Menu

Archiv

únor 2021
říjen 2020
září 2020
srpen 2020
leden 2020
prosinec 2019
červen 2019
prosinec 2018
září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

28/11/2007

Jindřich Štreit Brána naděje

Jindřich Štreit Brána naděje

Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan
Obecní galerie Beseda – Ars Pragensis
Nakladatelství KANT

pořádají třetí z řady autorských podvečerů,
věnovaných české fotografii
dovolujeme si vás pozvat
na neformální setkání a výstavu

JINDŘICH ŠTREIT
BRÁNA NADĚJE

v úterý 27. listopadu 2007 v 18.00 hodin
Ars Pragensis – Malostranské náměstí 27, Praha 1
zahájí Ing. Petr Hejma
starosta Městské části Praha 1
uvede Prof. PhDr. Dr. Tomáš Halík
zahraje Eva Kerlická & Co?
děkujeme za finanční podporu
Městské části Praha 1

28/11/2007

Moravské voodoo - Marek Malůšek

Malušek Woodoo

Klub a galerie U Černého kocoura ve Frýdku - Místku Vás zvou na výstavu fotografií Marka Malůška.
Zahajovací večírek proběhne 30. 11. 2007 od 18. 00 hodin. Výstava potrvá do 7. 1. 2008.

21/11/2007

Bratislavský Měsíc fotografie 2007

Carl De Keyzer, Tábor pro mladé delikventy, Kansk, 2001
  

Bratislava, listopad 2007. Výstava Ztracený čas? je otevřena ve Slovenské národní galerii do 2. 3. 2008

Slovenská metropole hostila během listopadu už sedmnáctý ročník Měsíce fotografie. Jako obvykle v jeho programu nechybělo několik výstav světově známých autorů, tentokrát fotoreportérů jubilující agentury ale největší část z 35 expozic tradičně představila díla ze střední a východní Evropy. Po loňském zaměření na tvorbu z Asie byla představována latinskoamerická fotografie.

Organizátoři festivalu pod vedením Václava Macka to letos neměli lehké. Od sponzorů se totiž sešlo mnohem méně peněz než dříve, a tak se muselo šetřit na katalogu, jenž je proti dřívějšku se svými 90 stranami podstatně tenčí, na propagaci, na společenských akcích. Naštěstí na samotném výstavním programu nebo na dobře připraveném hodnocení portfolií nebyl nedostatek financí příliš vidět.

Carl De Kezyer na zahájení své výstavy
  
Expozice Paola Pellegrina
  
Georges Rousse, Bílý Mesnil
  
Jaroslav Kocián, z cyklu Sestry, 2007, z výstavy ITF 2007
  
Jozef Ondzik, Bratislava, 2006, z výstavy Slovensko
  
Mario Cravo Neto, z výstavy Otevřené mapy
  
Stano Pekár, Děvčata od Rudavy, 1976, z výstavy Ztracený čas
  
Výstava Mladé české fotografky na Bratislavském hradě
  
Tereza Vlčková, z cyklu 2, 2007, z výstavy Mladé české fotografky
  

Největší počet výstav byl jako obvykle instalován v chátrajícím Domě umění.. Hlavní diváckou atrakcí tam byly dvě velké výstavy současných hvězd agentury Magnum, slavící 60. výročí založení. První z nich představila cyklus Zóna od Belgičana Carla De Keyzera, který jsme už mohli společně se souborem snímků o náboženství v USA God Inc. před časem vidět v Domě umění města Brna. De Keyzer v něm s mimořádnou vizuální působivostí ukazuje život v ruských trestaneckých táborech v krasnojarské oblasti, které jsou liberálnějšími nástupci neblaze proslulých gulagů ze Stalinovy krutovlády. Fotografování v 35 táborech mu bylo umožněno pod podmínkou, že bude zachycovat pozitivnější stránky, proto v jeho dokonale komponovaných barevných snímcích vidíme vězně při sportování, sledování televize nebo během návštěv příbuzných. Ale přesto celá výstava působí velmi depresivně, protože ukazuje hluboké rozpory mezi oficiálně deklarovaným humanistickým přístupem při převýchově kriminálníků a tvrdou skutečností, kterou se nedaří maskovat ani obřími reprodukcemi děl z Treťjakovské galerie nebo televizními místnostmi pro nejposlušnější vězně. Mnohé De Keyzerovy fotografie působí přízračně, někdy máme dokonce pocit, že jde o pečlivě zinscenované scény, ale autor ve skutečnosti nepoužíval žádných aranžmá a jenom čekal na téměř groteskní konfigurace různých motivů. Dokonalé technické provedení zvětšenin z negativů středního formátu ještě umocňuje dojem z tohoto skvělého cyklu. 

