Menu

Archiv

únor 2021
říjen 2020
září 2020
srpen 2020
leden 2020
prosinec 2019
červen 2019
prosinec 2018
září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

14/8/2009

Arles 2009

Nan Goldinová, Nan a Brian v posteli, New York, 1983

Větší kontrast si na nejstarším fotografickém festivalu světa Rencontres d‘Arles ani nebylo možno představit. Zatímco loňský hlavní kurátor Christian Lacroix nezapřel svoji profesi módního návrháře a největší prostor poskytl výstavám idealizovaných módních snímků, americká fotografka Nan Goldinová, jež ho letos vystřídala, pozvala především autory, kteří podobně jako ona ukazují syrový pohled na svět plný tvrdých drog, živočišného sexu, násilí, duševních traumat a samoty,
    Sama Goldinová byla v programu festivalu zastoupena několikrát a představila i svou vlastní sbírku fotografií. Její diapozitivní projekce Balada o sexuální závislosti, kterou jsme měli možnost před časem vidět v pražské Galerii Rudolfinum na výstavě Budu tvým zrcadlem, se ve druhé polovině 80. let stala skutečným milníkem ve vývoji fotografie. Do té doby žádný jiný fotograf neukázal s takovou nekompromisní otevřeností a s tak ohromnou vizuální silou nejintimnější chvíle svého života a současně nevytvořil tak hluboký a zobecňující obraz části tehdejší mladé generace, zoufale hledající alternativy k životnímu stylu svých rodičů i za cenu vlastní destrukce. Goldinová se rychle stala vzorem pro celou plejádu dalších fotografů, ale tento svůj obrazový deník, skvěle kombinující pečlivě komponované barevné záběry s neuhlazenými momentkami, už nikdy nepřekonala. Bylo to vidět i v Arles v konfrontaci rozšířené verze Balady s novou projekcí s názvem Sestry, svatí a Sibyly, kombinující na třech plátnech staré amatérské snímky z rodinného archivu s autorčinými fotografiemi a filmy. Autentický příběh o vlastní sestře, rebelující proti autoritativnímu otci i konzumní společnosti a končící její sebevraždou, měl mnohá silná místa, ale zahrnoval i řadu spekulativních fotografií (například početné varianty naturalistických záběrů autorčiny ruky s  ranami od hořící cigarety) a patetických snímků (autoportráty u sestřina hrubu), které vyznívaly jako chtěná exhibice. To podtrhávalo i spektakulární začlenění kýčovité figuríny ženy v posteli do projekčního prostoru v prostředí odsvěceného kostela.
    Třiatřicetiletý Američan Leigh Ledare došel v porušování erotických a etických tabu ještě dále než Goldinová. Ve velmi privátních scénách totiž fotografoval nejenom sebe a  bratra, ale i  svou matku, bývalou úspěšnou balerínu, která si po padesátce pořídila mladého milence. Ačkoliv se Ledarovy některé záběry blíží k pornografii, výstava jako celek vytváří mnohovrstevnatý obraz vztahů mezi matkou a synem, soukromým a veřejným světem, mládím a stářím. Obraz daleko citlivější a hlubší, než povrchně efektní rozostřené snímky kopulujících párů a narkomanů, vpichujících si drogy, z cyklu Agónie od francouzského člena agentury Magnum Antoina d’Agaty. Právě jeho fotografie nejvíce signalizují nebezpečí, že šokující motivy a záměrně exaltovaný antiestetický styl,  ještě nedávno působící nově a objevně, se neustálým opakováním stále více rozmělňují.  Naštěstí v Arles jsou zastoupeni i mnozí další představitelé syrových subjektivních dokumentů, tak vzdálených od uhlazenosti tradiční humanistické fotografie – třeba Švéd Anders Petersen, Portugalec Paulo Nozolino, Dán Jakob Aue Sobol či Izraelec Michael Ackerman. Ve svých expresivních černobílých souborech, kombinujících netradiční portréty, detaily nahých těl, fragmenty prostředí a zdánlivě banální momentky všedních situací, nejenom akcentují osobní pohledy a pocity,  ale vytvářejí zobecňující neidealizované pohledy na mnohé aspekty současného života, v nichž přes všechnu naturalističnost, depresi a smutek zůstává i kus naděje.
    Různé formy dokumentární  fotografie vůbec letos v Arles hrají prim. K nejsilnějším dílům patří projekce novějších barevných snímků slavného britského fotografa, filmaře a kurátora Martina Parra na téma bohatství. Po dlouhých letech, kdy Parr ukazoval především život středních vrstev,  se tentokrát zaměřil na bohaté lidi.  Na dostizích v Ascotu, na Milionářském veletrhu v Moskvě nebo v prodejně firmy Cartier v Dubaji zachytil se svým typickým humorem a jemnou ironií paralely i rozdíly mezi lidmi, kteří v bohatství žijí od narození, a novými zbohatlíky, kteří se jim snaží přizpůsobit. Kontrast k Parrovým snímkům představují třeba  depresivni panoramatické fotografie opilců, žebráků, bezdomovců a trhovců na špinavých ulicích ukrajinského Charkova od Borise Michajlova nebo neuhlazené snímky ze života litevských vesničanů, jejichž autor Rimaldas Viksraitis získal cenu Discovery Award ve výši 25 000 euro. Dnes už poněkud archaicky, ale přitom příjemně nostalgicky působící lyrické pojetí humanistické fotografie poezie všedního je reprezentováno především retrospektivou devětadevadesátiletého Willyho Ronise.
   

