Zdeňka Stuchlíka, CSc., děkana Filozoficko-přírodovědecké fakulty, prezentující fotografickou reflexi propojení vědy a umění

Kde: Dům umění v Opavě Kdy: 15. července v 17 hodin

Metamorfózy a Hledání souvislostí – to jsou dva nejčastěji volené tituly pro výstavní soubory astrofyzika Zdeňka Stuchlíka (1950), který se fotografii věnuje dlouhodobě a veřejně ji představuje od roku 2002. Ostatně to dokládá také Ostravskou univerzitou a nakladatelstvím Tilia v Šenově v roce 2007 v edici Universum vydaná monografie (Hledání souvislostí s podtitulem Podoby a proměny fotografií Zdeňka Stuchlíka) nebo dosud poslední autorovo vystoupení (Metamorfózy) v Galerii Zdravého města v prostorách foyeru karvinské Obchodně podnikatelské fakulty (květen-červen 2013). To lze též v jistém smyslu považovat za jakéhosi „předskokana“ připravované výstavy v mnohem prestižnější výstavní síni – v Domě umění v Opavě, které potrvá do 11. srpna.

Photo España 2013: František Drtikol poprvé ve Španělsku!

Královská akademie výtvarných umění v Madridu - poutače na Drtikolovu výstavu

Photo España 2013: František Drtikol poprvé ve Španělsku!

20. června 2013

V Královské akademii krásných umění v Madridu byla ve středu 5. 6. 2013 zahájena výstava fotografií Františka Drtikola. S dílem slavného českého umělce se španělská veřejnost setkává zcela poprvé. Pětatřicet aktů představuje Drtikolovu tvorbu z období 1923 – 29. Přehlídka se koná v rámci prestižního mezinárodní festivalu Photo España 2013, který pravidelně přitahuje pozornost tisícovek návštěvníků. Výstavními sály Královské akademie denně projdou stovky návštěvníků. Drtikol zaujal. Průměrná denní návštěvnost neklesá pod 500 zájemců. Výstavu sestavil z různých sbírek kurátor Vladimír Birgus, expozici připravil Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě.

Dlouho očekávaná, doposud první výstava fotografií Františka Drtikola (1883–1961) ve Španělsku byla zahájena v rámci prestižní fotografické přehlídky Photo España 2013 v prvním červnovém týdnu. Letošním tématem je „Tělo“. Kurátor výstavy Vladimír Birgus proto vybral pětatřicet aktů z let 1923 – 1929 Drtikolovy tvorby. Umělec patří v současnosti k nejznámějším světovým fotografům své generace, proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky. Řadí se k nejúspěšnějším českým klasikům fotografie aktu všech dob. Jeho tvorba je oceňována nejen doma, ale i v zahraničí, zejména ve Francii nebo v Německu. Pro španělské publikum však zůstával až do letošního roku neznámý.

„Vynikající výstava modernistických aktů Františka Drtikola je klíčovou součástí dramaturgie letošního ročníku Photo España. Kurátor výstavy Vladimír Birgus představuje jedinečným způsobem českého fotografa, který nahlíží na lidské tělo svou nezaměnitelnou estetikou světla, futurismu, kubismu a abstraktního umění,“ řekl Gerardo Mosquera, hlavní kurátor PhotoEspana 2013. Podle Mosquery přináší Drtikolova prezentace nejen obohacení programu, ale i nový přístup nahlížení na lidské tělo.

 

Albert Grondahl: River Palace

Recenze výstavy

AUTORKA

Lucie Dvořáková, studentka 2. ročníku ITF

„Studentský“ výstavní prostor GAMU nedávno představil dánského studenta Alberta Grondahla. Grondahl je studentem 3. ročníku FAMU a výstava hlavního souboru nese název „River palace“. Klasická nebo spíše obyčejná instalace souboru s prostým nalepením fotografií v jednotném formátu přímo na zeď působila stroze,“punkově“ včetně odlepených rohů fotografií. Divák je tak rovnou poután k obsahu, nikoli formě. Jiný způsob zavěšení by výstavnímu souboru mohl prospět, ale Grondahl chce zřejmě pudově diváka vtáhnout do děje a nerozptylovat ho.

Fotokošt

Zahájení - Fotokošt

Recenze výstavy

AUTORKA

Nikola Polášková, studentka 2. ročníku ITF

První polovina září byla věnována již tradičnímu koštu, který je pro Jižní Moravu tolik typický. Pro víno nemusíte daleko v žádné moravské vesnici či jejím okolí. Již třetím rokem je na dosah také umění, které má za úkol sdělovat laické veřejnosti, co se děje ve světě fotografie. Pojďte se se mnou projít galeriemi, ve kterých byly instalovány fotografie organizátory fotofestivalu Fotokošt 2012.

Díky dvěma aktivním studentům Institutu tvůrčí fotografie vzniklo na sklonku roku 2010 Občanské sdružení Fotokošt. Jeho účelem je zejména rozvoj kulturní vzdělanosti široké veřejnost a podněcování hledání nových cest v oblasti kultury. To vše a mnohem více je převedeno do praxe v podobě projektů a uměleckých aktivit pořádaných průběžně během roku, přičemž nejvýznamnější událostí je bezesporu festival Fotokošt, který letos proběhl již potřetí.