Druhý člen Magna, Ital Paolo Pellegrin, je představitelem nových trendů fotožurnalistiky, velmi vzdálených od tradičně komponovaných a snadno čitelných děl zakladatelů této agentury. V Bratislavě se představil souborem expresívních černobílých fotografií z různých bolavých míst naší planety – Súdánu, Kosova, Palestiny, Afghánistánu. Málokdy však přímočaře zachycuje oběti válečných a náboženských konfliktů, hladomorů a  genocid. Jeho snímky, často využívající pohybové neostrosti a tonální škály omezené na ostré kontrasty černé a bílé, si všímají hlavně signifikantních detailů, které tyto tragédie ukazují nepřímo v symbolické rovině. Sám Pellegrin o svém způsobu fotografování, který zdůrazňováním subjektivity vidění prostřednictvím neklidné expresionistické formy připomíná novější tvorbu Anderse Petersona nebo Antonína Kratochvíla, říká: „V podstatě se snažím být uctivý v situaci, která není velmi uctivá. Cítím, že je to výsada, být svědkem extrémních lidských emocí a dělám to s velkou pozorností“.  Pellegrinovy snímky, stojící na rozhraní reportáže a subjektivního dokumentu, hluboce zasahují diváka, ale když je vidíme ve větším počtu, neodpustíme si asi otázku, zda se z jejich původně nevšední formy stálým opakováním postupně nestáváklišé.

K nejlepším expozicím celého festivalu patřila přehlídka latinskoamerické fotografie z období 1991-2002, kterou pod názvem Otevřené mapy sestavil madridský kurátor Alejandro Castellote. Byl to skutečně reprezentativní výběr tvůrců z řady států Jižní a Střední Ameriky, zahrnující jak díla mezinárodně proslulých fotografů a výtvarných umělců exploatujících fotografie, jakými jsou třeba Miguel Rio Branco, Vic Muniz a Mario Cravo Neto z Brazílie,  Luis Gonzáles Palma z Guatemaly, Marco López, Marcelo Brodsky a Paula Luttringer z Argentiny nebo Tatiana Parcelo z Mexika, tak práce u nás málo známých autorů. Přes veškeré globální módní vlny si latinskoamerická fotografie zachovává mnohá specifika, k jakým patří koexistence katolických a původních místních religiózních motivů , obliba surrealismu nebo častá excentričnost inscenovaných scén.