 

 

 

Martin Parr, Cartier International, z cyklu Luxus, 2007
Martin Parr, Glyndebourne, 2008, z cyklu Luxus
Olivier Metzger, z cyklu Nightshot, 2009
Paolo Nozolino,z cyklu Samota
Rimaldas Viksratis, Úšklebek, 1998

Mezi 66 výstavami z oficiálního festivalového programu (vedle něho v Arles probíhá i „off festival“) jsou samozřejmě zastoupeny i mnohé jiné další typy fotografie. Velký zájem vzbuzuje retrospektiva Duanea Michalse, na níž jsou vedle jeho proslulých sekvencí na pomezí fotografie, filmu a literatury k vidění i novější vtipné parafráze děl hvězd současného fotografického nebe. Skvělé jsou portréty Angličana Briana Griffina nebo přeludné snímky malých modelů architektonických staveb od Japonce Naoya Hatakeyamy, které vypadají jako autentické záběry z newyorských či tokijských ulic. Třídílnou expozicí, dokumentující celoživotní dílo, se představuje Robert Delpire, grafik, kurátor a legendární vydavatel knih Cartiera-Bressona, Kleina či Koudelky. Tradičně zcela minimální zastoupení má fotografická tvorba ze střední a východní Evropy. Tentokrát zcela chybí i fotografie ruských autorů, Polsko má v Arles jedině netradiční sportovní snímky od Tomasze Gudzowatého. Zatímco práce současných českých autorů  byly v poslední době bohatě prezentovány a slavily úspěchy na jiných francouzských festivalech v Lille a Lyonu (Tereza Vlčková dokonce získala v Lyonu hlavní Cenu BMW), v Arles je česká fotografie zastoupena jenom staršími momentkami Václava Havla a jeho přátel z Hrádečku od Bohdana Holomíčka. Je to škoda, protože na festivalu je i několik vyloženě slabých výstav, které tam být nemusely. Snad nejhorší z nich je další z pravidelných poct jeho zakladateli Lucienu Clergueovi, představující kýčovité kombinace aktů a religiózních motivů.
    Naštěstí tak špatných výstav je letos v Arles velmi málo. Řediteli Francoisovi Hébelovi a jeho spolupracovníkům se i za výrazně sníženého rozpočtu v době ekonomické krize  podařilo důstojně oslavit 40. výročí založení festivalu kvalitním a atraktivním programem, v němž našly místo i večerní pořady v Antickém divadle (ohromný úspěch na nich sklidil vznikající řečník a bavič Duane Michals), symposia, přednášky, Noc roku s projekcemi prací z mnoha agentur a časopisů, hodnocení portfolií a 22 tvůrčích dílen. Je to jeden z nejlepších ročníků ve festivalové historii. Návštěvníci se o tom mohou přesvědčit až do 13. září.

                                Vladimír Birgus

Zdroj: Mladá fronta Dnes 8. 8. 2009

Partner