Menu

Archiv

únor 2021
říjen 2020
září 2020
srpen 2020
leden 2020
prosinec 2019
červen 2019
prosinec 2018
září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

26/2/2010

Výstava studentů a absolventů z polského Slezska v Katovicích

26/2/2010

JEDEN SVĚT 2010

9/2/2010

Pavel Mára MEMORY photography

 

 

 

 

Pavel Mára: Memory
Karlin Group & Kotelna Karlin Gallery
16. 2. – 4. 4. 2010

             Pražská repríza cyklu Memory  (Paměť)  Pavla Máry (1951) v galerii Kotelna má své hrubé obrysy vymezené z loňské letní výstavy  Negativ etc. v Galerii umění          v Karlových Varech a uvedené v rámci 44. mezinárodního filmového festivalu. Ostatně - autor známý po několik dekád především jako fotograf ještě před tím absolvoval na FAMU obor kamera. 
           Kdo má možnost srovnání,  přijímá současnou expozici v celkem odlišném            (a patrně i mnohem působivějším) vyladění. Karlovarská expozice se kromě nejnovější kolekce Memory rozbíhala i k širšímu výběru ze starších Márových prací. V Koltelně se fotograf soustředil pouze k aktuální tvorbě. V rozšířené podobě, jíž nelze vnímat pouze ve vskutku monumentálních obrazech (Memory XIV a XV, 280 x 420 cm)  jakoby se právě tady s plnou naléhavostí rozběhl dynamický,  dlouhý a precizně vedený záběr filmové kamery, opakující některé motivy a nacházející drobnokresebné názvuky s místem.  Dominující snímky jsou pevnou páteří celého "těla",  jež zahrnují téměř dvě desítky dalších velkoformátových tisků na plátně.  V nich je koncentrována pevnost, pružnost,  ohebnost  a následných alternativ konečného pozvolného a plynulého pohybu prostorem.  V Karlíně totiž dochází ke šťastné symbióze konkrétního místa s realitami negativně "kovových" otisků těl.  Mnohem víc - jak se zdá - zde prostupuje mnohostrannost lidských subjektů s vědomím osobních zkušeností našeho vlastního prožívání těla.  Bezpochyby se zde prolíná hned několik souvisejících, ale různorodých osobních stavů, v nichž můžeme sčítat i odčítat objektivní reality tří mužů a ženy. Tento nepoměr zvýrazňuje ženský princip,  jež je zde mezi postavami jakoby ukrytý,  ale tím více dominantní.
           Pavel Mára v rozhovoru s Karlem Oujezským loni v Karlových Varech zmínil dosti obšírně technickou realizaci obrazů, která právě v galerii Karlin Group & Kotelna Karlin získává svůj další rozměr. V ateliéru si fotograf vytvořil velmi zúžený a izolující vnitřek otevřeného kvádru (sám jej pojmenovává jako "krabičku"). Kurátorce Heleně Staub se podařilo tento úzký a svazující fragment zobrazené reality transformovat vertikálně otevřeným prostorem galerie. Ve světle étosu těla vzniká napětí mezi přísně sevřeným, vymezujícím jevištěm a vzdušným industriálním prostorem, jež ve vznešené jednoduchosti a klidu upomene spíše na sakrální interiéry. Staub zde využívá  neobvykle vysoké instalace obrazů, která tento dojem ještě podtrhuje.
           Čtyři nahé postavy spjaté s kvalitou subjektivní zkušenosti se zde objevují v různých záběrech jednotlivě i ve skrumážích proplétaných, zauzlovávaných či drcených barevnými trubicemi. Tedy do jisté míry forma komplikované sociální komunikace nebo jinak: otevírání a upoutání se v oblasti mezilidských vztahů, jež nebývají prosté intenzivních emocí. Toto úzké spektrum postav a jisté preparované bizarnosti,  jež se         v obrazech potkávají, bezprostředně upomíná na klasické antické motivy Láokoóna.         A přirozeně i na pozdější (a již celkem odlišné)  křesťanské interpretace, zdůrazňující porušení slibu.              
             Latentních ozvuků tradičních motivů v žánrech výtvarného umění (a tedy i jisté nadčasovosti) nacházíme u Pavla Máry hned několik.  Kupř. Roušky (1989) nebo známější Madony (1999) vytvořené technikou tónovaného negativu (digitalizovaná velkoplošná varianta Madon byla součástí pavilonu České republiky na Expo Hannover 2000).
            Tvorba Pavla Máry se začíná utvářet již ve 2. polovině 70. let, kdy fotograf objevuje industriální inspirace a formy v barevném cyklu Mechanická zátiší,  v nichž usiluje mnohdy až o matematicky utvářený koncept,  který částečně odkazuje k minimalismu. Některé prvky této tvorby se snad dotýkají i inspirací Skupiny 42  a až existenciálního způsobu vnímání techniky. Jestliže se na tyto práce podíváme s odstupem několika dekád, vidíme mnohem nekompromisněji a průkazněji výrazný rozdíl mezi Márovými "strojky (na nic?)" a fotografickými banalitami přelomu 70. a 80. let, ukrývajícími se v dobovém koloritu pouze do bezobsažných forem. Tyto obrazy by snesly srovnání snad jen s tvorbou některých barevných opusů předčasně zemřelého fotografa Jana Hudečka. 
          Mára vždy znovu experimentuje s mnohými a ve fotografii méně obvyklými technologickými postupy (serigrafie, fotografie na plátně, fotoplastiky, reliéfy v zinku       a skle aj.) ale se stejným zaujetím pracoval rovněž s tradiční velkoformátovou černobílou fotografií.  Toto směrování charakterizuje především  přísně  "dokumentační" originální poetika fascinujících Triptychů (1993),  kde vedle sebe staví tři různé pohledy na tělo, technicky zbavené optických zákonitostí. Velkoformátové obrazy poprvé instaloval           v industriálním prostoru zrušeného pivovaru v rámci nultého ročníku Funkeho Kolína. Koncem 90. let cyklem Mechanické corpusy (jimiž se částečně vrací k vlastním zdrojům Mechanických zátiší) „smývá“ znaky subjektivity portrétovaných, modely stylizuje do iracionálního či ideálního  typu-objektu–figury. Takovéto neustávající prostupování integritou vlastní tvorby upoutává především svou ojedinělou schopností opětovné regenerace a aktualizace.  Zvláštní barevné postavy se (možná) vyskytují pouze v mentální sféře. Výrazově čerpají z vizuálního repertoáru křesťanství, jejich vnitřní obsah překračuje rámec jediné tradice a posouvá se směrem k širšímu vnímání duchovnosti. 

Aleš Kuneš
Převzatý text z časopisu Ateliér.
          

 

4/2/2010

NOVÝ ŽIVOT / NOVÝ DOKUMENT

 

Partner