Nejrozsáhlejší a nejobjevnější expozice s názvem Ztracený čas? byla věnována dokumentární fotografii, ukazující život na Slovensku v období husákovského režimu v letech 1969-1989. Její sestavitelé Aurel Hrabušický,, kurátor sbírky fotografie a nových médií Slovenské národní galerie a spoluautor (s Václavem Mackem) zásadní historické výstavy a knihy Slovenská fotografie 1925-2005, a Petra Hanáková, historička výtvarného umění a filmu, podnikli skutečně badatelský výzkum. Fotografie získali nejenom v nejrůznějších archivech, muzeích a galeriích, ale i u desítek autorů, kteří různým způsobem zachycovali Slovensko v letech 1969-1989. Ohromné množství snímků, instalované ve dvou podlažích Slovenské národní galerie,  rozčlenili do řady kapitol (Obrazy starého světa, Veřejné rituály, Sociální tělo, Budování a jeho důsledky, Vizuální soc-kultura, Socialistický konzum, Panelová normalizace, Mládež, Sociografický portrét aj.), v nichž z mnoha aspektů ukázali nejenom bizarnost oficiálních oslav 1. máje, povinnou politickou výzdobu ulic a výkladů čí potlačení individuality při masových spartakiádních vystoupeních, ale i soukromý život obyčejných lidí či přes všechny ideologické zásahy přežívající religiózní a regionální tradice. Autoři výstavy pravdivě konstatují, že dokumentární fotografie stála na Slovensku během komunistické totality v pozadí výtvarně orientované tvorby. Aurel Hrabušický však zbytečně v úvodním textu katalogu šmahem odmítá „typ vyprázdněné výtvarné fotografie, vyhýbající se společensky naléhavým problémům“, protože zdaleka ne všechny tehdejší práce Miloty Havránkové, Zuzany Bleyové, Zuzany Mináčové a dalších autorů je možno téměř ignorovat tak, jako to udělala už zmíněná výstava Slovenská fotografie 1925-2000.  Hrabušický dále konstatuje, že nejvýraznějšími představiteli slovenské dokumentární fotografie 70. a 80. let byli čistí neprofesionálové nebo fotografové, kteří se profesionály stali až později. To je samozřejmě pravdu v případě Stana Pekára či Ondreje Nosála, méně už Tibora Huszára, Ĺuba Stacha nebo Jozefa Sedláka, kteří se po velkou část sledovaného období fotografií živili coby absolventi FAMU. V každém případě však většina ironických pohledů na tehdejší šedou skutečnost, tak vzdálených od idealizovaných propagačních záběrů z oficiálních médií, vznikala z vlastního popudu autorů a jenom sporadicky byla publikována. Časový odstup jenom umocnil kvalitu řady svrchovaně autentických snímků Stana Pekára, Antona Podstraského, Juraje Bartoše, Ĺuba Stacha, Ivana Kováče, Ivana Hoffmana, Jozefa-Orta Šneka, Jozefa Sedláka, Ondreje Nosála a dalších autorů, vytvářejících obdobně nepřikrášlený obraz normalizovaného Slovenska jako to dělaly fotografie Gustava Aulehly, Jindřicha Štreita, Viktora Koláře, Dany Kyndrové či Bohdana Holomíčka v případě českých zemí.

Na jedné straně je záslužné, že kromě známých fotografií sestavitelé do výstavního souboru zařadili mnoho dosud nepublikovaných nebo zapomenutých prací různých fotoamatérů, na druhé straně však platí, že přísnější výběr exponátů by výstavě jenom prospěl (někteří autoři – třeba Karol Kállay – a některé kvalitní práce nejsou zastoupeny vůbec – například v závěrečné kapitole o sametové revoluci a otevírání železné opony chybí třeba zásadní snímky Tibora Huszára nebo Martina Marenčína). Expozice také mnohá témata zbytečně opakuje a rozmělňuje v druhořadých popisných snímcích bez výraznějších fotografických kvalit, navíc někdy vytržených z dobového kontextu. Přes všechny dílčí výhrady je Ztracený čas?, doprovázený obsáhlým katalogem, mimořádně cenným dokumentem o době, kdy se toho tolik muselo a tak málo smělo. Pro nás, kteří jsme ji zažili, je oživením vybledlých vzpomínek, pro mladé návštěvníky je pak sugestivním obrazem tak odlišného životního stylu, který jen matně znají z vyprávění, z televize, literatury nebo z filmů.  