Graffiti? Martha, ročník 1943

martha cooper

Ikona 5/2013

AUTOR

Petr Vilgus

Drtivá většina české společnosti se dívá na graffiti a obecně na street art jako na projev bezohledného vandalství. Majitelé domů bojují s tímto ze západu dovezeným nešvarem, politici se předhánějí, jak zákony, vyhláškami, kamerami a dalšími metodami těmto kriminálním živlům v jejich tvorbě zabránit. Mluví o nedotknutelnosti soukromých zdí, o přerážení rukou, o lůze, která devastuje naše města. Až někdy má člověk pocit, že sprejeři jsou stejně zavrženíhodná skupina jako krvelační teroristé a uslintaní pedofilové.

Letos 70letá Martha Cooper fotografuje graffiti, street art a hip hop komunitu bez nálepek a předsudků už přes třicet roků. Díky jejím snímkům lze pochopit, že graffiti je nejen zajímavý společenský fenomén, ale i nepřehlédnutelný umělecký styl vytvářený ve veřejném prostoru.

Tono Stano: „Moje barvy”

LGP_Důsledný převrat, 1995

Recenze výstavy

AUTOR

Jiří Langer, student 2. ročníku ITF

Celé dva měsíce, od 19. 4. až do 16. 6., bylo možné v pražské galerii Leica ve ulici Školská 28 na Praze 1 spatřit snímky předního fotografa české a slovenské scény Tono Stana. Je znám svými fotografiemi aktů a figurálních scén na mezinárodním fotografickém poli.

Tono Stano se narodil na Slovensku. Po studiích střední umělecko-průmyslové školy v Bratislavě absolvoval pražskou FAMU. Od roku 1986 se živí jako nezávislý fotograf působící v Praze. Během své bezmála třicetileté kariéry tvoří převážně černobílé fotografie. S barvou experimentoval jen příležitostně. Pokud již nějaký barevný snímek vyfotografoval, odložil jej do svého archivu a dále s ním již nepracoval. Nyní, se rozhodl svá dosud nezveřejněná barevná díla ukázat světu.

Výstava s názvem Moje barvy zachycuje autorovu tvorbu v průběhu jeho vstupu na pole barevné fotografie a stává se tak jakousi skromnější verzí retrospektivy. Sám Tono Stano hovoří o tom, že ho barva začala postupně pohlcovat, vidí v ní další možnosti vyjádření svých pocitů a myšlenek. Nejsou to pouze barvy a jejich vzájemné vztahy, co Tona oslovují, ale rovněž i digitální technologie, se kterými se fotografii otevírají nové prostory, v nichž je možné experimentovat bez omezení. Na výstavě  lze nalézt nejen pečlivě promyšlené snímky, vytvořené s jasným cílem zachytit určitou chvíli a konkrétní myšlenku, ale také snímky, které Tono Stano pořídil intuitivně, bez jakéhokoliv hlubokého rozmýšlení, pouze uviděl danou situaci, která měla svůj skrytý smysl a tak se ji rozhodl zachytit.

Veškeré snímky, které jsou na výstavě Moje barvy a také v celkové tvorbě Tona Stana spojuje motiv lidského těla. Konkrétně ženské tělo vnímá Tono Stano jako přírodní úkaz, ze kterého vyzařuje smyslná energie. Je jím natolik fascinován, že je až posedlý v jeho vyobrazování. S přátelským přístupem a hlavně důkladným výběrem fotografované osoby, ve které musí objevit dostačující dávku energie, než začne fotografovat, experimentuje a pohrává si s tvarem a světlem.

V expozici nechybí ani „remake" světově  uznávaného snímku „Smysl", původně černobílé fotografie, kterou Tono Stano dobarvil s pomocí digitální technologie. Stejně tak i snímek „Zvěčnění posledního sdělení", který bývá označován jako ztělesnění zrození matky přírody ve své nejčistší podobě a stává se tak jakýmsi artefaktem doby a hlavně tvorby Tona Stana. Již při nástupu na pražskou FAMU se hovořilo, že spolu se smyslem pro vtip přinesl i značnou dávku erotiky.

Co o sobě běžně neříkáme

Jiří David, z cyklu Zdena, II, 1995-2012

Vnitřní okruh v současné české fotografii, Praha, Galerie hl. m. Prahy – Městská knihovna,

15. 5. – 18. 8. 2013 – Bratislava, Mesiac fotografie, Dom umenia, 5. 11. – 1. 12, 2013 – Olomouc, Muzeum umění Olomouc, 15. 5. – 14. 9. 2014

        Výstava Vnitřní okruh v současné české fotografii svým časovým vymezením na tvorbu vzniklou po roce 2000 volně navazuje na Birgusovu a Mlčochovu expozici Česká fotografie 20. století, uvedenou před osmi roky v Praze a před čtyřmi roky v Bonnu. Její kurátor Vladimír Birgus se tentokrát zaměřil na prezentaci fotografií českých autorů, které zachycují intimní svět okolo autora, rodinu či autoreflexi.