Účinným kontrastem k této expozici byla výstava 5 let Slovenska ve fotodokumentu – grant Vaculík Advertising, v němž pět laureátů zmíněného grantu Andrej Bán, Andrej Balco, Martin Mařenčin, Jozef Ondzik a Viktor Szemzo v kurátorském výběru Tomáše Pospěcha na svých navýsost současných snímcích ukázali, jak převratně se po roce 1989 změnilo Slovensko i slovenská dokumentární fotografie, která dnes prožívá šťastné období. Škoda, že na poslední chvíli byla pro nezaplacení pojištění při přepravě exponátů zrušena stále odkládaná premiéra výstavního projektu Pražského domu fotografie Fotogenie identity. Paměť české fotografie, jejíž kurátoři Josef Moucha a Helena Musilová se snaží představit významné okamžiky českých dějin 20. století v daleko subjektivnějším výběru prací našich předních fotografů než autoři expozice Ztracený čas?. Fotografie z období komunistické totality tak byly na bratislavském festivalu ještě zastoupeny donedávna neznámými snímky z náboženských slavností v Polsku na rozhraní 60. a 70. let od poznaňského fotografa Andrzeje Florkowského, mnohými humanisticky laděnými snímky Slováka Fera Tomíka z jeho retrospektivy Osobnosti, příběhy, události a osobitými snímky kyjovských žen, nepozorovaně pořizovanými dnešní mezinárodní hvězdou Miroslavem Tichým různými primitivními fotoaparáty.

Přes odvolání výstavy Fotogenie identity byla česká fotografie vedle zmíněné Tichého expozice zastoupena ještě třikrát. Čerstvý osmdesátník Miloslav Stibor vystavil v Městské knihovně své snímky z 60. let, mezi nimiž se vedle proslulých portrétů a aktů objevily i překvapivě svěží dokumentární fotografie, na Bratislavském hradě proběhla rozsáhlá přehlídka Mladé české fotografky, což byla inovovaná expozice Glocal Girls z Prague Biennale 3, doplněná o práce Barbory Krejčové, Terezy Vlčkové, Barbory Prášilové a manželů Žůrkových, a konečně Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě představil na komorní výstavě v Českém centru ukázky nejnovějších klauzurních a diplomových prací svých studentů. Rozsáhlejší expozici invenčních studentských prací různých témat a stylů předvedla v galerii Médium Katedra fotografie a nových médií Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, která také během úvodních festivalových dnů perfektně zorganizovala už páté setkání vysokých fotografických škol ze Slovenska, České republiky, Polska, Rakouska a Maďarska.

Na Měsíci fotografie toho bylo k vidění daleko víc – poetické fotografie Petra Župníka, osobitá aranžmá drobných objektů od Pawla Źaka, intermediální díla Georgese Rousseau, velkoformátové sociologické portréty Kubánců od řeckého fotografa Harise Kakarouhase, projekce snímků s hudbou… Přes všechny ekonomické problémy a tradiční organizační zmatky to nebyl špatný ročník.

Vladimír Birgus

17/11/2007

Petr Krejčí – FOTOGRAFIE ZVÍŘAT

19. 11. - 16. 12. 2007
Vernisáž 19. 11. v 18h

Galerie Artistů ve foyer kina Art
Cihlářská 19, Brno
www.kinoartbrno.cz

17/11/2007

Dana Kyndrová a Anna Gutová

Přijměte pozvání na výstavy fotografií Dany Kyndrové a Anny Gutové.

Dana Kyndrová –Podkarpatská Rus 
Anna Gutová – Ukrajina Zelená cesta

 
Výstavy potrvají od 13. listopadu 2007 do 27. listopadu 2007 a jsou přístupné denně od 13 do 22 hodin (mimo dobu projekce kina). Uvedení výstav za účasti autorek proběhne 22. listopadu 2007. Výstavní prostory kina Hvězda (sál, foyer), nám. Míru 951, Uherské Hradiště.

17/11/2007

Jiří Thýn – Od osobního k obecnému

Občanské sdružení Photo5 Vás srdečně zve na přednášku Jiřího Thýna – Od osobního k obecnému, která se uskuteční ve čvtrtek 29.11.2007 / 18:30 v prostorách Galerie U mloka v Olomouci.
V prosinci 6.12.2007 se můžete těšit na přednášku Dity Pepe – Portréty.

Více info na www.photo5.cz

13/11/2007

Andrej Balco a Petr Nagy: Fotografie

Petr Nagy, Hustopeče 2006.jpg
     
Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě Vás srdečně zvou na zahájení výstavy

ANDREJ BALCO A PETR NAGY – FOTOGRAFIE

Výstavu zahájí v úterý 13. listopadu 2007 v 17 hodin
Mgr. Jiří Siostrzonek, PhD. a bude otevřena do 12. prosince 2007 vždy jednu hodinu před začátkem představení.
Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava.
Výstavní projekt je realizován za finanční podpory statutárního města Ostravy.

Andrej Balco, Vasil
  
Andrej Balco, Ludmila
  
Petr Nagy, Hradec Králové 2006
  
Výstava představuje dva výrazné studenty Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a současně odráží tendence, které na této škole dlouhodobě dominují v oblasti živé fotografie.

Andrej Balco patří k silné generaci slovenských fotografů, díky kterým dnes můžeme hovořit o slovenském dokumentu jako o výrazném soudobém fenoménu. Na počátku nynějšího století přišli se zájmem o soudobou tvář Slovenska, chvíle odpočinku a nicnedělání i masové formy zábavy. Do dokumentární fotografie přinesli barvu, humor a někdy až ironii. Zároveň založili sdružení Slovenská dokumentární fotografie a díky této společné aktivitě se jim podařilo podnítit vznik dvou prestižních grantů pro fotografování soudobých proměn Slovenska. Andrej Balco se stal vítězem jednoho z nich a část fotografií podnícených tímto stipendiem jsou také součástí výstavy. Ve svém několikaletém projektu si všímal soudobých proměn slovenské společnosti a sledoval tyto změny především ve formách trávení volného času na slovenských sídlištích i za zdmi paneláků. Druhý přestavovaný projekt, za který dostal cenu v soutěži FRAME06 odráží jeho postupný přesun zájmu od momentní fotografie ke spíše portrétnímu pojetí dokumentu, který je pevněji svázán s výchozím myšlenkovým konceptem. V souboru Neďelná želania představuje portréty Ukrajinců žijících na Slovensku, kterým pokládal nejzákladnější otázky.  Tváře nelegálních přistěhovalců jsou dodatečně zamlženy. Soubor je sugestivní výpovědí o nepříliš reflektovaném sociálním statusu přistěhovalců, se kterými se střetáváme téměř denně, ale o jejichž životě a problémech nechceme příliš slyšet.

Petr Nagy, fotograf z Hradce Králové, se věnuje jak dokumentární fotografii zaměřené na výrazně sociální projekty, tak vytváří snímky, které jsou mnohem subjektivnější autorskou reflexí. Právě k takovým patří dosud stále neukončený soubor Letiště. Petr Nagy se živí jako letecký fotograf. Blízké prostředí letadel a letišť, jak těch užívaných, tak i zaniklých, využil pro rozehrání široké škály nejrůznějších mnohoznačných situací, kde pracuje s výraznou barevností, svěžími obrazovými kompozicemi a náznaky gest a dějů. Některé snímky evokují obrazy Kamila Lhotáka ze čtyřicátých a padesátých let, plné přízračné atmosféry a obdivu i strachu ze světa techniky.

Tomáš Pospěch

 

Andrej Balco, (25. 9. 1973, Bratislava), žije v Pezinku.
Vystudoval obor sociální práce na Trnavské univerzitě (1999), fotografii na Lidové konzervatoři v Ostravě (2000) a bakalářské studium na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě (2006), nyní je stejné škole studentem magisterského studia. Zabývá se především dokumentární, reportážní a reklamní fotografií, spolupracuje s řadou časopisů a reklamních agentur. Pracoval jako fotograf ve vydavatelstvích 7 plus a TREND v Bratislavě, nyní je volný fotograf. Byl zakládajícím členem sdružení Slovenská dokumentární fotografie. Vystavoval v Pezinku, Białystoku, v Brně, získal ceny na Czech Press Photo (2002, 2007), Mio Photo Awards v Osace (2004, 2005), FOTOFRAME 2006. Zúčastnil se řady kolektivních výstav, mimo jiné expozic Rodinný album.sk (Umělecká beseda slovenská, Bratislava, 2002) a Absolventi ITF, (Dům umění, Opava, 2003), 15 z ITF, Stará galerie ZPAF, Varšava 2006, 5lovensko, Středoevropský dům fotografie, Měsíc fotografie Bratislava, 2007.


Petr Nagy, (10. 3. 1978 v Brandýse nad Labem), žije v Hradci Králové.
Vystudoval strojní průmyslovku, roční studijní pobyt v San Jose, California; Nyní ve 3. ročníku Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Pracuje jako fotograf (Argus Geo Systém s.r.o., letecké snímkování). Ve své volné tvorbě se věnuje různým polohám umělecké dokumentární fotografie: od humanisticky laděné až po osobnější autorské výpovědi. Vytvořil několik rozsáhlejších fotografických projektů: Indie, mapující adopci na dálku ve spolupráci s Českou katolickou charitou (2004) nebo Soutok událostí (2006), ve spolupráci se statutárním městem Hradec Králové. Samostatné výstavy: Hradec Králové, Přerov, Jilemnice, Kutná Hora. Společné výstavy: 15 z ITF, Varšava, 2006; Poutník v krajině, Olomouc, 2006; Hranicko, Městské muzeum a galerie v Hranicích, 2006; Czech Start! Institut für Kreative Fotografie Schlesischen Universität in Opava, Fotogalerie Friedrichshein, Berlín, 2007.

12/11/2007

Student ITF Krzysztof Goluch vyhrál fotografickou soutěž Evropské unie

Krzysztof Goluch
     
Polský student 3. ročníku Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě Krzysztot Goluch se stal absolutním vítězem fotografické soutěže Evropské unie „Breaking Stereotypes“. Této soutěže, uspořádané v rámci pětileté kampaně „Pro rozmanitost, proti diskriminaci“, se zúčastnilo přes 600 studentů fotografie, výtvarného umění, vizuální komunikace, mediálního designu a dalších příbuzných oborů z celé Evropské unie. Výstava nejlepších prací byla zahájena koncem října 2007 v Bruselu, kde jsou velkoformátové zvětšeniny představeny na otevřeném prostranství před sídlem Evropské komise, později se vydá na cestu po Evropě. V tiskové zprávě Evropské komise (www.stop-discrimination.info) je napsáno: „Krzysztof Goluch z proslulého českého Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě zaujal porotce svým zobrazením stárnoucího muže na vozíku na pozadí schodiště. Zamyšlení vyvolávající metafora zobrazuje spousty forem diskriminace lidí v jejich každodenním životě. … Vítězná fotografie na první pohled evokuje uvědomění si hlubokého osamění a bezmocnosti. Syrovost a prázdnota vykreslují divákovi tento obraz. Zobrazení aspektů diskriminace, např. z důvodu věku a zdravotního postižení, umožňují fotografovi působit ve vizuální a emocionální rovině.“ Mezinárodní porota, složená z fotografů, profesorů uměleckých škol a expertů v boji proti diskriminaci, udělila Krzysztofu Goluchovi cenu ve výši 6000 EUR. Druhou cenu vyhrála Nora Krauss, německá studentka Berlínské technické školy umění, třetí cenu obdržela Maja Kurant, polská studentka Gdaňské univerzity.

Partner